Slibuji..

poslední den

Dneska je poslední den školy, doufám, že to bude stát aspoň za něco a nebo taky to může být stejný jako minulé roky.
Je 7:16 a jdu se připravit, mám nachystané šaty, které mi rýsují moji postavu. Dám si rychlou sprchu a namaluji si svůj klasický make-up, když to už mám jdu se obléknout a vzít si svůj batoh. Ve škole bych měla být do 10 hodin dopoledne. Jdu si nazout boty jak jinak než tenisky. Rychle zkontroluji jestli mam vše doma v pořádku a mužů vyrazit. Jdu do svého auta které mám od svých 17 let. Nastartuji a cesta do školy mi trvá asi 10 min.

O 10 minut později

Je právě 7:46 což znamená, že za chvilku začínáme. Bude to další otrava. Celou dobu co nezačala ani hodina přemýšlím co budu dělat o prázdninách. V celku jsem se těšila na prázdniny ale tentokrat je to jine. Vnímám to jako každý stejný den.
Když přijde profesor, všichni se pozdravíme a půjdeme dělat zase ty staré nudné věci co každý rok na konci roku. Uplynulo teprve 15 minut a už si myslím, že to bude trvat dalších 50 hodin.

Po 2 hodinách

Konečně je tu konec roku a já mám už u sebe ten papír kde mám napsané že jsem prošla a teď si muže dělat co chci ale zatím nevím co, možná půjdu už dneska do nějakého klubu, abych ty myšlenky na to všechno zahnala.
Dojedu domu a jdu se převléct do pohodlného oblečení, což u mě jsou kraťase a košile.
Jdu do kuchyně si dát snídani.
Po snídani se jdu natáhnout na gauč a koukat se na televizi, nakonec usnu.

Když se probudím po 5 až 6 hodinách jsou skoro 4 hodiny odpoledne což se divím, že jsem tak dlouho spala, ale pro mě teď je hlavně se nachystat do toho klubu který je nejmíň 20 minut od mého domu.
Pro můj vkus si vezmu kalhoty a k tomu crop: krajka bralette
Do koutku očí si dám trošku rozjasňovače než normálně.
Když už jsem hotová, jdu si něco ještě dát na jídlo. Když jim rozhodnu se, že napíšu svému kamošovi Tomovi jestli nechce jít semnou do klubu.
Odpovědět se dočkám dřív než si myslím.
Jo, rád s tebou půjdu, za 7 minut jsem u tebe:)
Na to jsem mu hodila jen zobrazeno. My s Tomem jsme strašně moc blízcí kamarádi, známe se 2 roky a chováme se k sobě jako kdybychom spolu chodili, což ne.
Když dojím, rozezní se zvonek přes celý dům. Když otevřu hned kolem mého pasu se ukážou dvě ruce, které jsou Tomove.
Obětí jsem mu opětovala, je to strašně moc krásný pocit být zase v jeho náruči, protože on furt má nějakou práci s nějakými klukami a já jsem měla školu ale teď nemám, KONEČNĚ. Doufám, že teď budeme hodne spolu. On je vlastně jakdyby jeden z mých pravých kamosu. Mu mužů říct všechno, to samé i on mně a je to úplně jiné než říkat člověku u kterého nemáte 100% důvěru.
Když jsme skončili s objímaným, tak hned byla otázka za otázkou.
Po cestě v jeho autě jsme oba zpívali, smáli se. Jedním slovem, bylo to krásně. Vice hezčí ten den začít nemohl.

Po 24 minutách zpívání

Dorazili jsme ke klubu, už se stmívalo, být u západu slunce s někým koho mate rádi je krásné.
Vešli jsme do klubu s rukou v ruce s tím pocitem že za chvilku ucítím v sobě proudit alkohol.
Došli jsme k baru a objednali ten nejtvrdší drink. Po pěti minutách někam zmizel Tom a ja tam zůstala sama.
Rozhlednu se po Tomovi a jako kdybych to nečekala, on si zase povídá s nějakými klukami ale jde vidět ze si rozumí, nechám je v tom..asi.

