Plné naděje

390 10 4
                                    

"Nad tím jak moc šťastný jsem, že tě mám" odpověděl jsem ale to netuší že momentálně mám pochybnosti sám o sobě.
Usmála se na mě a více se na mě přitiskla. Nevím co bych bez ní teď dělal. Pravděpodobně bych teď byl ve studiu a chlastal. Ale teď budu muset dávat pozor na sebe, na ní a na náš vztah abych nás neutopil. "Ty ani nevíš jak moc jsem šťastná v poslední době Dominiku" řekla a podívala se mi do očí, "miluji tě" dořekla.
Místo toho abych řekl něco ve smyslu „já tebe taky", tak jsem si jí přitáhl blíž a políbil jí. Cítil jsem úsměv od ní kdy jsem ještě furt měl moje rty na těch jejich.

Dominika
Když jsme dojeli zpátky domů, bylo něco po 8 hodině večer a já byla cela utahaná a dolámaná. Nic se mi dělat nechtělo, max si zalehnout do postele a spát. "Chceš si něco pustit?" Zeptal se Dominik když viděl že stojím u stolu se žádným zájmem něco dělat. "Jo ale něco vyber" usmála jsem na něho a odešla do ložnice se převléct do něčeho v čem bych se mohla cítit pohodlně.
Když jsem už přišla do obýváku, Dominik seděl v jeho tričku a v kraťasech. Sedla jsem si za ním a zeptala se "už si něco vybral nebo celou dobu tady sedíš?". Uchechtl se ale nic neodpověděl, spíš mě svalil a sedl si na mě. Samozřejmě že ne celou váhou. Pak už mě celou dobu lechtal "Prosím už ne" zkoušela jsem nějak říct srozumitelnou větu přes můj smích.
Přestal, měla jsem čas se nadechnout ale toho jsem nevyužila a místo toho jsem zkusila se posadit a přitáhnout si ho za tričko. Co se mi povedlo. Jeho rty chutnaly tak sladce, že nikdy jsem takovou chuť ještě necítila. Po celou dobu jsem mu prohrabávala vlasy, cítila jsem jak si to užívá. Sedla jsem si na něho a nějakou dobu jsem ho líbala i na krku. "Ty ani nevíš jak moc tě mil..." nestačil to doříct, protože můj prst přistál na jeho rtech který ho umlčel. "Pššt, nic neříkej" řekla jsem mu do rtů když jsme se začali znova líbat. Ale v tom nás vyrušila rána z předsíně. Oba jsme se koukli stejným směrem. Sesedla jsem si z něho a zvedla se. Šli jsme se kouknout proč ta rána se stala. Dominik mě držel za ruku kdyby něco.
Můj pohled skončil u Jakuba který právě ležel na zemi a opíral se o zeď. Pravděpodobně se někde opil. Dřepla jsem si k němu a svoji ruku jsem dala na jeho. "Jakube, vstávej" řekla jsem na Kubu který vypadal jak kdyby usnul. "Hm" ozvalo se z Jakubové strany.
"Dominiku, pomoz mi ho dostat na sedačku" řekla jsem. Dominik ho vzal kolem ramen a provlékl ho až ke gauči kde se i Dominik usadil. Já rovnou šla do kuchyně pro vodu a donesla jsem jí až k Jakubovi. "Tady, napij se" podala jsem mu jí ale nevzal si jí. Spíše něco zamumlal a spal dál. "Hele Domčo, asi ho zde necháme spát a my půjdeme do ložnice" řekla jsem šeptem a Dominik jen přikývl. Vstali jsme oba ze sedačky. Já jsem zkoušela položit Kubu na gauč, zatím co Dominik šel pro deky. Když se mi podařilo ho položit, viděla jsem jak už Domča nese deku. Přikryl ho a my jsme se teda vydali do ložnice kde jsme si oba lehli a povídali si, do té doby než jsme se zase začali líbat. Líbali jsme se tak dlouho dokud nám nedošel vzduch. Dívali jsme se navzájem v sobě do očí. Poprvé kdy jsem je viděla byly temné ale teď jsou světlé a plné naděje bez jakékoliv temnoty ale plné strachu. Vysvětlení ale neznám.

            Brzo ho ale zjistíš

Slibuji..Kde žijí příběhy. Začni objevovat