„Miluju tě," zašeptal jsem, a když mi odpověděl úplně stejně a k tomu přidal já tebe víc, uvědomil jsem si, že teď už mám všechno, co jsem kdy v životě potřeboval. Štěstí mě naplňovalo a srdce bylo zaplaveno láskou, která byla díky Bohu opětována.
Jeho letmé polibky zasypávaly moji hruď, která se pod něžnými dotyky nepravidelně nadzvedávala. Působilo to velice jemně a smyslně, přesto jsem byl na pochybách. Vždy měl něco za lubem, když se choval hezky a mile. Nikdy to nebylo jen tak. Ale i já jsem se cítil nějak divně. Možná to bylo tím, že jsem zrovna unikl z Azraelových spárů, které by mě po nějaké době určitě zabily.
„Na co myslíš?" optal se můj milý a přitom mi lehounce přejížděj rukou po bříšku. Trochu mě to lechtalo, ale nedal jsem to znát. Byl jsem až příliš dlouho bez jeho dotyků, které paralyzovaly moji pokožku. Způsobovaly mi husí kůži a menší rozkoš, kterou jsem si užíval z plných doušků.
„Na nic," odpověděl jsem rychle a láskyplně se na něj usmál.
Vím, že mi neuvěřil. Tušil, že se něco děje a přesto to nechal být. Miloval jsem ho za to. Neptal se, když neměl a nerozebíral zbytečné věci. Ne, že bych ho měl rád, jen za takové maličkosti. Miloval jsem na něm zcela všechno. Jeho modravé oči, které na mě zamilovaně hleděly, jeho rty, které bych líbal celičký den, jeho vlasy, které normálně nosil perfektně upravené, ale po našich hrátkách mu trčely na všechny světové strany. Dále jeho špičatý nos směřující mírně nahoru, jeho tmavé chloupky na podbříšku, jeho kratší vyzáblé nohy, jeho bradavky, naběhlé vzrušením. I takové drobnosti jsem na něm zbožňoval. Nejvíc mě však dostávala do kolen jeho výška. Byl tak maličký, že jsem se vždy musel pousmát, když jsem měl tu možnost stát vedle něj nebo ho líbat. Vždy jsem ho chytl kolem pasu a malinko nadzvedl tak, aby si nemusel stoupat na špičky.
Z přemýšlení nad dokonalým tělem (a vzrůst) mého milence, mě vytrhly jeho hbité ručky bloudící mezi opaskem kalhot a lemem trička. Netrvalo dlouho a mé tričko leželo na tmavě zbarveném koberci. Nakonec jsme totiž usoudili, že by nebylo dobré, abychom se milovali v tom polorozpadlém domě, který se jen tak tak nezřítil. Tak jsme se přesunuli do opuštěné vily. Její majitel zrovna odjel na dovolenou a zanechal ji po sobě naprosto opuštěnou, takže jsme toho šikovně využili.
„Nikdy se nenabažím tvého těla, tvé vůně, tvé bronzové pokožky," šeptl do mé kůže na krku, kterou obdařil vášnivými polibky. V tu chvíli mi vůbec nevadilo, že to bude vidět. Stejně jsme pro obyčejné lidi ‚neviditelní', takže je vlastně úplně jedno, co mi na mém těle vytvoří nebo jak si mě označkuje. On má prostě pocit, když na mé pokožce vytvoří cucflek, tak mu budu patřit. Ale já mu už definitivně patřím. Vždy jsem si stál za svobodou, slíbil jsem si, že mě nikdo vlastnit nebude. Vše se však změnilo, když jsem si začal s ďáblíkem. Od té doby jsem toužil, aby mě ovládal a já mu tak mohl patřit.
„Líbí se ti to?" zeptal se a nazdvihl hlavu, aby mi mohl koukat do očí.
„Nepřestávej," vyšlo ze mě v podobě vzdechu a on poslechl. Překvapivě.
Ještě nikdy jsem nezažil tak dokonalou noc. Jistě, milovali jsme se už vícekrát, ale ještě nikdy nebyl tak hodný a přítulný. Nespěchal na to a nebylo to tak tvrdé, jako obvykle. Prostě pravý opak. Dokonalá nádhera.
Nejdřív mě líbal snad po celém těle, od prstů na nohou až po zápěstí, kterému věnoval až přehnanou péči, ale i to jsem si užíval. Naplno jsem se soustředil na jeho dotyky. Celý svět kolem nás zmizel, jakoby se vypařil a nějakým záhadným způsobem zmizel a my se ocitli v paralelním světě, který se skládal jen z jeho naprosto dokonalých dotyků a mých polohlasitých vzdechů, které se nedobrovolně draly z mých úst.
Pak se však konečně přesunul k mému rozkroku, ve kterém se nahromadilo skoro všechno vzrušení, proto jsem se neudržel a zamotal prsty do jeho vlásků, za které jsem mírně tahal, protože bych jinak praskl. Musel jsem se prostě nijak uvolnit, a když mi Louis nechtěl to uvolnění dopřát, trochu jsem ho k tomu chtěl popohnat.
Jenže ani to nepomohlo, pořád jsem se nemohl přehoupnout přes okraj a vydat se do světa hvězdiček.
„P-prosím..." zaskuhral jsem to a tentokrát ho zatahal za prameny vlasů o něco víc, abych zdůraznil svou prosbu.
„Oč prosíš?" zeptal se ďábel a zvedl svůj pohled, aby na mě zákeřně mrknul a přidal k tomu i oslňující úsměv, který mě jak jinak než oslnil.
Už jsem se připravoval k odpovědi, ale on v té samé chvíli obmotal prsty kolem mého penisu a tím mě donutil zaklonit hlavu a vzdychat na celé kolo.
Ten syčák, dělal to naschvál. Věděl, že nemám sebemenší šanci mu odolávat a já se možná ani bránit nechtěl. Jediné po čem jsem toužil, bylo, ať už mě s tou svou překrásnou pusinkou dodělá a vezme si mě způsobem, jaký jsem ještě nezažil. Jemným.
A jak jsem si vysnil, tak se také stalo.
Do hrátek s mým pokladem přidal i jazyk, který měl uspíšit můj přicházející vrchol a mohu říci, že svoji práci vykonával velmi dobře. Kmital jím na špičce, kde způsoboval takové vzrušení, které jsem snad v životě nikdy nezažil. Chybělo opravdu jen málo a udělal bych se. Jenže, pořád to málo nepřicházelo a mě už začaly téct slzy.
Louis si toho všiml a snažil se udělat maximum, aby mě dovedl až na úplný konec. Pohltil celý můj penis, až narazil nosem do podbříška. Divil jsem se a zároveň ho obdivoval, protože neměl skoro žádný dávicí reflex. Samozřejmě, že to funguje naprosto perfektně a já tak dosáhnu organismu, na který jsem tak dlouho čekal.
Položil jsem do peřin a snažil se pořádně vydýchat. Ale Louis mi to nedovolil. Okamžitě se objevil nad mou hlavou a jemně mě políbil. Jen lehounce jimi pohyboval a sotva se dotýkal těch mých, ale dělal to tak smysluplně, že jsem byl naprosto omráčen jeho tempem.
„Doufám, že ještě můžeš, protože tohle není konec. To nejlepší teprve přijde."
Teď nastane klidnější období, ale už jsem vymyslela dobrou zápletku, která se možná vyvine v druhou knihu, jestli ji budete chtít :) Jinak, miluju vaše komentáře, takže jimi určitě nešetřete. Love yu
