Večer probíhal v poklidu. Za ty dva měsíce jsem se konečně pořádně zasmála. Dívali jsme se na různé filmy a povídali si.
Teď jsou už 2 ráno a my jdeme spát. "Já klidně budu spát tady na gauči" namítne Kuba ale já jsem ho zde nemohla nechat. "Ne, pojď semnou" řekla jsem s úsměvem a napřáhla jsem k němu ruku. Chytl mi ji a zadíval se mi do očí. Stáli jsme tam dalších 5 minut. Pak jsem se odvrátila a „táhla" jsem ho za sebou do ložnice.
Oba jsme k sobě stáli zády k sobě abychom se mohli převléct. "Už můžeš" řekla jsem, když jsem byla už v jeho triku které mi sám nabídl. Prohlédl si mě zespoda nahoru. "Co je?" Zeptala jsem se s nejistotou v hlase. "Nic jenže to triko ti sluší víc než mně" řekl stydlivě Jakub a začal si škrábat zátylek. Já se jen na něho usmála. Šla jsem k němu blíž a položila si svoje čelo na jeho hrudník. Začal mě hladit po zádech. Koukla jsem se na něho. Celou dobu se na mě koukal. Měl jemně pootevřené ústa. "Tak co, už bychom měli jít spát" prolomila jsem ticho a on se na mě usmál. Poslední dobou jsem strašně moc na blízku Kuby. Nevím jestli je to správně nebo ne. Šli jsme si lehnout. Každý měl tu svoji stranu postele. Jakub zhasl světlo a zašeptal "dobrou noc. Hezky se vyspi". Cítila jsem, že je otočený mým směrem, tak jsem se otočila k němu. Jeho oči se leskly, neboť měsíc který byl venku prosvítal až do pokoje. "Ty taky, Kubo. Dobrou noc" řekla jsem potichu ale nezavřeli jsme ani jeden oči. Po 10 minutách koukáni na sebe jsme se k sobě přibližovali ale jen do té doby než jsme leželi spolu v objetí.
Ráno jsem se probudila ale nikdo vedle mě už neležel. Jakub se musel probudit teď někdy, protože jeho strana postele byla pořád zahřátá. Sedla jsem si na postel a začala jsem si mnout oči. Koukl se na hodiny, které byly hned vedle postele. Bylo něco málo po 9 hodině ráno. Zvedla jsem se z postele a šla rovnou do kuchyně. Cítila jsem příjemnou vůni palačinek. Vešla jsem do místnosti a viděla jsem jak Jakub tam stojí polonahý. Jen v kraťasech. "Dobré ráno" řekla jsem a opírala se o futra a usmívala se. Otočil se zamnou a usmál se "dobré, jak si se vyspala?" řekl a otočil se. "Krásně" namítla jsem a šla si sednout ke stolu. Celou dobu jsem ho pozorovala jak dává palačinky na talíře. "To rád slyším" v jeho hlase jsem cítila pousmání. Vzal nám snídaní a sedl si ke stolu. Popřáli si dobrou chuť a začali jíst. Nikdy nic lepšího jsem nejedla.
Je po 12 hodině odpoledne a Jakub právě odchází do studia. "Nechceš tam jít s semnou?" Ptá se ale určitě ví, jaká bude moje odpověď. Já jen pokývnu na jasný ne. Přistoupí ke mně blíž a dá mi pusu do vlasů. "Tak hlavně dávej pozor. Kdyby něco, hned volej" řekne a pohladí mě. Znova kývnu a už vidím jak Kuba mizí z bytu.
Po půl hodině mi cinkne zpráva od Kuby.
Jakub: vše v pořádku?
Musela jsem se usmát nad touhle zprávou.
:vše je v pořádku
Stálo ve zprávě, co jsem odeslala Kubovi.
Seděla jsem v klidu na sedačce a v klidu si projížděla programy, co jsou na televizi. Ale po chvilce jsem slyšela bouchání na dveře. Lekla jsem se a musela jsem se uklidňovat, že si někdo spletl jen byt. Bouchání nepřestalo, tak jsem přistoupila ke dveřím. Koukla jsem se přes kukátko a nechtělo se mi věřit kdo za nimi stojí. "Otevři dveře. Ja vím, že tam si" řekl hlas za dveřmi. Myslela jsem si, že ten hlas nikdy neuslyším. "Prosím" dodal ten člověk. Nechtěla jsem otevřít ale moje srdce říkalo něco jiného. Pomalu jsem otevírala dveře a hned jsem se zakoukala do jeho čokoládových očí. Můj pohled pak ale spadnul na jeho roztržený ret. Ale ne, to se nemělo stát. Řekla jsem si v hlavě. Stáli jsme tam jako sochy. Nikdo nevěděl, co vlastně říct. "Proč si to udělal?" řekla jsem s rozklepaným hlasem. Jediný pohled na něho a už se mi chce brečet. "Můžeš mě pustit dovnitř?" Neodpověděl mi a ani nečekal na moji odpověď. Procpal se kolem mě a šel rovnou do obýváku. Zavřela jsem za námi a šla za ním. "Tak mi už konečně odpovíš?" Zeptala jsem se ho. Byla jsem z toho všeho mimo. Otočil se ke mně a zadíval se. "Ty víš, že jsem to tak nechtěl" řekne a sklopí oči. A já jsem teď navážkách, protože nevím jestli si dělá srandu nebo ne. "Děláš si doufám srandu, že ano?"
Chci vám za všechno poděkovat. Děkuji že čtete a dáváte mi i odezvu. Miluju vás!!❤️
ČTEŠ
Slibuji..
Fanfiction-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
