Zrzavé štěstí ✔

#31 - C

Začal únor a s tím, jak je zvykem, napadne kupa sněhu okolo. S rukama hluboko v kapsách jsem se pokoušel projít přes ohrnutou část cesty, abych mi to neuklouzlo, do školy. Bohužel moje snažení pokazilo tělo, které do mě zezadu vrazilo a já se pak doslova políbil se zemí.

„To je opravdu milé přivítání Petře," zavrčel jsem a pokoušel se zvednout, bohužel mi to znovu ujelo a já se dál válel na zemi.
„To jsou opravdu kreace, milý příteli," popadal se za břicho. Přestal jsem se snažit se postavit a radši Petra zatahal za nohu, která mu podjela a objevil se na zemi vedle mě.
„Vítej, konečně vidíš, jak to vypadá tady na zemi, mezi normálními lidmi," sladce jsem se na něj usmál a postavil se. Začal jsem si oprašovat sníh z kalhot.

„Hele z nás dvou jsem ten vtipný já! Na to nezapomínej, v poslední době si moc dovoluješ," napomenul mě a taky se postavil na nohy.

„Jsem starší?" pozvedl jsem jedno obočí a s úšklebkem se na mě podíval.
„Vidíš, co říkám! Tohle je moje práce, ty máš být ten nudný a vážný," uchechtl se a já protočil oči.

Vstoupili jsme do školy a zamířili si to rovnou ke skřínkám.

„Came?" ozval se po chvíli Petr.
„Co?" otočil jsem k němu hlavu.
„Co bys řekl na to, kdybych Jess pozval na ples?" prohrábl si rukou vlasy a opřel se bokem o skříňku.
„Je těhotná," nechápavě jsem prohodil.
„Říkám, že ji chci pozvat na ples, ne že se chci stát náhradním otcem," řekl tónem, jako by byl úplně blbý.
„Proč?" zeptal jsem se podezíravě.
„Nevím, myslím že by bylo fajn, ať na chvíli vypadne z domu," pokrčil rameny.
„Všechny holku už jsou zabrané co?" uchechtl jsem se.
„Dokonce i Brita, která řekla, že tam nepůjde nebo ta divný druhačka, co vypadá jako kluk to není možné. Vždyť na této škole je víc holek než kluků," vykřikl vyděšeně. Zadržoval jsem smích, ale jeho zhroucený pohled mě donutil rozchechtat se na celé kolo.

„Co je tak vtipného?" zeptal se Brita, která k nám právě přistoupila.
„Tady Casanova dostal kopačky i od té divné druhačky, víš které, co vypadá jak kluk," nevěděl jsem, jak se jmenuje, tak jsem se pokoušel rukama nějak naznačit, jak vypadá.
„Divná Mona? Ou, tak to je docela chudák, že ho nechce ani Mona," lítostně se na Petra podívala, který jenom naštvaně mávl rukou.
„Smějte se cizímu neštěstí," zamumlal předtím, než odešel a nechal mě s Britou samotnou.

„Je to divné, zdá se mi nebo každý v poslední době řeší ples?" podívala se na mě, jako by čekala potvrzení.
„Nebude to tím, že se pohybuješ hlavně mezi čtvrťáky, pro které je to před maturiťákem poslední ples?"
„Musím si najít nové přátele," zašklebila se. Objal jsem ji kolem ramen a přitáhl si ji k sobě.
„To snad ne," smál jsem se, jak se pokoušela ode mě dostat.

„Pako!" zvolala.
„To jsem dlouho neslyšel," povzdechl jsem si a pustil ji.

Oba jsme se usmívali, jak blázni. Koukali jsme na sebe a ani jeden neuhl pohledem.
Pomalu jsem přestával vnímat všechen šum v okolí, až jsem ho nevnímal vůbec. Úsměv mi pomalu začal upadat, ale oční kontakt jsem nezlomil. Ani ona ne. Pozvedl jsem pravou ruku a položil ji na její bok, ona přistoupila o kousek blíž ke mně.

„Jo a Camerone?!" probudil mě z toho menšího okouzlení Petr.
„Co je?" zavrčel jsem podrážděně a odstoupil od Brity.
„Jsou to dva měsíce, nejsi o moc starší" doslova na mě vyplázl jazyk a odešel.

Pobaveně jsem koukal na jeho vzdalující se záda.
„Mám se ptát?" zeptala se mě Brita a já nesouhlasně zakroutil hlavou."
„Dobře, já jsem vás vlastně došla jenom pozdravit, protože musím jít za Lopenzem, dá mi informace ohledně matematické soutěže," pronesla s falešným nadšením.
„Tak to si užij, mě by tam nedostali ani kdyby mi za to zaplatili," usmál jsem se na ni.
„Bohužel ani výhra nejsou peníze," pokrčila rameny.
„Co to tedy je?" nechápal jsem obvykle se na těchto soutěžích se vyhrávají peníze. Alespoň pro školu.
„Učebnice matematiky," pokrčila rameny a já se ošil.
„Hnusná to věc," řekl jsem popravdě.
„Povídej mi o tom,"

Grace:

Sledovala jsem, jak Brita od něho odchází.

Tik, tak, tik, tak. Slyšíš to Brito? To je odpočítávání. Už pouze dva týdny. Víš, jak krásně se mi vstávám a vím, že moc času nezůstává? Povím ti to, úžasně.