Harry
Měl bych už vstávat, pomyslel jsem si. Nespal jsem, ne to ne, andělé nikdy nespí, jen jsem si tak polehával na své posteli v jednom polorozpadlém domě. Má dvě menší místnosti ve velmi zuboženém stavu a jednu větší, kam jsem si přemístil postel o jednom polštáři a šedivé dece. Já jsem sice mohl spát (a jíst, sedět, číst, polehávat) všude, lidé mě totiž nevidí, ale nejsem zvyklí na luxus. Bohatě mi vystačí to, co jsem si teď přivlastnil.
Znovu jsem se vrátil k myšlence, že bych měl přece jen vstávat. Lidé už také vylézají ze svých rozehřátých brlohů a jdou do práce, školy nebo se jen tak potloukají městem a mojí povinností je, na ně dávat pozor. Ochraňovat je, vytvářet jim šťastné úsměvy na tváři a přetvářit jejich dosavadní potemněly život v radostný příběh, který potrvá do konce jejich životů. Ať už zemřou přirozenou cestou nebo je někdo (něco) zabije. To pak z mých křídel odpadá jedno peříčko. Za každého nebožáka bílé pérko upadne a za každého narozeného človíčka zase naroste. Koloběh mých křídel, koloběh života.
Po dlouhém bloumání a přemýšlení jsem se konečně zvedl a (už oblečený) vyletěl vyskleným oknem ven na čerstvý vzduch, který mi v zatuchlém pokoji tak chyběl.
Rozhlédl jsem se, ale přes sluneční svit, který mě nutil mžourat, jsem toho moc nespatřil. Přiložil jsem si k čelu ruku a udělal z ní něco jako stínítko. Hned jsem viděl líp.
Nacházel jsem se v budově na úplném kraji města, kde nikdo nebyl. Teda až na pár výjimek v podobě bezdomovců. I těm jsem zkoušel v minulosti pomoct, jenže dopadlo to špatně. I když jsem jim dal peníze, střechu nad hlavou a dostatek jídla, stejně skončili znovu na ulici bez peněz, krčící se pod mostem a kouskem chleba. Jak se říká, komu není rady, tomu není pomoci.
Naopak, bohatým lidem se pomáhalo velice dobře a skoro bez námahy. Nemuseli jste za ně zbytečně utrácet peníze, jen jste zařídili, že smlouvy, které podepsali, jim vynesly pěkně tučný honorář nebo aby se k nim vrátila jejich bývalá manželka. Jak prosté a jednoduché.
Nejhůře se ale pomáhalo těm normálním lidem. Těm, co nebyli ani chudí ani bohatí, bez rodiny nebo s rodinou, bez přátel nebo naopak obklopeny přáteli. Nikdy jste přesně nevěděl, co po vás přesně chtějí... Bylo těžké se jim dostat do hlavy.
„A hele, koho tady máme," z přemýšlení mě vytrhl čísi hluboký hlas, který se ozýval někde za mnou. Otočil jsem se tím směrem a spatřil ďábla s hnědými vlasy a nevinným kukučem.
„Taky tě zdravím," odsekl jsem mu. Nemám náladu se s ním vybavovat, však je to ďábel. Už z jeho krátké vzdálenosti se mi dělá šoufl.
„Nebuď tak napružený, zlato..." zašvitořil a já se vyloženě ulekl nad oslovením, které si dovolil vypustit z pusy. Ale že to bude dokonalá pusa. Přímo k zlíbání.
„Neříkej mi zlato!" vyhrkl jsem na něj a přiletěl k němu o pár metrů blíž, až jsme skoro dotýkali nosy. On však neodstoupil, jak jsem původně předpokládal. Zůstal stát na místě a ani se nehnul.
„Vím, že se ti to líbí," sdělil mi jeho naprosto neokázalé uvažování, které bylo samozřejmě naprosto nepřípustné. Nebudu se zmiňovat, že měl pravdu.
„Hele, co ode mě chceš?" zeptal jsem se narovinu. Začali mi docházet nervy.
„Chci tebe..." řekl bez sebemenšího ostychu a za boky si mě přitáhl blíž. Teď jsme byli tělo na tělo.
Nezmohl jsem se na odpověď, jen jsem hlasitě polkl. On se nad mým chováním zasmál a nahnul se blíž, aby byl svými rty u mého ucha, do kterého šeptal slova tak absurdní, až jsem si myslel, že se mi to jen zdá.
„Vím, že mě chceš a já chci tebe. Bude to jen sex, nic víc. Co je na sexu tak špatné? Není to přece hřích."
Z tak dominantního a zároveň jemného hlasu mi šla hlava kolem. Nemohl jsem se pořádně nadechnout, jak jsem byl zaskočený jeho požadavkem, se kterým moje srdce souhlasilo, ale zdravé uvažování ne.
Jakmile se ale dotkl svým jazykem mé citlivé kůže pod uchem, všechna sebekontrola mě rázem přešla a já se s pocitem naprosté oddanosti vrhl do jeho spárů.
Mile jste mě překvapili, tolik hvězdiček jsem naprosto nečekala :)) miluji vás! Proto jsem se rozhodla přidat ještě dnes nový díl, sice kratší, ale chtěla jsem nechat sex až na příští kapitolu. Jen aby se neřeklo, žádám vás o pravdivý názor (tedy o komentáře), které mi doufám napíšete :) Barča
