Hodinu jsem ležela v posteli se zabořenou hlavou a s myšlenkami, že se Dominik tak moc "změnil" a že náš vztah už není takový jaký býval. Sedla jsem si na postel a promnula jsem si spánky. Vstala jsem a šla jsem do sprchy smýt všechno. Ale nedostala jsem ze sebe furt tu víru v to, že mi nelže. Ledové kapky mi kapaly na obličej a stékaly po mém těle.
Ze sprchy jsem vyšla po 15 minutách. Oblékla jsem si čisté oblečení a šla na balkón si zapálit. Vím, že jsem to předtím nedělala ale teď jsem pro změnu musela. Být sama se svojí hlavou a nevědět kde je teď můj přítel, mi dává větší stres než kdykoliv jindy. Zapálila jsem si jí a opřela se o trám, koukala jsem se na město a na lidi jak žijí vlastní životy.
Sedím na balkóně dvě a půl hodiny. Po celou dobu sledují jestli mi napsal nebo ne. Ale je to zbytečný, místo toho mi napíše Jakub že se staví. Tak aspoň teď mám nějakou menší radost. Nebudu se ani nijak připravovat, neboť mě už viděl několikrát i v horších stavech.
Po 8 minutách slyším klepání na dveře, tak jdu otevřít. Hned jak ho uvidím, padnu mu do náruče s kterou mě přivítal. "Jsem ráda, že si zde" řekla jsem a furt jsem ho držela. Cítila jsem lehké usmáti. Odtáhla jsem se a zadívala se na něho. "Jo, promiň. Pojď dovnitř" namítla jsem, když jsem si uvědomila, že furt stojíme na chodbě a díváme se na sebe. Uchechtl se a vešel do bytu. Vyzul si boty a šel rovnou do obýváku ale nesedal si. "Tady jsem tak dlouho nebyl" řekl a přitom se otočil na mě. Jen jsem kývla a pozorovala ho. "Dáš si něco na jídlo, pití?" Zeptala jsem se abychom zde jen tak neseděli. Kývl ale šel semnou do kuchyně. "Já bych to nachystala, jen by stačilo říct co bys chtěl" řekla jsem a usmála se na něho. Úsměv mi oplatil a až teď jsem zjistila jak je roztomilý. "Co je?" Zeptal se když viděl jak si ho prohlížím. "Promiň, přemýšlela jsem" odvrátila jsem se a uchechtla jsem si pro sebe. "Na pití podle všeho budeš chtít becherovku, že?" Usmála jsem se na něho a on taky. "Nebo bychom mohli někam zajít" namítl a mně zaskočil dech. Jako kam by chtěl? "A kam?" Zeptala jsem se pro jistotu s knedlíkem v krku. Uchechtl se a řekl "na večeři".
Sedíme v moderní restauraci. Oba už máme vybráno a teď čekáme než nám donesou jídlo. S Jakubem si povídáme a smějeme se. Lepší večer jsem si ani přát nemohla. Aspoň na malý moment jsem zapomněla na náš vztah mezi mnou a Dominikem.
Po necelých 6 minutách nám donesli jídlo. Bylo to výborně. Jak jídlo tak i jako relaxace s moji momentálně oblíbenou osobou. S Jakubem který mě teď ty dva měsíce pomáhá se vším se vyrovnat.
Po 2 hodinách chození a sedění na lavičce u vody s Kubou, jsme už u "mého" a Dominikova bytu. Byl to nádherný večer. S Jakubem teď chvíli sedíme v autě a koukáme se před sebe. Z ničeho nic se mě Kuba zeptá "budeš v pořádku?" Já sama nevím odpověď ale i tak rychle ze sebe vydám "ano". Nechci ho tím trápit. "Dobře ale kdyby něco, hned volej" pokývnu a obejmu Kubu. Vycházím z auta a pořádně se nadechnu než se vydám zase do toho bytu. Vidím jak Jakubové auto mizí v dálce a já se teda překonám vyjít schody na vrch.
Doufám že se vám zatím libí.<3
ČTEŠ
Slibuji..
Фанфик-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
