NewAvengers: Into the U.N.K.N.O.W.N.

TÉMA: JAK PŘEKONAT TĚŽKÉ SITUACE

o týden později

ROSE

Seděla jsem připoutaná na židli. Kolem mě sedělo dalších patnáct lidí. Ti však spoutáni nebyli. To jsem byla jen já, protože jsem nebezpečná. 

,, ... napsala vzkaz a druhý den byla pryč.,, dokončil brýlatý chlap své vyprávění. Protočila jsem oči a radši jsem se věnovala stropu nad sebou. 

Kde to jsem? To je jednoduché. V pekle. Sedím, nutno dodat z donucení, na židli v centru pro veterány. Zrovna jsem na schůzce. Téma je JAK PŘEKONAT TĚŽKÉ SITUACE V ŽIVOTĚ. 

Blbost. 

Sedím přímo naproti vedoucímu dnešní hodiny. Většinou se tu střídají dva. Hádejte, kdo to je. Sam a můj táta. Dnes je tu táta. Kéž by tu byl Sam. Ten mě nenutil pořád mluvit. Dívala jsem se na škvíru u stropu a úspěšně jsem ignorovala celou hodinu. 

Zavřela jsem oči a radši jsem myslela na něco jiného. Spíš na někoho jiného. Jeremy. Věděla jsem, že už mu je lépe, ale pořád byl na JIPce. Laura s Lilou se mnou poslední týden vůbec nemluvily. 

Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem málem zabila Jeremyho. 

flashback

Seděla jsem na zemi u vchodu do baru. V ruce jsem měla dopitou flašku. Byla jsem strašně opilá, ale to mi nevadilo. Aspoň jsem necítila žádné emoce. Chtěla jsem se postavit na nohy, ale nešlo to. 

,, Copak? Moc opilá?,, postavili se přede mě dva muži. Zvedla jsem k nim hlavu a protočila jsem oči. Neměla jsem z nich strach. Cítila jsem své kameny. Kdyžtak mě ochrání. Sice ty dva nejspíš zabijí, ale aspoň budu pořád žít já. 

Ti dva se ke mně sklonili a chytli mě pevně pod rameny. Opřela jsem se o zeď a promnula jsem si oči. Ti dva si něco říkali, ale já je moc nevnímala. Bylo mi jedno, co se stane. Přiblížili se ke mně s nějakým šátkem. 

,, Nechte ji!,, ozval se vážný hlas za nimi. Ti dva se otočili a já zaostřila na postavu přede mnou. Jeremy. Ti dva rychle zmizeli a já si znovu sedla na zem. Nechtěla jsem s ním teď mluvit. Jak mě vůbec našel?

,, Rose?,, klekl si přede mě. Podívala jsem se na něj a nadzvedla jsem obočí. Chytl mě za tváře a něco mi říkal. Já jsem ho však nevnímala. Povzdechla jsem si a chytla jsem se za hlavu. 

Najednou mě chytl pod pasem a zvedl do vzduchu. Nesl mě k autu. Posadila jsem se na sedadlo. Jeremy mě připásal a zabouchl za mnou dveře. Jen jsem v tichosti seděla na místě. 

,, Rose, mluv se mnou!,, zaslechla jsem před Towerem. Otočila jsem se na Jeremyho a snažila jsem se přijít na otázku, kterou mi položil. Zastavil auto a já rychle vylezla ven. Trochu jsem zavrávorala, ale ustála jsem to. 

Najednou jsem se podívala před sebe a uvědomila jsem si, že jsem doma. Začala jsem couvat. Couvala jsem do silnice. Naštěstí mě Jeremy zastavil, abych neskočila pod auto. 

,, Ne. Já tam nejdu. Nechci.,, bránila jsem se. Jeremy mě pevně chytnul a táhl dovnitř. Já jsem ale dovnitř nechtěla. Chtěla jsem pryč. 

,, Rosie, nebraň se, prosím. Vezmu tě domu. Vyspíš se z toho.,, pral se se mnou. Jenže já jsem byla silnější. 

,, Prosím, ne.,, bránila jsem se. 

,, Rosie, mrzí mě to. Neměli jsme to udělat. Mrzí mě to, ale prosím, nech mě vzít tě domu.,, chytl mě pevněji. V tu chvíli jsem ho praštila silou. Pustil mě. Dopadl na zem a já se najednou cítila volná. Chtěla jsem utéct, ale něco mě stále drželo na místě.