Slibuji..

Překvapení

Ráno jsem se probudila s pocitem že bych znova chtěla zalehnout do postele a spát dál. Což mi přerušila myšlenka na Dominika. Tak moc mi chybí, nevím co ten kluk semnou dělá a zrovna nevím jestli je to správně nebo špatné. Vstanu teda z postele, vezmu si na sebe lehký župan neboť je mi trošku víc zima. Dojdu si do kuchyně kde si udělám toasty a zmizím na gauč. Včera jsme se s Kubou dohodovali na tom jak to dneska uděláme. Dohodli jsme se na tom že pro mě dnes přijede a že společně pojedeme za Dominikem do nemocnice kde bychom mohli být v 10 hodin dopoledne a právě je 8:12. Takže se rozhodnu že půjdu se okoupat a připravit.

Po necelé hodině

Když jsem už byla hotová se svým lehkým make-upem, šla jsem do ložnice kde jsem se převlékla do "pohodlného" oblečení, což u mě jsou elastické kraťase se sportovní podprsenkou a bílou košilí. Když jsem vyšla z ložnice, měla jsem ještě nějaký ten čas. Sedla jsem si na sedačku, kde jsem si vzala do ruky mobil a projela instagram. Hned mě tam čekala zpráva od Dominika.

@goldcigo: nevím jestli se zítra uvidíme. Jinak jsem rád že si v pořádku

Na to jsem mu jen dala zobrazeno, protože on neví že se dneska uvidíme. A to je na tom to nejlepší. Bude to takové malé překvapení.

Po chvilce jsem slyšela zvonek a hned jsem věděla že to je Jakub. To co se mezi námi málem včera stalo, tak doufám že bude vše mezi námi v pohodě. Když jsem přišla ke dveřím a otevřela jsem je, viděla jsem tam Jakuba který zrovna vypadal jak kdyby zrovna teď vstal z postele. Jakub viděl jak se culím a prohlížím si ho, hned mi řekl "vypadám hrozně, že?" uchechtnul se a já se musela trochu zasmát. "ne, vypadáš roztomile" odpověděla jsem mu a moji ruku jsem přemístila na jeho vlasy které byly rozcuchané. Chtěla jsem je nějak prohrábnout ale až když jsem si uvědomila, že tohle jsem dělala včera večer kdy mě chtěl políbit odtáhla jsem se.

FLASHBACK

Začal mě hladit po zádech a já na oplátku jeho vlasy prohrabovat. Zrychlil se mu tep, to už poznám jen po tom jak moc rychle oddechuje. "Ale i tak to musí bolet, ty sis to nezasloužil" řekla jsem a on se odtáhl. Měl krásně rozcuchané vlasy.

FLASHBACK END

Podíval se na mě stejným výrazem jako já na něj. Bylo vidět že si na to taky vzpomněl a vládlo mezi námi zvláštní ticho.

Když jsme šli k autu, nemluvili jsme a až potom v autě co jsme odjížděli od mého domu, jsem nakonec prolomila to zlověstné ticho. "Jakube promiň" řekla jsem tichým hlasem. Otočil se na mě a řekl mi "to nic" usmál se na mě a dal jeho ruku na mé stehno. Nechápala jsem to. Nejprve se tady omlouvám a na podruhé mám jeho ruku na mém stehně. Skoro celou cestu do nemocnice jsem se dívala na ruku, do té doby než jsem se zeptala Kuby "a ví Dominik že tam máme přijet?" , koukl se na mě a zakýval hlavou "ne, neví to. Nebo spíše ví o tom že bych tam měl přijet já ale neví že i ty" usmál se na mě a já na něho.

Po pár minutách jsme dojeli k nemocnici. Kuba ze mě dal pryč ruku a odepli si pásy od sedaček. Když jsme vyšli z auta, šli jsme hned do nemocnice. Na recepci byl nějaký mladý doktor. "Dobrý den, mohla bych vás zeptat na jednoho pacienta?" zeptala jsem se a on pokýval hlavou že ano. "Kde tady máte Dominka Cittu?" dokončil za mě Jakub "jste jeho příbuzní?" zeptal se nás mladý doktor. Koukli jsme se na sebe s Kubou a hned Jakub spustil "já jsem jeho bratr a tohle je jeho přítelkyně" cože, vůbec nechápu odkud to vzal ale dobře. Ale chápu že musel říct že jsem jeho holka. Doktor nám řekl číslo pokoje a vydali jsme se k němu.

Došli jsme k pokoji kde by měl být on. Ten kluk který mi popletl hlavu. Když jsem vešla do pokoje, viděla jsem tam jeho jak je u okna připravený už odejít z nemocnice. Otočil se ke mně a jeho oči se střetly s mými. "Domčo?" řekl, a já jsem kývla. Šla jsem k němu blíž a dotkla se jeho ruky o tu mojí. Obejmuli jsme se a v objetí jsme tam stáli celých 5 minut v kuse. Podle mě si ani nevšiml že je tu semnou Jakub. Když jsme se od sebe odtáhl, propletl si semnou prsty. Konečně jsem ho znova cítila. Dívala jsem se do jeho obličeje který měl plný šrámu od rvačky.

Pak se Jakub ozval "halo, jsem tu taky" řekl se smíchem. Dominik se na něho koukl a šel k němu blíž. Obejmuli se jako správní bratři, byl to skvělej pohled na ně. "jinak Tom už zde není" řekl Jakub a mně zaskočilo, neboť jsem myslela na to nejhorší, Když Jakub viděl jak se tvářím hned vyhrkl "ne, takhle jsem to nemyslel. Jenom že už opustil nemocnici" a já si mohla konečně oddechnout.