NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

NÁDHERNÉ OČI

ROSE

Hned, jak jsem jim dala místa, kde mohou spát, usnuli. Spali jak malí děti. Nic by je nevzbudilo. Tomu jsem rozuměla. Ten pocit, když víte, že se vám nemůže nic stát, protože kolem sebe máte lidi, kteří vás dokáží ochránit, je k nezaplacení. Pocit bezpečí.

Ležela jsem s Jeremym venku na lehátku. On si četl knihu a já ho poctivě vyrušovala. Nechtěla jsem, ale jsem prostě ukecaný člověk. Nesnáším nemluvit. Posledních pár minut jsem se však opravdu snažila. Kousala jsem se do tváře, abych nemohla otevřít pusu.

,, Jsi nějak zticha.,, ozval se Jeremy místo mě. Jen jsem mykla rameny a předstírala, že o nic nejde. Ve skutečnosti jsem se radovala.

,, V pořádku?,, odtrhl zrak od knihy. Přikývla jsem. Jeremy se na mě divně díval. Chtěla jsem mu něco říct, ale posledně jsem se kousla moc silně, takže mě to ještě trochu bolelo.

,, Rosie, dobrý?,, zeptal se mě už vážně. Zase jsem přikývla. Jeremy položil knihu a celou si mě prohlídl.

,, Co sis udělala?,, zeptal se mě narovinu. Jak to do háje ví?

,, Z toho pohledu soudím, že jsem se trefil.,, ušklíbl se. Překvapeně jsem se na něj dívala. Jak? Tohle není možný. Nemohl to na mně poznat.

,, Jak?,, nechápala jsem.

,, Výstřel do tmy. Buď sis něco udělala nebo jsi něco udělala.,, vysvětlil mi. Aha. Už jsem se bála, že dokáže vnímat emoce ostatních. Počkat. To umím já. Ještě to tak umět ovládat.

,, Dobře. Snažila jsem se být zticha, jenže jsem ukecaný člověk, takže jsem pořád měla tendenci otevřít pusu, jenže jsem si říkala, že to nemůžu udělat. Tak jsem se kousala do tváře, abych neměla možnost otevřít pusu, jenže jsem se kousla moc silně a trochu to bolí.,, vypadlo ze mě. Jeremy se na mě chvíli díval. Vstřebal to a jen se usmál.

,, Pako.,, zakroutil hlavou.

,, Pokračuj v tom čtení.,, pobídla jsem ho.

,, Proč?,, natahoval se po knize.

,, Pak chci něco vyzkoušet.,, mávla jsem nad tím rukou.

,, Tak to zkus teď.,, sedl si. Fajn. Sedla jsem si naproti němu. Dívala jsem se mu do očí a snažila jsem se napojit na jeho emoce. Nic. Zamračila jsem se a zkusila jsem to znovu.

Opravdu hodně jsem se snažila. Dívala jsem se do jeho očí, vnímala ty emoce, ale nedokázala je rozeznat. Bylo to jako bych před sebou viděla mapu s jeho emocemi. Různě silné, různě barevné. Hledala jsem tu nejsilnější. Ty nejsilnější jsou většinou spojeny s myšlenkou. Možná ji dokážu přečíst.

Našla jsem nejzářivější emoci. Byla spojena s myšlenkou. Soustředila jsem se jen na ni. Hledala jsem, co je to za emoci. Jenže jsem to nedokázala rozpoznat. Přesto mi byla povědomá. Soustředila jsem se na myšlenku. Viděla jsem před sebou text, ale byl rozmazaný. Zaostřila jsem.

Má tak nádherné oči.

V tu chvíli jsem přestala dávat pozor a odpojila jsem se. Tolik k dlouhému snažení. Zatřepala jsem hlavou a podívala jsem se na Jeremyho. Ten jen napjatě čekal.

,, Tak? Vyšlo to?,, zeptal se mě.

,, Jo.,, přikývla jsem nadšeně.

,, Opravdu?,, probral se najednou.

,, Sice jen na chvíli, ale jo. Viděla jsem ty emoce. Nedokázala jsem je rozeznat, ale viděla jsem je. Dokonce jsem dokázala rozluštit i nejsilnější myšlenku.,, usmívala jsem se. Tohle bylo poprvé, co jsem se záměrně napojila na něčí emoce. Bylo to úžasné.