NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

MADAM IVANOVNA

ROSE

,, To bylo tak trapné.,, stěžovala jsem si. Nejradši bych se zahrabala deset metrů pod zem a poklidně tam umřela. Proč jsem se chovala tak hloupě? Vždyť je to Jeremy! Už ses snad smířila s faktem, že tě nemiluje, ne? 

,, To bylo.,, souhlasila se mnou máma. Naštvaně jsem sebou třískla na postel rodičů a zahrabala jsem se pod deku. 

,, Proč jsem nedokázala reagovat normálně?,, fňukala jsem. Máma s tátou se na sebe podívali a nakonec jen mykli rameny. Posadila jsem se a stáhla jsem si vlasy do volného drdolu. Máma po mě hodila ten sešit, který jsem tu schovala, a pak i tužku. 

Táta se na mě podíval a snažil se udržet smích. Naštvaně jsem otevřela sešit a pokračovala jsem v opisování písmenek. Proč je to tak těžké? M je u a v je b. Kdo to sakra vymyslel? Proč nemůže být jedno oficiální písmo, které by znal a používal celý svět? 

Po třech hodinách, kdy mě táta nutil pořád pokračovat, jsme konečně skončili. Rodiče šli na rande a já neměla co dělat. Mohla jsem jít na misi, ale nechtěla jsem pracovat pro vládu. S.H.I.E.L.D. se dost změnil. Půlka agentů odešla. Zůstali jen ti, co donášeli Furymu. Včetně mě. 

Po hodině, kdy jsem posílala Furymu šifrované zprávy, jsem to ukončila. Už teď jsem byla poslem moc špatných zpráv. Zvedla jsem se z postele, protože jsem tu nechtěla být až se rodiče vrátí. Tohle bude jejich večer a já bych nerada zůstala zavřená třeba v koupelně. 

Po schodech jsem šlapala nahoru. Pomalu, abych to mohla prodlužovat. Po půl hodině jsem byla na patře. Otevřela jsem dveře a šla jsem rovnou k sobě do pokoje. Dokud se mi do cesty nepostavila Lila. 

,, Čau.,, prošla jsem kolem ní. Taky jsem na ni byla naštvaná. Pustila mě na misi. Kulka mi naštěstí jen škrtla bok. Kdybych nebyla tak rychlá, umřela bych tam. Kvůli ní. 

,, To je vše?,, zeptala se mě naštvaně. Otočila jsem se na ni a nadzvedla jsem obočí. 

,, Chceš snad něco?,, kývla jsem na ni. 

,, Nemusíš být tak arogantní.,, otočila se ode mě. 

,, Že to říkáš zrovna ty.,, neodpustila jsem si taky poznámku. V tu chvíli se na mě Lila otočila a něco po mě hodila. Až pozdě jsem si všimla, že je to provaz, který mě podkosil. Dopadla jsem na obličej. Prudce jsem se vyšvihla nahoru a hodila jsem po ní dva magnety, které jsem měla v kapse. 

Její řetízek ji stáhl k zemi a rozplácla se stejně jako já. Tím to však jen začalo. Lila otevřela skříňku ve zdi a vytáhla svůj luk. No do háje. Vzala si šíp a já na poslední chvíli uhnula. Nebyl to šíp, který by mě zabil, ale i tak by to bolelo. 

,, Teď už neminu.,, vystřelila po mě další. Měla pravdu neminula. Šíp se roztáhl a zabalil mě do sítě s elektrošoky. S bolestí jsem se svezla na zem. Snažila jsem se z toho dostat ven, ale bylo toho až moc. 

Najednou síť z mého těla zmizela a já se o kousek odkulila. Chytla jsem se za hruď, protože mé tělo se dál zmítalo. Někdo mě chytl pod rameny a prudce mě postavil na nohy. Opřela jsem se o zeď a snažila jsem se popadnout dech. 

,, Zbláznily jste se?,, křikl po nás Clint. 

,, Nic se jí nestalo!,, protočila Lila oči. Já ji praštím. Praštím ji. Napřáhla jsem se po ní, ale Clint mě chytl kolem pasu a odtáhl mě dál. Lila se však na mě taky vrhla. Stáhla mě k zemi a dala mi ránu do ramene. Přetočila jsem se, takže jsem teď byla výš jak ona.

,, Dost!,, slyšela jsem Clinta, ale nereagovala jsem. Stejně jako Lila. Lila mi dala pěstí do obličeje a já padla zase na zem. 

,, Stačí!,, odtáhl ode mě Clint Lilu. Opřela jsem se o zeď.