Vyšla jsem z kuchyně abych se koukla kdo všechno tam je. Jsou tu nějaké holky, bývalý, Dominik, Jakub, a Andreas pokud si dobře pamatuji. Vyšla jsem ven z budovy abych se mohla nadechnut vzduchu. Zajímá me co po mne chtěl. Musím se ho na to pak zeptat. Sedla jsem si na schody a dívala se na okolní svět přitom jsem popíjela alkohol. "Co ty tu děláš?"
Ale ne, proč zrovna on
"Hledím si svého nevidíš?"
Bože, lepšího ex fakt nemůžu mít
"Promiň, nechceš začít od znova?"
"Dobře, ja jsem Dominika"
"Těší me, ja jsem Pepa"
A to snad stačilo ne? Proč musim tady být teď s nim ja, to radši bych zde byla s Dominikem než s tímhle, bože
Zvedla jsem se a chtěla jsem odejít, dokud on mi v tom nezabránil. Chytl moji ruku.
"Omlouvám se, nechtěl jsem ti lhát. Jenže v té době jsem to neměl v hlavě pořádku. Ani nevíš jak mě to mrzí, promiň mi to"
Tak a teď mám dvě možnosti, bud řeknu to svoje ale to vím že by nedopadlo dobře a nebo odejdu.
"Na to jsi měl myslet předtím, ne teď "
Pokusím se otočit a odejít a téhle situaci jsem měla štěstí. Nezastavil mě, za co jsem ráda.
Jdu po schodech nahoru do studia a doufám že me už nikdo nezastaví, nechci mít další proslov. Když vyjdu schody, vidim jak se tam Dominik baví s někým. Zaměřím a zjistím že je to Tom. Co tu dělá zase? To me furt hledá? Chvilku poslouchám a uslyším svoje jméno.
"Jestli se ji jednou dotkneš Dominiku, nepřežiješ to, to ti garantuji"
Už jsem toho měla dost, nevím co mám dělat, buď jestli tam mám za nimi jít a nebo jít pryč.
Nakonec se rozhodnu pro první variantu.
"Koho se nesmí dotknout?"
Budu na tom trvat, i když vím že myslel mě.
"Nikoho a kde jsi byla doprdele, víš jaký jsem měl strach?!"
A už je to tu zas, zase vybuchl. Proč? To nevím. Ale od kluku se nebudu držet dál.
"Abys věděl byla jsem doma a jinak čekám na odpovědi"
Řekla jsem s klidem ale už se to ve mne vaří.
"Chceš to vědět? Fajn, máš to mít. Oni tě využijou ale já? já tě mam doopravdy rád, Dominiko"
Si ze me dělá snad srandu ne
"Tomáši, ty víš že ji máme rádi, i když ji známe krátkou chvílí. Tak tady nedelej šaška že ji musíš mít jen ty! Nemůžeš ji vlastnit!" Rozkřikne se Jakub který tam přišel a musel to slyšet celou dobu co tam mluvili.
"Víš co Tome? Ja si budu chodit kam chci a kdy chci, nejsi můj fotr abys mi měl co zakázat!"
S tímhle jsem prošla kolem Kuby do kuchyně abych si mohla ještě něco nalít.
"Můžeš me zavést domu?"
Zeptala jsem se Dominika který právě vešel do kuchyně.
A vlastně ani by mi nevadilo kdyby me zavezl k němu.
"Jo, jasně" usmál se
Jak ja miluju...tuhle domněnku jsem stopla, už víckrát prostě ne. Nechci to zažít znova.
Vyšli jsme ven a nasedli jsme do černého mercedesu.
Povídali jsme si a v půlce jsme přestali mluvit a jen poslouchali písničky.
Po 21 minutách
Dorazili jsme na ulici kde mam dům a nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
"Nechceš tam jít semnou, prosím"
Doufám at řekne ze jo, neboť teď bych se potřebovala zasmát.
"Jo" usmál se tentokrat širokým úsměvem
Vešli jsme do domu a hned jsme si vyzuli boty.
"Máš to tu pěkný"
"Děkuji, dal bys sis něco?"
Teď v tuhle chvílí mam velkou potřebu obsluhovat ale kdyby tu byl někdo jiny, tak nehnu ani prstem.
