Slibuji..

Čistá pravda

Koukali jsme se do oči, ja se topila v jeho a on v mých.
"Víš jaké teď mám štěstí, že tě znám a nebýt Jakuba který ti ukázal studio, tak bych tě neznal" řekl a u toho se usmíval. Jeho oči zářily jako diamanty.
"Neříkej to. Dneska jak si říkal ty vtipy jsem se doopravdy smála" namítla jsem svoji pravdu a čekala co řekne on nazpátek.
"Ale no tak" prohodil a usmál se.
Když jsem tohle dořekla, hned jsem se musela otočit na noční stolek ohledně mého mobilu. Začaly mi přicházet nove zpravy od Toma že se od Dominika mám držet dál ale teď kdyby věděl, že jsem s nim v posteli a povídáme si.
"A jak se vlastně jmenuješ příjmením Dominiku?" Zeptala jsem se a vyčkávala na odpověď.
"Jsem Dominik Citta" uchechtl se a díval se mi nadále do očí.
"A jak ty?" Zeptal se nazpátek
"Dominika Nováková, těší mě" napřáhla jsem k němu ruku v leže a on mi ji opětoval. "Mně taky" řekl nazpátek
"Jsi strašně moc milý" řekla jsem nahlas svoji myšlenku a když jsem si to uvědomila, tak jsem si hned dala ke svojí puse svou ruku.
"A toho byste si mela vážit, takový ja nikdy nejsem" zasmál se a mojí ruku dal pryč z mé pusy.
Když jsem si lehla na záda, jeho ruka se objevila na mém břiše.
Začal tam kroužit a jezdit kolem kraťasu.
Jeho dotek ve mně vyvolává zvláštní pocit.
"Je to debilní otázka ale kolik jsi měla kluků?" Řekl rychle. Bylo poznat, že se styděl.
"Popravdě, jen jednoho.."
Připadalo mi jako kdyby se zarazil že zrovna ja a jenom jednoho
"Dobře, jsem si myslel že aspoň dva"
Uchechtl se a já s ním.
Jak vidíš tak asi ne. Řekla jsem si pro sebe v duchu.
Po tomhle mi začal zastrkávat pramínky vlasů za ucho a hladit me po tváři
moji motýlci v břichu tam vybuchli.
Přiblížil se mnohem blíž než byl před par sekundami "Ja nevím jestli budu moct"
Řekla jsem hned potom co byl u mojich rtů
"Proč by ne?" Řekl trochu smutnějším hlasem.
"Já ani vlastně nevím ale popravdě se bojím že tohle je jenom na jednu noc..." řekla jsem se strachem v očích a smutku ve slovech

V Dominikové hlavě: nejhorší je to, že já takový jsem. Jenom na jednu noc holka a pak už se jí vyhýbám.

Nevěděl co má na to odpověď spíše bylo vidět že nad něčím přemýšlí. Po chvilce jsem věděla že nedostanu žádnou odpověď, tak jsem se otočila na druhy bok a zkoušela jsem usnout, dokud me neprobudil hlas
"Sám jsem ti řekl jaký jsem. Já se neumím chovat ani normálně a ani k holkám. Od posledního vztahu, co jsem měl se ve mně vše mícha. Nevím co dělat"
Otočila jsem se k němu a dál poslouchala čistou pravdu o tom jaký je a že nebude nejlepší ve vztahu podle toho
"Sám v sobě za poslední dvou dnech nevyznám, možná za to někdo může a nebo je to jen takový pocit. Dlouho jsem nic takového nezažil. Mužů se pokoušet být nejlepší nebo slibovat něco ale i tak to nedodržím. Neumím lhát ale někdy mi ta lež vyjde" když viděl že nic neříkám, tak pokračoval.
"A sám vím že nejsem dobrej partner do vztahu. Kolikrát jsem potopil vztah a kolikrát jsem zničil holku i tu kterou jsem nejvíc miloval" když domluvil tak teď jsem byla na tahu já,nevěděla jsem co mám říct
Mohla jsem byt tak maximálně v rauši toho že mi po dvou dnech něco takového řekl.
"Já.." odmlčela jsem se
"Nemusíš nic na to říkat, jsi jediná která ví co teď pociťují. Nechci abys měla něco zavinu sama sobě. Prostě buď ráda že jsem ti něco takového řekl, nerad se otevírám. A nejlepší je vždy pro mě se utopit v láhvi alkoholu"
Už zase nevím, po celou dobu jsem byla zticha a po chvilce jsem ucítila jeho teplý dech na mém čele kde mi dal pusu. Aspoň něco me uklidnilo ale spíše mi to urychlilo tep. Když ukončil dlouhý polibek na mém čele, jeho rty se dotkly jemně těch mých. Nejde to považovat jako polibek ale věřím v to že bych za to dala hodně jen abych to mohla cítit znova.
"Co teď bude?"
Zeptal se mě a ja sama nevím jak na tohle odpovědět
"Nevím ale vím že nejvíce pro mě příjemnější je teď to, že tu jsem s tebou"
Nemusela jsem mít rozsvícenou lampičku abych jen viděla to jak šibalsky se usmál.
"A víš že myslím i já na to samé?" Uchechtl se a pohladil mě po tváři.
"No, abych pravdu řekla. Tak teď to vím"
Začali jsme se na sebe usmívat jak male děti.
"Už bychom měli jít spát" řekl Dominik
"Ja vím, ale nechce se mi" namítla jsem a otočila svoji hlavu na něho.
"Problém je v tom že mne taky ne"
Začali jsme se smát na plné kolo, tohle mi chybělo
Smích a naděj
Chvílí jsme si povídali a po chvilce byly už dvě hodiny ráno a už jsem na sobě cítila nějakou únavu.
"Ja si skočím ještě napít a pak už půjdu spát, ju?" Řekla jsem Dominikovi. On je přikývl.
Šla jsem po schodech dolu do kuchyně a nalila si vodu do sklínky.
Slyšela jsem za sebou kroky, rychle jsem se otočila ale byl to Dominik.
"Jdu si taky pro pití a k tomu jsem tam nechtěl být sám" usmál se na mě
"Se bojíš?" Zeptala jsem se ho a napila se vody.
"Ne, ale bojím se že bys utekla ode mě"
Tuhle větu jsem ignorovala a otočila se k němu zády, za chvíli jsem řekla "No, tak ja už jdu"  Šla jsem po schodech a on šel hned zamnou.
"A zhasínat tam bude kdo?" Zeptala jsem se když jsem se zastavila na schodech a otočila se. Dominik hned šel dolů zhasnout a pak běžel zamnou po schodech
Ja jsem se rychle schovala pod peřinu aby me nechytil
"Tak už jsem tady a jdu hned spát" řekl se smíchem
"No jo pořad, tak dobrou"
"Dobrou a hezky se vyspi"
Na to jsem řekla prosté hm a otočila jsem se zády k němu

Po chvilce jsem uctila dvě ruce kolem mého pasu, nad tady tímhle gestem jsem se musela usmát.

Další část je tu<3