Celou dobu jsme se koukali každý jeden druhému do očí. Bála jsem se co z něho tentokrát vypadne. "chtěl jsem se zeptat na to jestli bys..." nedořekl to, protože někdo začal klepat na dveře. "kdo kurva teď nám tu bude rušit chvíli soukromí!" rozkřikl se Dominik. Rozešel se ke dveřím a já si jen sedla na postel a vyčkávala jestli někoho uslyším. Slyšela jsem velmi známý hlas který vycházel z chodby. Toho člověka jsem v tuhle chvíli vážně nechtěla vidět a ani slyšet. Z chodby vyšel Tom. "co ty tu chceš? a jak víš kde jsem?" zeptala jsem se. Vypadal zdrceně a ani se nedivím. Neodpovídal. Jako kdyby v té místnosti nebyl ale já měla další otázku. "proč si to udělal? bylo to vůbec zapotřebí?!" stoupla jsem si a šla jsem k němu blíž abych mu mohla čelit tváří tvář. Nic neříkal, stál jako socha. Po chvilce si přede mě klekl "promiň. Nemyslel jsem to zle, jen jsem chtěl tě bránit" řekl a přitom se koukal do země. Pomohla jsem mu znova vstát. Nerada vidím lidi trpět i kdyby si to zasloužili. "mezi mnou a tebou je asi vše pohodě. Jen chci abyste vy dva byli k sobě milí a nebili se. Kdo ví jak to mohlo předtím dopadnout" dořekla jsem a Tom se otočil na Dominika který zatínal pěsti. Bylo namále aby ho neuhodil. Tomáš se na něho lítostně podíval a odešel. Nepochopila jsem to. Tohle všechno bylo úplně k ničemu. Když Dominik zavřel dveře, vrátil se ke mně na postel kde si sedl na okraj postele tak jako já. Oba jsme byli zmatení, bez energie něco dál řešit. Tak jsme si šli lehnout ale nejhorší na tom bylo to že jsme neměli žádné jiné oblečení. "tím pádem budeme spát ve spodním prádle a pak si budeme muset dát na sebe zase tohle oblečení" řekla jsem a Dominik jen pokýval na souhlas. Sundali jsme si oblečení a zalehli do postele. Chvilku jsme si povídali a pak jsem si lehla na jeho hruď kde jsem poslouchala jeho pravidelné výdechy a nádechy. Mohlo uběhnout 20 minut a až pak jsem usnula.
Probudilo mě ostré světlo. Mohlo být 10 a Dominik furt spal. Ani se nedivím když jsme vypili toho strašně moc. Chvilku jsem pozorovala Domču jak krásně spí. Pak jsem už vstala a šla se obléknout do toho co jsem měla skoro nad ránem. Chvíli jsem přemýšlela nad tím na co se mě chtěl zeptat nebo taky nad tím že bych mu měla říct že ho miluju. Ale bojím se bolesti toho že to tak necítí stejně jak já. Taky by mohla být možnost že to fakt byl jen takový ten úlet že jsme spolu spali a pak už dál nic ale proč teda semnou stráví skoro celý svůj čas? Teď to nechám radši plavat a pak se ho na to třeba zeptám.
Vešla jsem do pokoje kde jsme spolu strávili celý večer. Dívala jsem se na Dominika který sedí na posteli, ještě v zabalené peřině a jak si mne oči. Nevšiml si mě, za co jsem ráda. Aspoň vidím jak má krásně rozcuchané vlasy. "jak dlouho zde stojíš?" zeptal se když mě uviděl jak se opírám o rám dveří. Jeho sladký úsměv a jeho krásné oči které se na mě dívaly byly k nevydržení. "no asi tak 5 minut" uchechtla jsem se a on nastavil náruč. Tím mi povolil abych k němu šla. Sedla jsem si mu na klín a zadívala se mu hluboko do očí. Svoje ruce jsem dala na jeho tváře. Chtěla jsem to říct a taky že řeknu. On mi za tu bolest stojí. "Dominiku, nechci být jen tvá kámoška". Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu. A zadíval se mi tak moc hluboko do očí že jsem to nevydržela. Svoje rty jsem přitiskla na ty jeho. Když jsem se odtáhla, dala jsem jeho čelo na to svoje a znova jsem ho políbila. V polibku jsem stačila už říct to co k němu cítím "miluju tě". Cítila jsem jak se usmál. "Já tebe" řekl nazpátek když jsme se líbali. Zastavil se mi dech, nečekala jsem to. Chtělo mi prasknout srdce.
Opouštěli jsme hotel kolem 12 odpoledne, protože nějakou tu minutku jsme se tam ještě chvíli líbali. Když jsme šli Pardubicemi, drželi jsme se v ruka v ruce. Byl to krásný pocit. Oficiálně spolu, bez přemýšlení na to že by se mohlo stát něco hrozného.
Ale to jsem ještě nevěděla jaká bude budoucnost.
ČTEŠ
Slibuji..
Hayran Kurgu-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