Po 5 minutách

Kolem me se omotají dvě ruce, tak se radši kouknu ale je to jen Tom, takže v pohodě.
"Hele promiň, že jsem zmizel ale jsou tady kamarádi s kterými pracuji"
"Aha, dobře, však v pohodě"
"Nechceš tam jít semnou?"
Dobře? Ja nevím, jako proč by me tam chtěl, vždyť vi že mam jenom jeho a že jsem si na něho zvykla, bože.
"Jo, pokud me tam chceš"
Jsem nervózní z toho jak to bude nebo co tu vůbec jsou za lidi. Já o nich nic nevím, doprčic.
"Jasně že tě tam chci"
Drží me kolem pasu abych nespadla, neboť jsem více napita než on. Takže se mi motají nohy jak nikdy předtím.
Došli jsme k boxu a hned jsem viděla jak někteří se na nás dívají a nebo jen na me?
Jeden se postavil a podal mi ruku
"Ahoj, ja jsem Andreas"
"Čauky, já jsem..."
Nedokázala jsem domluvit, protože můj pohled sklouzl k jednomu klukovi v boxu. Byl tam on, můj bývalý. Můžu jen doufat v to že to vážně není on a že za to může alkohol v krvi.
"Halo, jsi tam?" Zasmál se
No jasně že tu jsem
"Jo, jsem tu. Promin, jmenuji se Dominika"
Co tu dělá on? Bože, tak to je hodně v prdeli.
"Tak to jo, to tu my taky máme jednoho Dominika"
Fakt? Tak to me hodne teď zajímá no
"Hele, omlouvám se ale už musím jít"
Musím rychle pryč z klubu, na čerstvý vzduch, doufám že nikdo nepůjde zamnou.
Když jsem vyšla, všude byli lidi co se bud cucali a nebo dělali nějaké jine věci.
Sedla jsem si na schod udelanej z dlažby.
Hrabla jsem si do kapsy a vytáhla už dokonce ubaleného jointa.
Chtěla jsem si ho zapálit dokud jsem nezjistila že nemam zapalovač.
"Na tady máš"
Řekl neznámý hlas, otočila jsem se a stal tam kluk který mohl mít 187cm. Neříkám nic ale byl docela hezkej, dost potetovanej i na obličeji.
"Jo, díky"
Doufám že me teď už nechá.
"Proč si odešla? Však jsem se s tebou ani neseznámil"
"To je dost těžký na to odpovídat, víš"
"Teď to asi bude asi nějak jedno si myslím, jinak jsem Jakub"
Jakub a Dominika? To nezní zas tak špatně
Díky téhle myšlence jsem se začala smát a on si musel asi myslet že jsem nemocná.
"Promiň, ja jsem Dominika"
Doufám že jsem si neudělala až moc velkej trapas
"V pohode, hele me tak napadlo"
Bože, co chce po mne? Doufám že ne žádnou blbost
"Nechceš semnou jít do studia?"
Cože? on je slavnej nebo co je, ja to nechápu ale proč ne, nemám už co ztratit.
"Jo, proč ne"
Vůbec nevím co dělám se svým životem ale ja teď klidně budu riskovat
"Dobre, pojedeme mojim autem"
Když jsme šli kolem klubu zahlédla jsem černý mercedes
"To je tvoje auto?"
"Je" usmál se
Nastoupili jsme do auta a celou dobu jsme byli potichu a cestou jsem pozorovala domy, a lampy které se míjejí

Po 10 minutách

"Tak uz jsme tady"
Zastavili jsme před šedým "domem"
Doufám že tam nikdo nebude nebo tak
"Nikdo by tam nemel být"
Doufám že ma pravdu
"Jinak, kdo jsi?"
Pokud mi řekne že je někdo slavnej tak teda nevím jak to semnou dopadne
"Tak pokud nevíš, brzo zjistíš"
No tak teď už vím že je to čistý debil
Pokud takhle dal bude mluvit tak mi z něho mrdne

Jdeme po schodech na horu a on zatím začne otevírat dveře
Vejdu dovnitř, porozhlédnu se na pravou stranu, kde je gauč a televize a další dveře
"No neboj se, běž"
Vejdu do dveří a je to lepší než jsem čekala, je to nahrávací studio pro zpěváky atd
"Tak moment, ty jsi zpěvák? Nebo ne, rapper?"
Řekla jsem vyděšeně
Nečekala jsem že bych se mohla objevit u nějakého rappera
"Už to tak vypadá"
Slyšíme otevírat dveře, vejde dovnitř Tom
"Co ty tu s nim delas?!"
Proč je nasranej, však nejsme spolu a mu to může být úplně fuk kde jsem a kde ne
"Tady Jakub, se me zeptal jestli nechci s nim do studia, tak jsem řekla ze jo, a co ty tu děláš?"
Vic blbou otazku tam nemáš Dominiko?
"Ja tu pracuji, takže tu mužů kdykoliv se mi bude chtít"
Aha, to jsem se dozvěděla hodne pozde Tome že pracuješ tady
"Proč si mi o tom nerekl?"
"Nebot vim jaky jsou to lidi, bože Dominiko vzpamatuj se"
Co s nim je, proč je takový
"Kubo? Ja už radši půjdu, máš to tu hezký"
S timhle jsem odešla, nebavi me jak furt Tom me musi komandovat
Když jsem odcházela, do nekoho jsem narazila.
Byl vysokej a zase potetovanej
"Promin"
Cítila jsem jeho pohled na me když jsem kolem něho procházela, nebylo to nic příjemného
U posledního schodu jsem se zastavila a otočila se za sebe, stal tam furt.
A náš pohled se střetl, i když byla tma tak jeho oči byly temné ale krásné. Vyšla jsem ven a hledala kudy mám jít, nevěděla jsem ani kde jsem natož v jaké ulici.
Už je právě nějak okolo půlnoci a já bloudím Pardubicemi.
Za těch pár minut mi přišlo nespočet zpráv od Toma a nějaké žádosti na instagramu
Žádosti si otevřete až ráno pokud vůbec dorazím domů, tohle bude dlouhá noc.
Celou cestu přemýšlím nad tím klukem, ty jeho oči. Do těch očí bych se mohla koukat celou věčnost.

Pro tuhle kapitolu to bude stačit, myslím, že naposledy to bylo jiné, a už je to delší dobu co jsem nic nevydala. Na mem profilu teď budou dva příběhy. Doufám, že se bude líbit. Miluji vas<3