NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

MRTVÝ

ROSE

Stála jsem na terase a sledovala jsem jet, který se pomalu zvedal ze země. Pilotoval Jeremy. Vždycky jsem to poznala. Zvedal jet tak opatrně, že vždy dokázal  vzlétnout z místa. To jsem mu záviděla. 

Letěli beze mě. Nemohla jsem letět s nimi. Nebyla jsem na to připravená. Nedokázala jsem to. Musí to zvládnout sami. Zvládnou to. 

Vrátila jsem se do domu. Sedla jsem si k televizi a pustila jsem si zprávy. Hlavní zprávou dne byla má smrt. Všichni řešili můj odchod. Dokonce mi udělali pohřeb. Byla na něm Pepper i Laura. Obě dvě předstíraly, že brečí. 

Proslov měla Debbie. Debbie Carterová, vnučka Peggy. Má nejlepší kamarádka z armády. Spolu jsme toho zažily tolik, že bych o tom mohla napsat tři dlouhé romány. Válka v Sýrii. Válečný spor mezi Čínou a Koreou. A spousta dalších. 

Vystihla mě jako nejvíce praštěného člověka na planetě. Donutila lidi se zasmát. Vzpomínala na mě jen v dobrým světle, i když mě viděla i v tom špatným. 

Pípl mi telefon. Natáhla jsem se pro něj a opřela jsem se o opěradlo gauče. Zpráva od mámy? Rozklikla jsem ji, ale text jsem si nestihla přečíst. Někdo mi přiložil k obličeji kapesník s nějakou látkou. Chvíli jsem se bránila, ale pak už jsem usínala. 

,, Sladké sny, Rosie.,, slyšela jsem Hustona. 

NATASHA

Vytočila jsem zatáčku a šlápla jsem na plyn. Jak tohle mohl do háje vědět? Jak mohl vědět, že Rose bude doma sama? Věděl o nás. Věděl, že se na něj chystáme. Nechal tam své vojáky a sám odjel za Rosie. 

Konečně jsem viděla vilu. Auto jsem postavila rovnou před hlavní vchod. Vyběhla jsem ven a rozrazila jsem hlavní dveře. 

,, Rosie!,, křikla jsem. Nic. V domě byl strašný nepořádek. Všechno bylo přeházené. Došlo tu k boji. Proběhla jsem celý dům, ale Rose nikde. 

Vyběhla jsem na zahradu. Slyšela jsem výstřel. Rozeběhla jsem se tím směrem. Na nic jsem nemyslela. Prostě jsem běžela. Přeskočila jsem spadlý strom. 

,, Rosie!,, zkusila jsem to znovu. Běžela jsem ještě rychleji. Musím ji najít. 

Doběhla jsem zhruba do středu lesa. Dívala jsem se kolem sebe a hledala jsem nějakou stopu. Kam by Rose běžela? Doprava! Rozeběhla jsem se doprava. Rose umí vytočit v běhu zatáčku jen doprava. Doleva jí to nejde. Běžela by doprava. 

,, Rose!,, viděla jsem ji. Doběhla jsem k ní. Seděla skrčená u stromu. Byla úplně mimo. Dívala se před sebe na mrtvého Hustona. Hlavu měl natočenou přímo na Rose. Díval se na ni. 

,, Rosie.,, udělala jsem krok k ní. V ruce pořád držela zbraň. Klekla jsem si před ní a jemně jsem ji chytla za ruku. 

,, Dej mi tu zbraň.,, pohladila jsem ji ve vlasech. Podala mi ji. Připevnila jsem si ji k opasku a pak jsem podala Rose ruku. Chvíli se na mě dívala. Pak se mi vrhla kolem krku. Silně jsem ji objala. 

,, Mami.,, brečela. 

,, To nic. Je to v pořádku.,, utišovala jsem ji. Chytla se mě ještě silněji. Stáhla jsem si ji k sobě, aby se nemusela dívat na tělo za námi. 

,, Půjdeme pryč, Rosie. Půjdeme pryč.,, zvedla jsem ji na nohy. Pořád se mě držela a já za to byla ráda. Věděla jsem jednu věc. Musím ji dostat do bezpečí. Pryč od věcí, které by jí mohly ublížit. Vedla jsem ji pryč z lesa. Slyšela jsem, jak někdo běží. Zastavila jsem se a namířila jsem na postavu vedle nás. Zbraň jsem hned sklopila.