Právě teď je 11 večer a my se rozhodli jít za kluky do studia s tím že jim řekneme o nás. Nevím jaký vliv to bude mít na Kubu když se ke mně choval tak zvláštně a podle všeho se i tak furt chová. To samé i Tom. Mám z toho strach, nervozitu z reakcí na nás.
"Mám strach" vyhrkla jsem když jsme byli už na cestě do studia. Ještě 5 minut a už tam budeme. "Neměj. Nic se nestane. Kluci jsou v pohodě" uklidňoval mě a položil mi jeho ruku na mé stehno ale i tak to moc nepomohlo. Při koukání z okna jsem si uvědomila že podle všeho tam bude i Pepa. To jsem už dostala stres.
Vystupovali jsme z auta a pomalu jsme šli směrem do studia. "Bude to v pohodě" řekl Dominik a položil jeho ruku po dél mých ramen. Vystoupali jsme schody nahoru a otevřel dveře. Pozdravili jsme se se všemi až já na Jakuba s Pepou. Oba mi podali ruku. Zabolelo mě to vůči Jakubovi. Mrzelo mě to a to ani neznám ani důvod. Maximálně důvod že mě miluje. "Potřebujeme vám něco říct s Dominikou" řekl Dominik s úsměvem a všichni už podle obličejů začali tušit. Sedli si a já si sedla na Dominikův klín. Podívala jsem na Dominika na souhlas že může spustit. "My bychom vám chtěli oznámit, že jsme spolu" oznámil Dominik s velkým zářivým úsměvem, což i mně udělalo radost. Všichni se začali radovat. I Pepa, Tom ale jenom Jakub ne. Přišel k nám a poplácal Dominika po rameni "Gratuluji" usmál se "díky kámo" řekl Dominik a úsměv mu opětoval. Když odcházel od nás, hned mu úsměv zmizel a začal se mračit. "Dominiku" řekla jsem s tichým hlasem. "Ano lásko?" Zeptal se a usmál se. "Já si zajdu na záchod" oznámila jsem a stoupla si. Vykročila jsem stejným směrem jako Jakub. Nenechám to tak.
Když jsem našla Jakuba který byl opřený o zeď, bylo mi jasné že zase pije. "Jakube" oslovila jsem a čekala jsem až se otočí ke mně. "Nech mě" ani se na mě neotočil a jemně vykřikl ale to mě neodradí. "Co ti je furt?" I já jsem mírně vykřikla ale ne tak aby to všichni slyšeli. Tentokrát se Jakub už na mě otočil a řekl "proč mě nenecháš kurva už na pokoji?! To ti budu muset říkat furt?" Teď už vykřikl. Lekla jsem se ho. Nebylo možné že je to ten samý Jakub. "Tak mi aspoň odpověz" řekla jsem, žádná emoce z mé strany. Bylo mi to už jedno. "Není co" řekl s nezájmem a napil se ze svého kelímku. "Jak myslíš" s tímhle jsem odešla a vrátila se zpět k Dominikovi. "Vše v pohodě?" Zeptal se hned když jsem se k němu skláněla. "Jo, jen jsem už unavená" zašeptala jsem mu do ucha a on si hned stoupl. "Kluci, my už půjdeme. Oslavíme to někdy jindy" řekl a já už ho táhla z místnosti. Už jsme jen slyšeli :dobře, tak čau: od všech kluků ale na to jsme byli už dost daleko.
Seděli jsme v autě mlčky. Ani jeden nepromluvil.
Když jsme dorazili domů, bylo už dost pozdě. Byl to náročný den. Hlavně s Jakubem. "Domí, já už si půjdu lehnout" řekla jsem a mířila si to rovnou do ložnice. "Já za tebou hned přijdu" křikl a to já už byla v šatníku s věcmi. Sebrala jsem si bílé tričko a černé tanga.
Slyšela jsem jak zavírá dveře do ložnice a přibližuje se ke mně. Objal mě kolem pasu. "Musíme už jít spát nebo aspoň já" uchechtla jsem se a zalehla rychle do postele. Stihla jsem si ho prohlédnout ještě když stál nad postelí. Jeho potetované tělo bylo přímo proti mně. Obešel postel a lehl si do ní, natáhl si snad celou peřinu co jsme měli. "Dobrou lásko" řekl, já se usmála a řekla "ty taky zlato". V objetí jsme usnuli.
Po dlouhé době zde máme nový díl téhle knížky. Jsem ráda že čtěte. Doufám že nadále vás bude bavit, protože mám několik věcí co bych do téhle knihy chtěla dát. Takže nezapomeňte. Tohle je teprve začátek😌 miluju vás<3
ČTEŠ
Slibuji..
Fanfiction-příběh má pokračování s názvem: Nelhal mi.. Kluk který slibuje hodně věcí ale i tak to nedodrží. Dodrží to teď a nebo furt to bude nonstop stejný jako kolotoč? -vymyšlený příběh! -je to můj první příběh, takže berte ohledy na to, že ne vždy to bude...
