„Dobře," usmál se a naklonil se ke mně, asi aby mě objal či co. Ale on mě nechtěl objímat... On přitiskl své měkké polštářky v barvě maliny na ty mé. Byl to jen letmý polibek, ale i tak pro mě znamenal všechno. Bylo to něco něžného a láskyplného, možná snad i stydlivého. Určitě to bylo něco, co bych od ďábla nikdy nečekal...
O pár hodin později
Byl večer, já stál na místě naší domluvené schůzky a netrpělivě čekal, až můj dnešní společník dorazí. Už měl 10 minutové zpoždění.
Když se zpoždění protáhlo na 15 minut a následně na 20, měl jsem chuť odejít. Nebaví mě na něj čekat... vždyť je to nadpřirozená bytost, jak to muže sakra nestíhat? To je tak těžké se přemístit lusknutím prstů nebo prostě doletět? Co mu mohlo zabrat tolik času... přece jen, oblečený jsem za pár minut a nic víc snad není potřeba.
Bylo mi do breku... už to bylo přes půl hodiny a on se doposud neukázal.
Jak jsem mohl být tak naivní a uvěřit té jeho dokonalé přetvářce? Proč mi to udělal? Proč mě tak trápí? Nic jsem mu neudělal, nikterak jsem mu neublížil, tak proč?! Chce mě snad ponížit, dostat až na dno? Možná nebylo moc moudré, abych se zamiloval do stvoření pekel... ano, zamiloval jsem se do něj. Nikdy dřív jsem lásku nepoznal, ale jakmile jsme s Louisem zažili společnou noc, ihned mi bylo jasné, že ho musím znovu vidět. Zatoužil jsem po jeho doteku, po dalším polibku... chtěl jsem se mu znovu podívat do jeho pronikavých očí a obdivovat bravu duhovek. Je kyslík, který potřebuji pro dýchání. Je droga pro moji mysl, která se nikdy nezastaví. Jeho vůně je jako vůně kvetoucích rostlin a zrovna upečených sušenek. Stal se středobodem mého soukromého Vesmíru, i když se známe jen pár dnů. Je mým tmavým zítřkem, který mě dožene, přestože po něm netoužím. Ale po Louisovi toužím z celého srdce. Toužím se ho znovu dotýkat na místech, která mi byla předtím neznámá. Toužím, aby on se dotýkal mě na místech, kam nikdo před ním nezavítal. Možná to zní hloupě, ale toužím čechrat jeho vlásky a znovu je zpátky upravovat.
Ale on to celé pokazil... Zklamal mě, ale co jsem čekal?! Ach, já blbec. Já naivka... Co jsem si sakra myslel? Že doopravdy přijde? V hloubi duše jsem čekal, že se nedostaví, ale moje pozitivní polovička věřila, že mě nezklame a ukáže se. Bohužel... on stále nedorazil...
Třetí osoba
Chladný vítr proháněl koruny stromů a sem tam shodil nějaké lístky na zem. Profukoval všemi dírkami, které našel. Pronikl i přes tenkou mikinu mladého chlapce, který stál osamocen uprostřed parku a skenoval okolí, jakoby někoho vyhlížel. Z dálky se zdál jako naprosto obyčejný kluk s hnědými vlasy, ale když jste přišli blíž, mohli jste spatřit jeho červený ocas čouhající z černých kalhot a malinkatých růžků prokukujících skrz husté vlasy.
„Tak si přece jen dorazil," ozval se hluboký hlas, který se rozlehl po celém parku, až hnědovlasý nadskočil a zaostřil svůj pohled na trnité keře kousek od něj. Nic neviděl, ale když se křoví nepatrně pohnulo, poznal, že tam přece jen někdo je. Neodvážil se však cokoli říct nebo se snad pohnout. Nakonec se přece jen odhodlal.
„Neměl jsem na výběr."
„Ne, to neměl," zasmál se neznámý a konečně vystoupil zpoza keře, přes který ho nebylo vidět.
Až teď uviděl Louis, jak vyděrač doopravdy vypadá. Černé vlasy mu splývaly podél jeho ostře řezaného obličeje, tmavě hnědé oči mu zářily i ve tmě a na tváři měl slizký úšklebek, který se nejčastěji objevuje v nočních můrách.
„Splnil si úkol?" zeptal se a dlouhými kroky přišel až k ďáblovi, který se třásl strachy a nezmohl se na pořádnou odpověď.
„A-ano," vykoktal nakonec a udělal krok vzad. Nelíbilo se mu být tak blízko Azraelovi, andělovi smrti, prachsprostému vyděračovi, který ho donutil obalamutit Harryho. Nakázal mu, aby se pokusil dostat se blíž k Harrymu, vyspat se sním a nakonec ho nechat trpět. Azrael věděl, jak snadno a rychle se mlaďounký andílek dokáže zamilovat... Věděl to, až moc dobře. Nechtěl si připustit, že ho Harry kdysi dávno opustil a velice ho ranil. Byli sice velice odlišní, přesto si však Azrael Harryho oblíbil a častokrát spolu trávili dlouhé dny, někdy i noci. Azrael byl a stále je velmi sobecký a majetnický, a proto nenáviděl okolní anděly, jak na jeho mladšího přítele házeli chtivé pohledy a pokukovali po něm očkem. Proto na ně poslal lid, který anděly vystopoval a ukamenoval je. Harryho Azrael pečlivě ukryl, aby ho uchránil. Neuvědomil si však, že na světě existuje i ďábel. Nenapadlo ho, že by se ďábel mohl stát jeho konkurencí...
Jakmile se však Harry dozvěděl o Azraelově činu, odešel od něj. Nedokázal snést, kolik životů Azrael zmařil a kolika lidem ublížil... možná proto se mu říká anděl smrti...
Proto se temný anděl rozhodl ublížit Harrymu a tím ho potrestat. Netušil však, že ďáblovi, který byl poslán mladému andělovi ublížit, vzplane srdce láskou a on se do své ‚oběti' zamiluje. Netušil, jak moc to ďábla ovlivní a jak moc to ovlivní jeho chování... To vše však zjistí až později. Teď oslavuje svoji dobře naplánovanou pomstu... nezajímá ho, co se děje kolem něj. Nezajímá ho, že se Louis nenápadně vytratil a odešel najít Harryho, který se někde krčí v koutě a s pláčem vzpomíná na okamžiky strávené s ďáblem, který je sice jeho přesný opak, přesto ho však miluje nadevše a jen tak ho milovat nepřestane.
Tak co? Jaký na to máte názor? Na takovou velkou změnu (zvrat)? Co si myslíte, že se bude dít dál? HMMM? Všechno mě zajímá :)
