Chtěla bych vám jen poděkovat, že jsme dokázali na tomhle příběhu dát za pár dní 1k shlédnutí. Děkuju všem co čtěte.❤️
——————————————————
Vstala jsem a vedle mě furt ležel Domča. Hned jsem se sebrala a vstala z postele. Zamířila jsem si to do koupelny a pak rovnou do kuchyně. Udělala jsem si kávu a sedla si ke stolu.
Když jsem dopíjela, vzpomněla jsem si že tady byl Jakub a že tu furt možná je. Zvedla jsem se a šla rovnou tam kde má být. Na gauči. Koukla jsem se a viděla jsem jak Kuba už má otevřené oči a přemýšlí. Obešla jsem gauč a sedla si k němu. "Kubo, proč si se až tak moc včera opil?" Koukala jsem se na něho prosebně aby mi vůbec odpověděl. Koukl se na mě a řekl "mám svých problému dost" to bylo vše. Otočil se ke mně zády a ignoroval mě. Cítila jsem se provinile. "Je to kvůli mě?" Zeptala jsem se ho a pohladila ho po rameni. "Na tohle ti vůbec nebudu odpovídat" opáčil. V tu dobu k nám přišel i Dominik a políbil mě na čelo. Usmála jsem se a napila jsem se už posledně kávy. Odnesla jsem hrnek do kuchyně a strčila jsem ho do myčky. "Dominiku, Jakub zrovna není asi teď na tom nejlíp. Nechce semnou vůbec mluvit" pošeptala jsem Dominikovi když byl vedle mě blízko. "Určitě ne" pošeptal mi to nazpátek. "Měl by sis s ním o tom promluvit" řekla jsem a odešla do ložnice se převléknout."Půjdeme do studia" řekl Dominik když Jakub už odešel. "Dobře, stejnak dnes jsem neměla nic v plánu" řekla jsem nazpátek. Na to jen pokýval a hned jsme vyšli z bytu. Nastoupili jsme do černého mercedesu kde jsme měli puštěnou hudbu naplno.
Když jsme dorazili do studia, byla jsem nervózní. Podle všeho tam by měli být všichni ale neznám ani skoro polovinu z nich. "Neboj bude to v pohodě" řekl Dominik když viděl jak jsem s myšlenky někde jinde. Usmála jsem se, protože na nic jiného jsem se nezmohla. Dominik otevřel dveře hned jsme slyšeli křiky druhých lidí z vedlejší místnosti. Pohladil mě a vešel jako první, já hned za ním. Objímali se a hned pak semnou. "Dominiko, tohle je, Robin, Kamil, Konev, velký Jakub a Andyho, Jakuba, Radka a Toma znáš" představil nás a hned se mě vyptávali.
Jakub se choval po nějakou tu dobu zvláštně, dokud nezmizel do studia s Radkem. Tom tam celou dobu seděl a ostatní kluci tam hráli a nebo pili. Dominik se někam vytratil a já tam zůstala sama s Tomem. "Tome, co se děje?" Zeptala jsem se. Podíval se na mě a pootevřel pusu a řekl "nic není, vše je v pohodě". Nevěřila jsem mu, ne v tomhle. Odtáhla jsem se od něho a vzala jsem si kelímek do kterého jsem si nalila hnědnou tekutinu.Po hodině a něco
Jakub se už vrátil a seděl vedle mě. Dominik byl s kluky a já měla možnost se zeptat Jakuba proč byl na mě on takový hned ráno. "Jakube" oslovila jsem ho, otočil se na mě ale nic neřekl. "Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptala jsem se, kývl a furt se na mě koukal. "Proč si se včera tak moc opil?" Dívala jsem se na něho bez jednoho mrknutí. "Jednou to pochopíš" zvedl se a chtěl odejít ale nakonec se ke mně otočil a zašeptal mi do ucha "a už se mě na to kurva neptej" a s tímhle odešel. Já tam seděla strnulá a bez emocí. Moje myšlenky lítaly všude kam mohli. Nevěděla jsem co mám dělat ale pak jsem se už rozhodla, půjdu k sobě domů. Ne k Dominikovi ale k sobě. Zvedla jsem se a odešla. Nikdo si mě nevšímal, ani Dominik.Šla jsem nějakou hodinku než jsem našla správnou cestu k sobě do domu. Bylo kolem 12 hodiny a já stála už v koupelně převlečená do nějakého trika a tepláků. Přemýšlela jsem nad vším co jen šlo. Přišlo mi že všichni jsou na mě nějak moc naštvaní a já jsem ani nevěděla proč.
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Jakub takový na mě někdy bude. Byli jsme předtím hodně blízcí a teď? teď je odtažitý. Je to snad kvůli mě nebo kvůli Dominikovi? Možná jsem ho naštvala něčím ale furt nevím čím. S tímhle pocitem jsem usnula. S pocitem že jsem něco Jakubovi udělala a že zrovna teď ani Dominik neví kde jsem.

ČTEŠ
Slibuji..
Fanfiction-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...