NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

BAR

ROSE

Seděla jsem na jeho posteli a koukala jsem na film. Bylo to úplně stejné, jako když jsme spolu chodili. Až na to, že teď jsem seděla na druhé straně postele a nikdo mě neobjímal. Nikdo mi během filmu nedal jen tak pusu do vlasů. Nikdo mě nehladil po zádech. 

,, Tohle je nejhorší film, který jsem kdy v životě viděl.,, ozval se po dlouhé chvíli ticha. Usmála jsem se. Většinou jsem tohle říkala já. Jeremy se postavil a vytáhl z pod postele plechovku piva. Mě podal colu. 

,, Díky.,, vzala jsem si od něj. Znovu se opřel o rám postele a dál sledoval film. Zase bylo to nechutné ticho. Většinou jsem během toho celou dobu povídala a v závěru jsem z filmu viděla sotva tři minuty. 

,, A dost.,, vypnul to. Nemohl se na to dívat. Začala jsem se smát. Takhle naštvaného na film jsem ho snad nikdy neviděla. Stejně byl pořád roztomilý. 

,, Co vůbec ve škole?,, upil z jeho plechovky. Do školy jsem už chodila skoro týden v kuse, což je v mém případě rekord. Známky jsem si držela dobré a projekty jsem vypracovávala dopředu. 

,, Pořád není známka z testu z biologie.,, povzdechla jsem si. Byl to první test, na který jsem se vůbec neučila. 

,, Je to jen jedna známka.,, uklidňoval mě. 

,, Já vím, ale stejně. Mám z toho špatný pocit.,, flákla jsem sebou do polštáře. Jeremy se na mě díval, zatímco já jsem si hrála se svou mocí. Poslední dobou jsem to dělala často. Měla jsem potřebu ukázat svou moc, abych věděla, že tam pořád je. Kameny byly neklidné. 

Nevěděla jsem proč. Většinou byly kameny neklidné, když jsem nebyla klidná já. Teď jsem však byla unavená, takže v klidu. Před něčím mě varovaly. Něco cítily. Něco, co já ne. 

,, Vnímáš?,, probral mě Jeremy. Zamrkala jsem a podívala jsem se na něj. 

,, Promiň. Co?,, zeptala jsem se zmateně. Jeremy se na mě díval. Hledal, co se mnou je. Jako vždy. 

,, V pořádku?,, nadzvedl obočí. 

,, Jo.,, zalhala jsem. 

,, Rosie.,, povzdechl si. Naštvaně jsem praštila hlavou do rámu postele. Proč mi tak pořád říká? Nedělá mi to vůbec snazší. Nemůže mi říkat třeba Rogersová? Nebo Romanoff Rogersová? Ošklivko? Vrahu? 

,, Zvoní ti telefon.,, slyšela jsem tlumeně. Probrala jsem se. Natáhla jsem se pro telefon. Toby. Vzala jsem hovor a přiložila jsem si telefon k uchu.

,, Toby?,, začala jsem náš hovor. Jeremy si vedle mě povzdechl. 

,, Máš dvacet minut na to naklusat do baru!,, křikl přiopile. Musela jsem se smát. 

,, Kam?,, zeptala jsem se nadšeně. Už dlouho jsem nikde nebyla. 

,, Jako vždy, puso!,, křikl i Pierre. 

,, Půl hodina max. Přísahám.,, hrabala jsem se rychle na nohy. Už jsem chtěla mít pár panáku v sobě. 

,, Musím jít!,, mávla jsem na Jeremyho s úsměvem. Jeho odpověď jsem už neslyšela. Rychle jsem doběhla k Emmě do pokoje. 

,, Emm, potřebuju....,, zarazila jsem se v půli věty. Pak jsem se rychle otočila a dívala jsem se do zdi.

,, Já půjdu k Lile.,, ukázala jsem na dveře. Pak jsem se otočila, že je zavřu. Emma se na mě naštvaně podívala, zatímco její host se překryl peřinou. Já jsem se jen culila jak malá. 

Zabouchla jsem k ní dveře a pokračovala jsem v cestě o pokoj dál. Tentokrát jsem už však zaklepala. Dveře mi otevřela Lila v Tonyho volném tričku. Koukám, že všichni dneska mají zábavu.