Mafia capital

2. Audience u královny

Je sedm hodin, zvoní mi budík, odhrnu si deku, vstanu, protáhnu se. Otevřu dveře na chodbu, kde jak vím, sedí dvě služebné připravené vstoupit, by mohli ustlat, uklidit a pomoct mi se připravit. První si dám sprchu, po ní následuje líčení, učesat vlasy, z nich utvořit složitý účes. Přejdu do šatníku, kde si vybírám co na sebe, zvolím zelené šaty ke kolenům s dlouhými rukávy. Délka šatů odpovídá dokonale standardům, nasadím s k tomu zelené náušnice, hodinky, obuji si černé lodičky se středně dlouhými podpatky. Můj konečný look vypadá dokonale, přesně jako vysoce postavená mafiánka. Nadechnu se, vyjdu ze svého pokoje, poděkuju služebným za skvěle odvedenou práci, pokračuju chodbou, zdravím všechny koho potkám, sejdu menší boční schody, objevím se na chodbě kousek od mé pracovny.

Otevřu dveře, vezmi si tablet ze stolu, začnu procházet informace, kolik mám celkem zaměstnanců, jejich průměrná mzda, zisky, počet podniků, počet firem, vše co potřebuju vědět. Otevřenými dveřmi vejde služebná s tácem, na kterém je snídaně. „Děkuji, na oběd zde nebudu, ale klidně ať ho v kuchyni udělají pro služebné nebo ti co se tu budou chtít později zdržet. Vyřiď kuchařkám, mé díky." Oznámím služebné, nesmím ztrácet čas. Už tak ho je málo. Do pracovny vejde Ford v obleku, s úsměvem na tváři. „Snídaně, dokonalé. Takže co máš v plánu?" zeptá se mě, když si sedá naproti mně na gauč. „Je toho hodně, ale málo času. Vládci hodlají za měsíc vystoupit na veřejnost, vyhlásit stanné právo. Proto musíme nejdřív obnovit výrobu Rudého kouře na sto procent, zvýší se všem zaměstnancům na tři měsíce prémie o patnáct procent. Dále se budou muset nabrat dealaři. Monika bude moct poslat své dámy do ulic. Dohlédneš na všechny, aby byly v následujících třech týdnech ostražití. Chci, abys neoficiálně informoval Poláky, bude potřeba obnovit smlouvu. To je zatím vše. Pojedeš pak se mnou a jedním ze strážců na dvůr. Budu tě potřebovat." odpovím mu. „Takže to hodlají udělat. Víš to jistě?" zeptá se mě, je v šoku, to budou všichni. „Vím, řekl mi to sám vládce, navíc to mám ověřené z několika zdrojů. Začíná nová éra, naše éra.". Usměju se, sice s tím nesouhlasím, ale musím využít této situace. Další půl hodinu probíráme plán do nejmenšího detailu, při vyhlášení stanného práva, musíme být ostražití, připravení.

Stojím na menším balkoně, velký sál je plný lidí, mých lidí. „Děkuju, že jste se sešli zde tak narychlo. Náš pán, vládce Vlad Dracul čtvrtý, řezník, mě jmenoval hraběnku Trutnovskou." Pronesu, hned jak dořeknu poslední slovo propukne jásot, křik a smích. Jo všichni jsou nadšení, musím se usmát. „Tak jo klid. Všichni se uklidněte! Následující tři týdny tu bude shon. Protože až ty týdny uplynou, mafie vystoupí na veřejnost! Převezme vládu! Budeme všichni na očích médií, veřejnosti, ostatním hrabatům, vládcům. Proto vás vyzývám ke klidu." Pokračuju dál, teď všichni mlčí a souhlasně přikyvují, vědí přesně, co po nich chci a budou se tím řídit.

Než se naděju už kráčím chodbami královského dvora s maskou na obličeji, je celá kovová, se stříbrnými linkami, za mnou dva kroky vzdálený jde Ford, přede mnou jde služebná, vede mě do velkého sálu, který byl nyní předělán na jednací síň, už tu bylo několik hrabat, ale stále jich pár chybělo. Na to že nás tu má být sedmdesát šest, je tu menší účast. Například jsem zde neviděla hraběte Hradeckého nebo mého příbuzného hraběte Benešovského. „Hraběnko Trutnovská, dlouho jsme se neviděli. Jsem rád, že jste zpět. Nyní vás potřebujeme, víc než kdy jindy." Pronese za mými zády muž. Usměju se, protože svého dobrého přítele hraběte Náchodského Jana Zeleného, dlouho neviděla. Otočím se, lehce mu pokynu a nabídnu ruku. „Hrabě Náchodský, je to opravdu doba. I já vás ráda vidím." Pronesu formálně, jak se na tomto místě čeká. „Za několik minut se začíná, přesto zde nejsme všichni." Pokračuju. Jan kývne, rozhlédne se po sále, zamračí se. Otočím se, ale ne tento muž mi tu chyběl. Pravá ruka našeho vládce, vejde dovnitř, postaví se kousek od trůnu. „Královna za chvíli přijde." Konstatuju fakta, Jan se mnou souhlasí, podrží mi židli, sednu si. Do sálu vejdou poslední opozdilci, rozezní se trubky. Hlasatel ohlásí příchod královny. „Její veličenstvo královna Marie Anna lehká.". Všichni vstaneme, ukloníme se, čekáme, až nás její veličenstvo povolí vstát. Spatřím, jak se Marie posadila na trůn, na hlavě ji seděla koruna, se safíry a jantary. Barvy jejího rodu. Všechny nás přejela pohledem, teprve pak nám pokynula, abychom vstaly. Vydechnu, nenapadlo mě, že jsem zadržela dech.

„Sešli jsme se zde, abychom se připravili na to, že převezmeme vládu. Království Českých zemí, tedy Čech, Moravy a Slezska bude oficiální. Náš pán, vládce Vlad Dracul čtvrtý nám vyjádřil plnou podporu. Všichni do jednoho víte, co se od vás očekává, víte, co bude v následujících dnech vaší povinností. Já jako vaše královna pevně věřím, že to zvládneme. První měsíc bude těžký, druhý měsíc budeme slavit." Pronese zvučným hlasem, usměju se. Kdyby si jenom věděla, co nás čeká. Královna nás rozpustila, ale mě i s Janem nás k sobě povolala. Podívali jsme se na sebe, pokrčili rameny, ani jeden nevěděl, o co jde. My dva a další tři hrabata jsme se zastavili uprostřed sálu. Královna seděla na trůně, vedle ní Radu, pravá ruka Vlada. „Od vás pěti se chce aby jste byly tváře Mafie na veřejnosti, pro civilisty. Byly jste pečlivě vybrány, tento post je velmi důležitý a vážený. Budete mluvit s médii, s civilisty. To je vše můžete jít." Pronese chladně, především si měří mě, ví, že to nechci, ale vše má svou cenu, to vím až moc dobře. Ukloním se, pak se otočím.

„Jako bys neměla dost práce. Ještě ti přidá další, to je opravdu skvělé. Za rohem jsou novináři, nasaď úsměv, pokračuj dál." Informuje mě Ford, sám jde hned za mnou, připravený dělat svou práci, mluvit za mě s novináři. Když sedím v autě, na cestě domů, vím, že jakmile přijedu, budu mít jen deset minut, než přijede má rodina. Hodlám je informovat, nebudou nadšení, ale to já taky nejsem.