Mafia capital

6. Je minulost zpět?

Není nic lepšího než ranní káva, ne to je hloupé, lepší je ranní sex, ale vzhledem k tomu že můj bývalý milenec je teď současný milenec královny, nehodí se to. Při mé ranní kávě mě vyruší služebná, prý mám očekávanou návštěvu. Vstanu, upravím si elegantní šaty, rozejdu se do chodby, kde mi naproti jde Adam Černý, můj spolupracovník, můj poddaný, můj věrný přítel. Obejmeme se, zvedne mě do vzduchu a zatočí se se mnou. Smějeme se. „Chyběla jsi mi, zlato. Musíme si hodně povědět." pronese, jdeme ruku v ruce do jídelny, kde si sedneme. „Takže jak na to reagovaly?". „Hrozně, moje drahá sestřička byla drzá, hned jsem ji vysvětlila co a jak. Matka s otcem byly ticho, potřebují čas si to všechno srovnat. To chápu, ale otec přijde, dříve či později. Chce vědět, kdo byl jeho otec, kým byl doopravdy. To mi ale starosti nedělá, to spíš Vlad. To co plánuje. Oba víme, že dříve nebo později bude na něj jeho matka tlačit. Je o tři podělaný roky starší než já, není ženatý, nemá dítě. To jeho sestra, která je stejně stará jako já má už dítě!" pronesu klidně, ale na konci lehce zvýším hlas. „Myslíš tedy, že Vlad si bude hledat manželku? Teď? Musí se nejdřív srovnat situace v zemích, teprve pak bude řešit hledání tvé náhrady!" pronese také dopáleně. Bodne mi u srdce pocit vinny.

Před lety jsem byla jeho snoubenkou, byl pro mě dokonalý partner, budoucí manžel, budoucí otec našich dětí. Byl mocný, ale ne moc, aby mě ohrožoval, byl krutý, silný, nebezpečný, přesně takového muže jsem potřebovala, ale lásce se nedá rozkazovat. Naše domluvené zásnuby byly zrušeny ve stejný den, kdy jsem odešla. Přišla jsem o moc, peníze, postavení, vliv, své přátelé, rodinu, vše kvůli lásce. „Nechci se s tebou hádat. Zařiď, aby klub fungoval, šlapal jako hodinky, nic víc. Když mě hezky poprosíš, tak bych mohla udělat v klubu show. Nic víc. To je vše, můžeš jít. Mám hodně práce" pronesu, mávnu rukou, teď je propuštěn, může jít. Adam vstane, přijde ke mně „Víš, že jsem to tak nemyslel. Ujelo mi to. Promiň. Za týden." omluví se mi, ví, že překročil hranici, připomněl my nejbolestivější období mého života.

Zazvoní zvonek, služebná jde tedy otevřít. Přes kamery sleduju jak dvojice agentů, kráčí za ní po hale do menšího salónku nedaleko mé kanceláře. „Prosím, hraběnka vás očekává." Slyším hlas služebná, právě když otevírá dveře, ukloní se, pustí návštěvu dovnitř. „Vítejte, posaďte se." pronesu, ukážu u toho na pohovku naproti mně. Muži se po sobě podívají, ale sednou si. Pozorně si je prohlédnu, Erik Novák, můj bývalý přítel sedí naproti mně, je agentem interpolu, vedle něho sedí jeho kolega. Usměju se, vzpomínám na ty hezké chvíle, ale i na ty špatné. „Dobré ráno. Dovolte abych se představil jsem agent Müller a toto je můj kolega Novák. Podle všeho se znáte, takže vás nemusím představovat." Řekne mi mile, ale při zmínce o jeho jménu se změní nepatrně tón jeho hlasu. Kývnu. Služebná otevře dveře, přinese tři hrnečky, v jednom je čaj. Služebná celý obsah vyskládá na stolek, pak se ukloní, zmizí. „Co pro vás mohu udělat agenti?". „Dáte nám nějaké informace, něco co by se hodilo bezpečnostním složkám? Něco co nezjistíme z televize, novin?" zeptá se agent Müller. Ignoruju ho, soustředím se teď pouze na Erika „Vsadili na tebe, protože jsme se znaly. To bylo hloupé.". „Opravdu?" odpoví mi Erik. „Ano. Už pro mě nejsi nic jiného než skvrna v mé dokonalé minulosti, opustila jsem kvůli lásce k tobě svou rodinu, své přátelé, mafii.". „Opravdu kvůli tomu že jsi mě milovala?". „Jo, ale poučila jsem se, znovu se to nestane.". „Dáte nám něco? Nějaké informace, něco co se nám bude hodit, teď, v budoucnu?" tlačí na mě Müller. Usměju se, kývnu. „Ano, dám vám dárek. Anno.". Vejde služebná, ukloní se, předá mým hostům zákoník mafie, s bonusem, kde je pospána hierarchie mafie, mapa zemí, mapa území všech vládců. Tím je náš rozhovor u konce, vstanu, rozloučím se. Doufám, že tato kapitola mého života je za mnou.