Zrzavé štěstí ✔

#28 - J + B

Jess:

„Ne, ne, ne, ne, ne," přecházela jsem po malém pokoji a kousala si nehty na pravé ruce.
„Možná se to plete," promluvila na mě Stacy, která seděla na své posteli.
„Všechny tři?" vyštěkla jsem. Právě teď jsem byla podrážděná a naštvaná, zároveň ale i smutná. Pokud je to pravda, tak můj život je v koncích.
„Jess," zvedla se Stacy z postele a šla mě obejmout, já jsem ale o krok ustoupila a zvedla ruce do vzduchu.
„Potřebuji chvíli. Musím si to ustálit," zajela jsem si rukama do vlasů a zatahala si za ně.
„Proč se to děje mě? Proč? Tohle není fér!" zařvala jsem. Po tváři se mi zpustily slzy.
„Není, není to fér," šeptala jsem a svezla se na kolena. Houpala jsem se dopředu, dozadu a tahala se za vlasy. Začala jsem popotahovat.

Začala jsem vidět rozmazaně, ale když mi Stacy dala mobil před obličej, poznala jsem ho.
„Zavolej Britě. Tu teď potřebuješ," promluvila na mě mírně.
„Už jsem to zkoušela," hlas mi přeskakoval a rukou jsem si otřela slzy.
„Tak to zkus znovu," přikázala mi.

Vytočila jsem číslo, které pípalo pouze pár sekund, než to vzala.

„Brito?" zaskučela jsem.
„Jess?" zašeptal mužský hlas.
„Camerone?"podivila jsem se.
„Jess, co se děje?" šeptal dál.
„Proč šeptáš?" nechápala jsem a nadávala si, že můj starší bratr slyší, jak mi přeskakuje hlas.
„Protože Brita usnula," vysvětlil mi.
„Kde Brita usnula?" nechápala jsem.
„To je jedno, co se děje?"
„Já to s tebou nechci řešit," zašeptala jsem a znovu ucítila slzy na líci.
„Sakra Jess," vyštěkl a já uslyšela na druhé straně telefonu nesouhlasné zamrmlání.
„Promiň," promluvil Cameron mimo telefon.
„To je v pořádku," uslyšela jsem rozespalou Britu.
„Proč máš můj mobil?" zeptala se.
„Jess," uslyšela jsem Cameronove nervózní odfrknutí. V mobilu to začalo šustit.

„Jess?!" zvolala Brita do telefonu.
„Co se děje?" pokračovala ihned.
„Brito," kvíkla jsem a já pocítila, jak na mě dopadla další vlna smutku a měla jsem pocit, že se každou chvíli znovu rozbrečím naplno.
„Zlato, co se děje?" zašeptala poměrně zděšeně.
„Budeš teta," uchechtla jsem se a vypukla v pláč.
Uslyšela jsem bouchnutí, nejspíše jak mobil dopadl na postel.
„Měls pravdu," ozvalo se v pozadí.

Brita:

„Nechceš čaj?" zeptal se mě Cameron.
„Ne," zavrtěla jsem hlavou.
„Mám strach, co se mohlo stát?" klepala jsem nohou a rukama si zakryla oči.

Po tom, co jsem Cameronovi přehrála zprávu, kterou mi Jess zanechala, jsme se přesunuli k němu do pokoje. A teď sedím na jeho posteli, klepu nohou, mnu si ruce a modlím se, ať se jí nestalo něco špatného. Cameron zase přechází po pokoji jak lev v kleci a mrmlá si něco pod nosem.

Ucítila jsem zhoupnutí postele a následně ruku okolo ramen. Hlavu jsem si položila na Cameronovo rameno a povzdechla si.

„Neboj, určitě se to vyřeší," zašeptal.
„Neměla bych právě teď já uklidňovat tebe?" uchechtla jsem se a zvedla hlavu.
„Nemyslím si," rty se mu roztáhly do slabého úsměvu a alespoň na chvíli jsem se cítila líp.

Se smutným úsměvem a strachem v očích jsem se zahleděla na vzory jeho parket v koberci a Camerona to nejspíše už štvalo a tak se postavil a přešel k rádiu, kde se chvíli hrabal v CDčkách a následně jedno vložil do přehrávače.

„Tohle si žádá akutní potřebu hudby," řekl a zapnul rádio, ze kterého se začal ozývat začátek písně Numb od Linkin Park.
„Ty už je můžeš poslouchat?" podivila jsem se.
„Ještě pořád je mi to trochu proti srsti, ale zoufalý čas si žádá zoufalé činy," usmál se a znovu se posadil vedle mě.