"Nene, děkuji, jsi hodná"
Ja zatim jsem si chystala zmrzlinu a lžíci, sedla jsem si za nim na gauč a začali se koukat na nejaky film. Ten film sam o sobe nebyl vubec vtipnej ale ty vtipy ktere tam házel Dominik byly neco. Konečně jsem se smála doopravdy a nemusela jsem to předstírat.
Dominikovi se rozsvítí mobil a stihla jsem přečíst jen : kam si to zdrhl..
Neco takoveho tam bylo.. ale na to neodpověděl
"Není to moje věc ale co tam bylo? Pokud mi to říkat nechceš tak v pohodě"
Doufám že to nesebere špatně
"Jo, to byl Kuba. Neví kam jsem zmizel, tak mu odpovím že s tebou" usmál se na mě
"Jo, dobře. Děkuji" musela jsem byt až moc červená. My dva se známe moc krátkou dobu aby mi říkal něco takovýho.
"Za co děkuješ?"
"Za tebe"
Bože proč jsem to řekla. To snad ne.
Jeho reakce byla taková že se na me díval takovým způsobem jak nikdo jiny. Mel snad slzy a nebo jiskry v očích.
Po tomhle když jsme se na sebe hodne dlouho dívali a byli jsme v naprostém tichu mi řekl:
"Pojď ke mne,prosím"
Mu se snad chce brečet..
Když jsem šla k němu, vysadil si me na sebe a začal me objímat.
"Ja dekuji za tebe, díky tobě cítím něco co jsem dlouho necítil" celou dobu me objímal
Nevím jak to mám chápat, ja ho ted nechci vice rozptylovat aby mi to řekl. To snad počká na jindy.
"Ale oproti tobě jsem hajzl"
Řekl po chvilce ticha. A přitom se mi díval do oči. Jeho oči byly třpytivé než před chvílí. Jeho dlaň mi opřel o můj obličej a palcem me zacal hladit. Tenhle pocit chci cítit furt, pocit bezpečí.
"Mužů tu zůstat přes noc?"
Proč by nemohl?
"Jasně že jo, kde bys chtěl spát?"
"Vedle tebe..jestli by ti to nevadilo..."
O můj bože
"Ne, jasně že ne. Chceš už jít spát teď?"
Doufám že ted jeste nechce jit spat, chci se furt divat do tech jeho očí, prosím
"Nechci, teď ne. Chci tu být s tebou"
Jo,dobrý
"Dobře? A co budeme dělat..?" Zeptala jsem se pochvilce.
"Zatím nevím.."
"Mám dva nápady. Buď tu budeme na sebe koukat a nebo si uděláme více veselejší večer"
To byla blbost, bože
"Vybírám..první možnost"
"Dobře máš to mít"
Začali jsme se smát
Shodila jsem ho na gauč aby si tam lehl a taky tak udělal. Sedla jsem si na něj a začala jsem ho lechtat
Dvě věci v jednom, veselejší večer a dívání se na sebe
"Mám tě rad" řekl přitom jak jsem ho lechtala a on se smál.
"Já tebe"
Řekla jsem a culila jsem se jak nikdy předtím
Po tomhle co jsem řekla jsme se jen na sebe dívali a ja mu z ničeho nic, dala pusu na čelo
"Promiň, já.."
nenechal me domluvit
"To nic, buď v klidu"
No to teda nevím
Přibližoval se blíž a blíž
"Bude lepší když už půjdu spát"
Po tomhle jsem slyšela kroky i zamnou. Dala jsem si na sebe svoje kraťase s tričkem a šla si lehnout. Dominik si sundaval tričko a kalhoty, a nebudu lhát ale to tetování je na něm fakt
"Krasne?" By se dalo říct, ale hned jsem se musela otočit neboť se otáčel už ke mně
Podle mě si me všiml. "Klidně se můžeš dívat, mne to od tebe nevadí" zasmál se a já se neubránila a taky jsem musela.
Lehl si na druhou stranu postele jak jsme se domluvili. "Ještě jednou se omlouvám že jsem to udělala"
"Ale však v pohodě to nic nebylo, věř mi" citila jsem jak se otočil a začal se usmívat. A neříkám nic ale ja se k němu taky musela otočit...
Další část už tu je. Doufám že se vám libí. Zkouším si na tom dávat záležet. A ještě bych se vás chtěla zeptat jestli byste to chtěli z pohledu Dominika, Jakuba atd. ? Miluji vás<33
ČTEŠ
Slibuji..
Hayran Kurgu-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
