Flashback z předminulého dílu: ‚Jde se na to', pomyslel jsem si a zhluboka se nadechl, abych si dodal odvahy a zaklepal na proutěná vrátka, které se následně otevřely, a v nich stál zarostlý stařík s velkým vousem a už mě zval dál.
Harry
Jakmile mě starcova ruka vtáhla do jeho ‚domku', bylo to, jako bych se ocitl v úplně jiném světě. Všude kolem mě bylo plno kytek a jiného zeleného plevelu, obrazy ze starověku visely snad na každém centimetru stěny, ale nejvíc místa zabírali knihy a různé lahvičky naplněné zelenohnědou tekutinou. Mňamka...
„Vím, proč jsi přišel a rád tě tady vítám, bílý anděli," pozdravil mě a jeho nakřáplý hlas byl o moc hlasitější, než jsem si myslel.
Jeho věta mě překvapila, nečekal jsem, že to začne tak zostra. Děsilo mě to, proto jsem neodpovídal. Snad, abych neřekl něco špatně a vše se dopředu nepokazilo.
„Dlouho jsem nepoznal novou tvář, těší mě, že jsi přišel zrovna za mnou a rád ti pomohu," řekl a začal něco hledat v zastaralých poličkách, ze kterých se vanul jen prach a nečistoty. Nikdo tady asi pořádně neuklízel.
„Dokážete mi pomoct?" vyjekl jsem až příliš nadšeně, ale rychle jsem si zakryl dlaní ústa, abych nevydal žádný zvláštní zvuk a on se mě nelekl.
„Samozřejmě, že dokážu!"
Snad jsem ho neurazil, že jsem o něm vůbec začal pochybovat. Sice bych to za jistých okolností nedělal, ale tahle situace to vyžadovala. Přece jen jsem byl ochotný dát někomu do rukou moji duši, aby mi ji uschoval do skleněné nádoby a pohlídal ji do té doby, než se vrátím zpátky.
„Takže, dřív než začneme, musím ti vysvětlit veškeré negativní věci, které se mohou stát. Je jich celkem hodně, tak se pohodlně usaď a pozorně poslouchej!" zněl to spíš jako rozkaz (určitě to rozkaz byl).
Rozhlédl jsem se kolem a do oka mi padlo hnědé křeslo, které bylo postavené v rohu celého příbytky.
Když jsem se konečně přestal vrtět a našel správnou polohu svých křídel, aby se nedotýkaly stěny a nebyly nikde zaháknuté, posadil se i on a začal vyprávět hlasem, ze kterého mi přebíhal mráz po zádech.
„Nejdřív si musíš uvědomit, že samotný život v lidském těle, neboli v lidské schránce, je velmi riskantní. Už nebudeš nesmrtelný a bolest tě bude čekat na každém druhém rohu. Dál, přeměna je psychicky a fyzicky náročná a ne každý ji zvládne, jakmile tě však zasáhnu kouzlem, už není cesty zpět, takže si pořádně rozmysli, jestli to opravdu chceš. Není to jednoduché, ale to už určitě víš. Jinak, přeměna bude trvat 1 velmi dlouhý měsíc. Budeš něco jako v komatu, akorát, že tvé srdce začne být, tvoje plíce začnou přijímat životně potřebný kyslík a zmizí ti křídla, což je asi to nebolestivější na tom všem. Pořád jsi ochotný tohle všechno podstoupit?"
Ještě před časem mi to připadalo jako skvělý nápad, avšak teď jsem se toho hodně dozvěděl, možná až příliš hodně. Nepotřeboval jsem vědět všechny tyhle zajímavosti, akorát mě to vystrašilo. Ale zároveň je lepší, když to vím, než kdybych to nevěděl a nebyl na to připraven.
„J-já... já to beru, chci to udělat," řekl jsem pevně, avšak uvnitř jsem se moc pevně necítil. Doufal jsem, že to na mě nejde poznat, aby si toho stařec nevšiml a já tak nepřišel o jediného kouzelníka, který byl jako jediný na světě ochotný mě přeměnit a tím mi lepšit a zároveň změnit můj dosavadní život.
„Dobře, osobně jsem rád, že sis to nerozmyslel," možná se na mě usmál, ale mě to připadalo jako nechutný úšklebek, kterému chybělo pár nažloutlých zubů.
A na můj souhlas začal připravovat různé lektvary, míchat lahvičky se zelenou břečkou a listovat v zastaralých knihách.
Chvíli postával u rozdělaného ohniště, pak přešel zpátky ke knihovně a znovu si pročítal řádky plné zakázaných kouzel a černé magie.
Čekal jsem poměrně dlouho, protože mu trvalo snad i pár hodin, které jsem však prospal v křesle, takže jakmile jsem otevřel oči, protože nějaký dřevěný předmět dopadl na podlahu a vydal tupý zvuk, příšerně mě bolely záda a já se na příkaz starce sotva zvedl.
„Můžeme začít," řekl a poodstoupil ode mne na pár metrů, aby měl větší prosto na máchnutí hůlky, kterou si předem připravil, a jeho ústa začala odříkávat zvláštní slova, která byla v cizím jazyku, takže jsem vůbec nic nerozuměl.
Najednou však do místnosti vpadl Louis, který rozkopl dveře a tím rozvířil šedivý prach, před který nebylo vidět.
Jakmile mě spatřil, na malinkatou chvilku se usmál, ale pak zaostřil svůj zrak na čaroděje, kterému už z hůlky šlehaly červené plameny. Asi mu docvaklo, co se tady děje, protože pohotově skočil přede mě a tím zabránil, abych se proměnil v obyčejnou lidskou bytost, které by bylo srdce, krev jí proudila v žilách a plíce nasávaly vzduch.
Zářivý paprsek zasáhl Louise do hlavy, přesněji přímo do obličeje, takže ho to omráčilo a on v mdlobách upadl na zem.
S úlekem jsem k němu přistoupil a začal k němu naléhavě mluvit, avšak on nereagoval. Jeho víčka se vůbec nepohnula a já už ztrácel naději, že se mi probudí za jeho nadpřirozeného života, protože se z něj stával člověk.
Lidičky.. tohle je konec první knížky :oo Nemohu uvěřit, že je to opravdu konec, ale zároveň se těším na druhou knihu, která se dostaví snad co nejdřív. Ještě dneska bych přidala epilog a BONUS (Larry sex) + Začátek druhé knihy s názvem Human and Family :)) Ještě bych vám chtěla říct, že váš STRAŠNĚ MOC MILUJU!! Úplně šíleně moc :)* Sice v posledních dílech bylo málo hvězdiček, což mě zamrzelo, přesto vás žeru :* Love yu a těšte se na druhou knihu :)
