A protože se mi jeho rozkaz zamlouval, rychlostí blesku (dopomáhaje si křídly) jsem vyběhl do svého pokoje, kde jsem se zachumlal do peřin a vydal se do říše snů, ve kterých figuroval modrooký ďáblík čekající na mě, až se k němu vrátím od svého mučitele.
Louis
Byl pozdní večer, když jsem otevřel oči z velmi neklidného spánky, který následoval po rychlé obchůzce města a ustavičného naříkáni. Ne, nebrečel jsem, ďábel nikdy nebrečí, od toho jsou tady andělé. Ale jakmile se mi vybavilo slovo anděl a s tím i Harryho tvář, musel jsem si rychle otřít oči. Ďáblové nebrečí!
S velkou nemilostí jsem vylezl z postele, kterou ‚vykouzlil' Harry (a znovu jsme u Harryho), abych si natáhl alespoň kalhoty a mohl jít najít Harryho. Donutil mě k tomu můj sen, který mi zařídil nehezký odpočinek.
Viděl jsem Azraela, jak se sklání nad hubeným tělem s bílými křídli. Ten chlapec vzlykal a prosil o ušetření. Nespatřil jsem jeho obličej, proto jsem si nebyl jistý jeho totožností, ale divoké kudrnaté vlasy mi daly jistou představu.
Vím, že jsem dříve říkal, že nenechám Azraela, aby mě od Harryho oddělil, proto jsem si jeho odchod, ve kterém jsem mu nijak nezabránil, vyčítal ještě víc. Bylo mi ze sebe zle. Jsem jen hnusné bezcitné hovado, které tak trochu projevilo city a zamilovalo se do nevinného andílka, který právě někde trpí, zatímco já tady bezhnutě stojím a rozjímám sám nad sebou. Sebestředné hnusné bezcitné hovado, fuj!
Vyšel jsem ven do chladné noci a rovnou si to zamířil do parku na mýtinu, kde jsem se dřív scházel s andělem smrti. Bylo mi jasný, že už tam nebude, ale i tak jsem malinko doufal, že ho tam přece jen zastihnu. Určitě by tam s ním byl i Harry a já bych byl ušetřen namáhavého hledání. A znovu! Zase myslím jen na sebe! Můj andílek se někde svíjí v bolestech a žalu a já se tady lituji! Ne, opravdu jsem sobecký spratek!
Samozřejmě, že tam nebyl. Jak jinak, dalo se to očekávat.
Ale jak dál? Nevěděl jsem, kam se poděli a obyčejní lidé mi nic nepoví, protože nás nevidí. Takže na nějaké svědky můžu rovnou zapomenout. Tím se mi značně ztížilo pátrání.
Pozorně jsem se rozhlédl kolem, třeba se mi aspoň trochu poštěstí a já objevím nějaké to peříčko, které by mi ukázalo směr, kudy se vydat.
A taky že ano. Kousek ode mě, sotva pár metrů, leželo na zemi černé pírko. Neukázalo mi přesně směr, ale světovou stranu. Vydedukoval jsem si z jeho polohy, že oba andělé, které hledám, odletěli na sever k horám daleko od města. Moc se mi tam nechtělo, protože tam žili různé bytosti a hlavně ty z temné strany, se kterými není radno si zahrávat. Abych vám to vyjasnil, já taky pocházím ze stínu, ale tím, jak se chovám a co dělám, se mi podařilo dostat na ‚neutrál', jestli se tomu tak dá říkat. Prostě nejsem na té špatné a ani na té dobré. Na dobré ani být nemůžu, jsem ďábel. Ale pomohl jsem si od temnoty, což je důležité.
A protože jsem se opět vrátil k myšlenkám o sobě (fuj, sobec), vzlétl (nemám křídla, přesto lítám, vznáším se) jsem nad město a nechal se unášet studeným větrem směrem k dalekým horám, které byly obklopeny černými mračny a šedivou mlhou.