„Víš, že se ten text k této situaci ale moc nehodí?" neodpustila jsem si poznámku.
„Tady nejde o píseň ale o skupinu," zasmál se.

„Děkuji," zašeptala jsem a objala ho. Svoji hlavu jsem položila na jeho hruď a on mě trochu nešikovně objal. Posunul se dozadu, aby se mohl opřít o zeď a já si nohy vyhodila na postel, takže jsem zůstala o něj opřená.

Potichu jsme naslouchali tónům písně. Cameron do rytmu kýval hlavou a já pravou rukou poklepávala. Sem tam se nám na rtech vytvořila věta, která souhlasila s textem písně.

„Doufám, že se nestalo nic hrozného," zašeptala jsem.
„Možná budu strýc," zasmál se Cameron. Bouchla jsem ho rukou do hrudi, aby přestal takto blbě žertovat.
„O takových věcech se nežertuje," napomenula jsem ho. Narovnala jsem se a opřela se o zeď vedle něho.
„Taky fakt, moje sestra má mozek. Nenechala by se zbouchnout nějakým pochybným Francouzem," nakrčil horní ret s nechutí a já se musela zasmát.
„Nechtěl bys, aby tvůj synovec či neteřinka byli Francouzi?" zeptala jsem se ho.
„A ty snad jo?" pozvednul jedno obočí.
„Dobře, tohle znělo, jako bychom spolu měli mít děti, jejichž bratranec či sestřenice by byli Francouzi, tohle řešit nebudeme," pokoušela jsem se ukončit tuto debatu.
„Náhodou, myslím, že bychom měli krásné děti. Byly by po mě samozřejmě," zavtipkoval a já ho bouchla do ramene.
„Au a po tobě by byly násilnické," pokračoval.
„Pako," povzdechla jsem si.
„Tohle mi zní jako moje nová přezdívka," přehodil mi ruku okolo ramen.
„Není ani nijak nová, říkám ti tak pořád," pokrčila jsem rameny a trochu se natočila, abych se o Camerona mohla opřít.

„Neměla bys říkat Pako budoucímu otci tvých dětí," nedal si pokoj. Posadila jsme se zpříma a otočila se tělem k němu.
„Tak znovu. My spolu mít dítě nebudeme," pomalu jsem vyslovovala každé slovo, jako by byl zpomalený.

„Já to pochopil," bránil se.
„Nezdá se mi," protočila jsem oči a samozřejmě nesmělo chybět bouchnutí do hrudi. Cameron mě ale bohužel zastavil tím, že mi chytnul ruku a když jsem chtěla použít druhou, abych mohla tu druhou uvolnit, chytil mi i tu druhou a škubnul jimi k sobě, takže jsem se svalila na jeho hruď.
„O co se snažíš?" zeptala jsem se ho, když nás dělilo pouze pár centimetrů.

„Něco chci zkusit," zašeptal a přiblížil svůj obličej blíž k mému, až jsme se dotýkali nosy.
„Co to děláš?" zašeptala jsem, i když to nebylo potřeba, ale zdálo se mi to příhodné.
„Pšt!"

V té chvíli uzavřel vzdálenost mezi námi. V první sekundě jsem byla vyděšená a nevěděla, co mám dělat. Je to bratr mé nejlepší kamarádky. JE TO PAKO! Zůstala jsem jako zaseknutá. Nehýbala jsem se a ani nedýchala. Pak jako by se ve mně něco zlomilo a já začala spolupracovat. Zavřela jsem oči a užívala si to chvilkové prázdno v mé hlavě. Ruka mi samovolně vletěla mezi jeho vlasy a jeho mě zase chytla za bok.

Když jsme se od sebe oddálili, přehodila jsem si nohu přes jeho nohy, takže jsem měla kolena vedle jeho boků a mohla si sednout na jeho nohy. Znovu jsme spojily naše rty. Povzdechla jsem si a Cameron využil situace a jeho jazyk využil volný vstup k tomu mému.

Ležela jsem na Cameronově hrudi a on si hrál s mými vlasy. Oči se mi pomalu zavíraly.
„Co teď?" zeptal se.
„Já jdu spát," zavřela jsem oči a chtěla spát.
„Já myslel mezi námi," nervozita z jeho hlasu by se dala ždímat.
„První vyřešme Jess, potom nás," pronesla jsem rozhodně a z Cameronového hlubokého výdechu jsem vycítila úlevu. Nad tím, že jsem nás neodepsala nebo nad tím, že to nechci řešit teď? Blesklo mi hlavou. Dál jsem to ale neřešila, protože jsem usnula. Nevzbudilo mě ani zvonění mého telefonu, což se nedá říct o tom, když Cameron vyštěkl: „Sakra Jess!"