Zrzavé štěstí ✔

#8 - B

„Ty jsi opravdu vstal?" řekla jsem smutně, když jsem viděla, jak stojí v šedé mikině, šusťákových kraťasech a v teniskách před domem.
„Proč tak smutně?" nechápal a ruce si dal do kapes od kraťasů.
Pozvedla jsem ruku, ve které jsem měla rozprašovač na květiny a pokrčila rameny.
„Ty si myslíš, že tohle by mě vzbudilo?" zeptal se se s pobaveným výrazem ve tváři.
„Ne, ale tohle je lehký kalibr, pak bych si vzala kýbl s vodou," nesmála jsem se, což ho překvapilo a jeho pobavený pohled se změnil na zděšený.

„Máš vstávat," pokrčila jsem rameny a položila rozstřikovač vedle dveří, až se budu vracet, vezmu ho dovnitř.
„Jdeme?" zeptala jsem se, když Cameron přitakal, rozběhla jsme se po silnici.
„Proč děláš takovou překvapenou, že jsem vstal? Vždyť jsem to slíbil," nechápal.
„Taky si mi v osmi slíbil jednorožce, když jsem u vás jednou spala a doteď chodím po svých," odfrkla jsem si.
„Bylo mi devět," bránil se.
„A mě osm, porovnáváme si věk?" zatočila jsem na štěrkovou cestu, která vedla k lesu.

„To každé ráno běháš lesem?" zeptal se, když jsme vběhli do lesa, pod prvními větvemi stromů.
„Jak kdy, podle počasí," odpověděla jsem mu a vyhnula se větvi, která visela nebezpečně ve výši mých očí.
„Není to nebezpečné? Co když tě někdo přepadne?" dělal si starosti, nad kterýma jsem pouze protočila oči.
„Tak uteču,"
„Ale," pokračoval.
„Seš snad moje matka?!" odsekla jsem mu a přestala vnímat cestu. V tu chvíli se mi pod nohy připletl kámen a já se rázem ocitla na zemi.

„Jsi v pohodě?" ujišťoval se Cameron, který zastavil vedle mě a se starostí v očích si mě prohlížel.

„Všechny ruce, všechny nohy? Jo myslím, že jo," zavtipkovala jsem a postavila se.
„Měla by sis dávat větší pozor," napomínal mě. Jenom jsem protočila a oči a rozběhla se.

Zaťala jsem zuby, jelikož mi v noze tepalo a místo, kde jsem se odřela, nepříjemně štípalo, ale byla to ještě bolest, která se dala vydržet.

„Takže zítra ve stejnou dobu," mávla jsem na něj a zacházela do domu, když mě Cameron zastavil.
„Počkej!" zavolal.
„Ano?" zastavila jsem se ve dveřích.
„Já...Eh... No... Víš... To kouření byl podlý nápad," řekl a šlo na něm vidět, že to co pronesl, není to, co myslel.
„Těžká doba si žádá podlé nápady," usmála jsem se na něj.
„Ve škole," mávla jsem na něj a zavřela dveře.

Ve chvíli, kdy jsem zavřela dveře, jsem si uvědomila, že jsem nechala před dveřmi rozprašovač. Znovu jsem otevřela dveře a zjistila, že Cameron stojí pořád na stejném místě a dívá se na dveře, teď už spíše na mě.

„Rozprašovač," pokrčila jsem rameny a zvedla ho ze země. Znovu jsem je zavřela a opatrně jsem se podívala vedlejším oknem, jestli Cameron pořád stojí na stejném místě.

Stál, po chvíli ale zakroutil hlavou a přešel cestu k jeho domu. Jako malé dítě jsem si radostí zatleskala a poskočila. Dostávám se mu do hlavy.

„ Nedělejte bordel!" zařval učitel přes celou třídu „tohle budete potřebovat na maturitu!"
„Máme ještě rok," ozval se hlas ze zadní lavice.
„Pouze rok!" odsekl mu učitel a znovu se zadíval na příklad napsaný na tabuli. Svůj pohled stočil ke mně a očima mě prosil o to, abych mu pomohla.
„Výsledek je patnáct," povzdechla jsem si.
„Správně," učitel se na mě usmál a dopsal výsledek na tabuli.

Někdy si připadám, že jsem ve třídě plné idiotů, následně si ale uvědomím, že jsem opravdu ve třídě plné idiotů.

„No tak, vždyť to není tak těžké," povzdechl si učitel. Nikdy jsem mu tuto práci nezáviděla. Pokoušet se upoutat pozornost náctiletých, hormony ovládaných puberťáků.

„Tady to přehodíte," začal vysvětlovat postup, ale myslím, že sám věděl, že mluví do prázdna.
„Tak tenhle příklad nám zkusí vypočítat, třeba... Slečna Weird," zavolal a dotyčná se ošila.
„Proč já?" vyprskla.
„Protože jste propadla," odpověděl jí učitel.
„Ale ne z matiky," bránila se.
„Máte pravdu matika je jeden z těch málo předmětů ze kterých se vám to nepovedlo, tak nám pojďte předvést ten zázrak, jak jste zvládla projít ročník," ukázal ji posunky aby se dostavila k tabuli.

„Ale já už tohle brala minulý rok," snažila se z toho všelijak vymluvit.
„Proto byste to měla mít jednoduší a toto učivo umět," odsekl ji. S teatrálním povzdechem se zvedla z lavice a přešla k tabuli, kde si od učitele vzala křídu a začala si prohlížet příklad na tabuli, jako by to byla nejnovější kabelka od Michaela Korse.

Ve chvíli, kdy začala počítat, jsem zaúpěla, protože hned od začátku začala blbě. S učitelem jsme se na sebe umučeně podívali a pokoušeli se přetrpět Nataliino počítání.