Když mi směr větru přestal vyhovovat, zapojil jsem své svaly, abych se od proudu odpojil a tentokrát sám, bez nějaké pomoci, letěl k cíli, kterým byly vrcholky hor tyčící se nad směsí mlhy a mraků.
Azrael
Aghr, bože... proč musí Harold pořád řvát jak malý děcko!
Vztekal jsem se a přitom se snažil soustředit na program o zvířatech, který zrovna dávali.
Ale z horního patra domu se stále ozývaly vzlyky a hlasité nářky, které mě vyloženě sraly. Byl jsem na tohle velice háklivý. Nesnášel jsem něčí slabost a ještě víc ty zvuky. Byly tak otravné a nepříjemné.
Po pár minutách, které se mi zdály jako věčnost, jsem se i přes svou línost zvedl a svižnými kroky došel až ke dřevěným dveřím. Rázně, bez zaklepání, jsem otevřel a jako uragán se vřítil dovnitř.
Harry sebou prudce trhl, když mě spatřil a posadil se na postel. Aspoň, že mě vnímal.
„Můžeš laskavě přestat brečet?!" křikl jsem na něj a znělo to spíš jako pžíkaz, než otázka.
On však nepřestal, naopak začal řvát ještě víc a jeho roztřesené tělo spadlo zpátky do peřin.
Na tohle jsem už ale neměl.
Přiběhl jsem k němu, chytl ho za vlasy a uvalil mu takovou facku, že na ni do konce svého života nezapomene.
„Drž hubu!" rozkázal jsem mu a vrazil mu další. On si šokovaně přikryl tvář dlaní a konečně zmlkl.
Dobře dělá, chlapeček. Kdyby jen chvilku vydával zvuky, které vydával doposud, rozbil bych mu tu jeho držku, která se hodí jedině k šukání. A to mnou.
„Nezajímá mě, že tě něco bolí. Nezajímá mě, že se ti stýská po tom idiotovi. Je mi to totálně u prdele! Prostě budeš zticha. Jestli něco uslyším, zmlátím tě do němoty, je ti to kurva jasné?!"
„A-ano, pane."
Má štěstí, že odpověděl slovy, jinak by dostal další výprask. A navíc tam přidal oslovení pane, to je další plus, které já bohužel nepočítám.
Bez dalšího slova, nebo snad rozloučení, jsem opustil jeho pokoj a sešel zpátky dolů do obýváku, kde na mě čekalo otevřené pivo a zapnutá televize.
Možná jste si mysleli, že nadpřirozené bytosti nepijí alkohol a nesledují fotbal, hokej nebo jiné kraviny, ale to je velký omyl. Alkohol je pro něco jako voda pro vás, nemůžeme bez něj žít a to ostatní jsme pochytili od pozemských lidí. Nijak to nemusíme, ale už je to něco jako tradice. Na rozdíl od lidí, se však věnujeme trochu jiným koníčkům, to je jasné. Nechodíme do práce, nemáme to zapotřebí. Vše, co potřebujeme, si seženeme bez jakéhokoli problému a to dokonce zadarmo. Někteří znát umí tzv. čarovat (kouzlit), takže oni to mají ještě mnohem jednoduší. A mezi ně patřím zrovínka i já. Proto se ze mě stalo, to co jsem. Bezcitný anděl, přezdívaný anděl smrti nebo Azrael, který bere vše, co chce a nevrací nic. Odčerpávám z lidí všechen temperament, sílu a jiskru života. Zbude jen duše, kterou však následně vyrvu a schovám si ji do krabičky, jako suvenýr. Abych věděl, kolik lidí jsem připravil o semínko existence. A že jich byla spousta. Dále po šedivých nocích sedím na dřevěné podlaze toho baráku a počítám. Jedna duše, druhá duše, třetí duše...
Mám takový divný pocit. Cítím se, jakobych byla vůči vám nějak závazná. Že mojí největší povinností je přidávat díly co nejrychleji za sebou, abyste nemuseli čekat. Je to mega divný pocit :DD Jinak, snad se díl líbí :)
