NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

KAMARÁD

ROSE

Stála jsem na stanici metra a čekala jsem na vlak. Lidi se na mě dívali a někteří si mě i fotili. Ignorovala jsem jejich pohledy. Koukala jsem do telefonu. Půl osmé. Času dost. 

Nevěřím, že jsem se rozhodla chodit do školy. Roky jsem se tomu vyhýbala a teď se sama rozhodnu, že tam budu chodit pravidelně? Nejsem já blázen? Jsem. Vždyť Jeremy podepsal papír. 

Vlak přijel a já nastoupila dovnitř. Chytla jsem se tyče a zapnula jsem sluchátka. Rychle jsem si opakovala látku. Nevěděla jsem, co mě dnes čeká. Nebyla jsem tam dost dlouho. V podstatě od návratu rodičů. Divím se, že mě pustili do dalšího pololetí.

Jela jsem jen pár zastávek. Vystoupila jsem zhruba kilometr od školy. Ještě jsem potřebovala zaběhnout do knihovny pro nějakou četbu. Pípla jsem si kartičku a rychle jsem proběhla mezi regály. 

Mířila jsem si to rovnou do sekce učebnice. Potřebovala jsem něco na matiku. Rychle jsem sebrala algebru a pak jsem šla k pultu, kde stála knihovnice. Zaevidovala mi knihu a já si ji mohla odnést. 

,, Rose?,, slyšela jsem za sebou. Otočila jsem se. 

,, Toby?,, zeptala jsem se překvapeně.

,, Co ty tady děláš?,, objal mě. 

,, Jdu do školy.,, nadzvedla jsem obočí. 

,,  Nemáš horečku, drahoušku?,, přiložil mi ruku na čelo. Asi se divíte, kdo je to Toby. Toby je můj spolužák. Známe se už od první třídy. Syn hodně bohatého knížete z Anglie. Ale fajn kluk. 

,, Jsem v pohodě. Jen potřebuju na chvíli vypadnout z mého života.,, přidala jsem se k jeho cestě do školy. 

,, Prý jsi mrtvá?,, díval se na mě. 

,, Jsem duch, který tu zůstal, aby tě mohl strašit.,, řekla jsem vážně. 

,, Zavolejte Ghostbusters!,, křikl po celé ulici. V tu chvíli jsem se začala smát. Lidi se na nás otáčeli jak na blázny. Toby mě chytl a dal se do běhu. 

Doběhli jsme až ke škole. Sedla jsem si na zeď u vstupu a vydýchávala jsem náš závod. Vyhrála jsem na plné čáře. 

,, Slyšel jsem, že jsi se rozešla z Bartonem.,, nadhodil jen tak. 

,, Spíš on se mnou.,, řekla jsem mu popravdě. Toby vytáhl svou svačinu a podal mi část jeho sendviče. 

,, Parchant. Chlapi jsou svině, drahoušku. Nesmíš jim nic věřit.,, ukazoval na mě prstem. Usmála jsem se a zakousla jsem se do jeho svačiny. 

,, Že to říkáš zrovna ty. Nevím, kdo je tady šťastný ve vztahu už skoro tři roky.,, drkla jsem do něj. Toby se usmál a začal se červenat. 

,, Pierre je úžasný. O prázdniny jsem spolu byli na Maledivách. Kouzelný týden.,, usmíval se. Musela jsem se usmát taky. Přála jsem mu to. 

,, Neboj se, drahoušku. Najdeš si někoho, kdo si tě bude vážit.,, ujišťoval mě. 

,, Co, když jiného nechci?,, zeptala jsem se ho. 

,, Tak jsi šíleně zamilovaná.,, podal mi i nějaké ovoce. Pak se podíval na hodinky a oznámil mi, že je pár minut po deváté. 

,, Není to váš jet?,, zeptal se mě při pohledu na střechu školy. 

,, To je Jeremy, sakra.,, zaklela jsem. 

,, V pohodě. Dělej, že mě balíš.,, díval se na mě Toby. V tu chvíli jsem se musela pobaveně ušklíbnout. 

,, Jak tě mám balit? Nikdy jsem nikoho nebalila!,, připomněla jsem mu.