Slibuji..

Ruka v ruce

Když jsme vycházeli z nemocnice, drželi jsme se v ruka v ruce. Já a Dominik. Z větší části přemýšlím nad Dominikem a mnou. Jaký by to bylo, jak se Dominik chová ve vztahu. Ale to já nikdy nedokážu zjistit. "nad čím přemýšlíš?" zeptá se mě Dominik a tím mě vytrhne z přemýšlení. "nad věcmi co se nikdy nemůžou stát" usměju se na Dominika který mi úsměv oplatí a pak si všimnu jak Jakub nás sleduje a trochu se mračí. Nechci se zajímat to co mu vadí ale zvětší části bych to chtěla vědět.

Sedneme si do auta. Dominik je u spolujezdce a Jakub řídí, zatím co já je sleduji ze zadního sedadla. Celou cestu posloucháme písničky ale občas si všimnu jak Dominik si mě prohlíží ve zpátečním zrcátku a usmívá se.

"Domí, teď budeš s Dominikem v jeho bytě. Pokud ti to nevadí" Jakub se na mě sladce usměje a jen kývnu že ne. Usměju se na něho a vycházím z auta. Vidím odjíždět Jakuba v jeho černém benzu. "tak co, budeš tam stát nebo půjdeš semnou?" zeptal se mě Dominik se smíchem za zády. Otočím se na něho s úsměvem a řeknu "jo, už jdu"

Když jsem vyšli schody, mohla jsem hned vidět jak vypadá jeho byt. Je krásný a velký. "klidně tě tu provedu" usmíval se na mě Dominik jak slunce. "tak dobře, to beru" Procházeli jsme jeho byt a už nám zbývala jen jedna místnost. Vešli jsme tam a byla to ložnice. Obrovská postel a obrovská peřina, asi proto že Dominik je vysokej, tak aby mu nelezly nohy. Při té představě jsem se musela usmát. "proč se usmíváš?" zeptal se mě když jsem se koukla celou dobu na postel. "jen tak" znova jsem se usmála ale tentokrát jsem si prohlédla celou místnost. Byla jsem u okna a tu dobu řekl "jsi nádherná". Podle všeho to chtěl říct potichu a doufal že to neuslyším ale to neví jakou mi to udělalo radost. Otočila jsem se k němu a šla jsem k němu blíž, slyšela jsem jak se mu zrychlil tep, jak jeho hrudník se zvedal a zmenšoval. Dotkla jsem jeho ruky a celou dobu se koukla do jeho očí, pak jsem přemístila můj pohled na naše ruce které se propletly. Chytla jsem ho trošku pevněji za ruku a moji druhou rukou jsem dala mu na jeho hrudník. S rukou kterou jsem měla na jeho hrudníku jsem jela výš a výš až jsem byla u jeho tváře. Dívali jsme se na sebe jako kdyby to mělo být naposled. Moji dlaň jsem dala na jeho tvář kde jsem ho hladila palcem po tváři. Pak jsem se přesunula s moji rukou na jeho zátylek, ze zátylku jsem šla na jeho vlasy kde jsem je začala prohrabovat. Z jeho upravených vlasů se staly rozcuchané vlasy. Jeho ruka se přiblížila na můj bok kde mě začal hladit. Naše ruce se rozpustily abychom mohli my dva pokračovat v tom co teď děláme. Moji ruku jsem dala na jeho tvář a on se svoji rukou propletl prsty za mým pasem. Po chvilce jsem dala obě ruce na jeho zátylek a tím jsem si jeho obličej dala blíž ke svému obličeji. Byl u mě až moc blízko, naše rty se přibližovaly blíž a blíž. Byla to jako věčnost. Až když byly naše rty pár centimetrů od sebe, už jsme to ani jeden nezvládali. Spojili jsme je. Byl to tak krásný pocit. Kéž by tohle mohlo trvat celý můj život.

Pak se někdo začal smát. Rychle jsme se od sebe odtáhli a koukli se kdo se to směje. Byl to Jakub. "měl jsem pravdu" řekl a odešel, my jsme si s Dominikem prohodily pohledy a ani jeden nechápal. Nechali jsme to být a odešli do obýváku kde byl i Jakub. Dominik s Kubou mluvili o něčem ale já je nevnímala. Byla jsem zaseknutá nad myšlenkou, co řekl Jakub "měl jsem pravdu". Furt mi to vrtalo hlavou. S čím měl pravdu? A až po chvilce jsem přišla, co myslel tím že má pravdu.

FLASHBACK

"jste jeho příbuzní?" zeptal se nás mladý doktor. Koukli jsme se na sebe s Kubou a hned Jakub spustil "já jsem jeho bratr a tohle je jeho přítelkyně"  cože, vůbec nechápu odkud to vzal ale dobře.

FLASHBACK END

Jakub věděl co říká. Věděl že něco k němu cítím. On ví že já nejsem schopná si připustit to co cítím k Dominikovi. A možná ví něco co já nevím. "jsi v pohodě?" zeptali se mě kluci když viděli že nic neodpovídám. "jojo, jsem. Jinak jak dlouho tu budeme? jen abych věděla" zeptala jsem se a Jakub se koukl na Dominika šibalským úsměvem. Ten podle mě taky nevěděl co Jakub teď řekne. "popravdě, budeš tu spát" Jakub se začal culit a Dominik s ním. "a mám tu vůbec oblečení?" zeptala jsem se Kuby. "jo, dovezl jsem ti ho" a začal se culit ještě víc, co mě rozesmálo. Kluci nevěděli proč se směji ale přidali se ke mně.

A po chvilce jsem se znova zeptala "kde budu spát?". Dominik se celou dobu díval na Jakuba který se díval do televize, neboť hráli hry. "u Dominika a já stejnak zde nebudu. Pojedu do studia, takže vy zde budete mít čas sami na sebe" koukla jsem se na Domču který zadržoval smích tak jako já. Vzala jsem polštář a mrdla ho po Jakubovi. "au, za co to bylo?" řekl ublíženě i když se chtěl smát. "za to, že si to měl na mě naplánované" a začali jsme se všichni smát.

Pokračování příště..