Mafia capital

16. Temnota uvnitř duše

Před šesti lety

Mafie nerozlišuje člověka na zlého, dobrého, ale na mazaného nebo hloupého. Já jsem mazaná, vždy jsem byla. Naučila jsem se schovávat za svou železnou maskou, tak aby nikdo nevěděl, co cítím, zda trpím, nebo raduju. Když mi bylo osmnáct a já byla už rok vládkyní, odcestovala jsem do Rumunska, kde mě jejich mafiánská královna naučila používat svou tvář, své tělo, své křivky jako zbraň. Naučila mě jak zmanipulovat muže aby dělali, cokoliv chci. Byla nejlepší kurtizána. Všechny její děti, tedy Mircai, Vlad, Vasilisa mě zbožňovali. Za dva měsíce jsem se naučila to co oni za půlku svého života. Vlad ve mně viděl malou holku, která je hrozně roztomilá a hloupá, ale já se za touto přetvářkou skrývala, skrývala jsem své vypočítavé já.

Chlapci se zrovna učili bojovat, jejich učitel byl přísný, dobrý, ale ne jako já, nebo ten muž co mě učil. Nenápadně jsem je sledovala zpoza rohu, sledovala jejich pohyby, zapamatovávala si chyby, které dělali. „Hej. Neschovávej se tam! Neloudej se!" zakřičel na mě, musela jsem se smát, když si mě spletl s obyčejnou mafiánkou. Vystoupím ze stínu, lehce, tanečním krokem k nim přijdu. Jeho výraz se změní, když mě pozná, hned se klaní „Omlouvám se, má paní. Nevěděl jsem, že to jste vy. Prosím za prominutí.". „V pořádku. Ráda bych si s chlapci a Vasilisou zacvičila, pokud to nevadí." pronesu a zakřením se, už jeden den jsem netrénovala, chybí mi to. „Ovšem, jak si přejte paní." je pokorný jako beránek, který je ale přísný a nebezpečný, vede valašské vlky, to samo o sobě vypovídá o jeho schopnostech.

„Už se učili bojovat společně?" zeptám se, když si sundávám tričko a pak i kalhoty. „Ano.". Kývnu, to je dobré. „Tři proti jednomu, aby to bylo vyrovnané." poručím, možná jsou nebezpeční, ale já víc. Stoupnu se doprostřed tělocvičny. Lehce se protáhnu, zakroutím hlavou. „Začnete, poražení musí jít běhat kolem sídla sedm koleček." zavelí jejich učitel, prohnu se, abych se vyhnula dobře mířené ráně od Mircai, ten zasáhne svou sestru, která ho okřikne. Jak jsem čekala, dřív se poštěkají mezi sebou, než mě vážně zraní. Vlad po mě skočí, ale já ho zasáhnu patou do brady, jeho zuby o sebe cvaknou. Byla to dobrá rána, jeho hlava se otočila doprava, jeho tělo začalo nekontrolovatelně padat, místo tvrdého dopadu, se odrazí a pokračuje dál. Povytáhnu obočí, je mrštný. Jeho sestra mě uchopí za vlasy, tím udělám krok dozadu a prohnu v zádech, uchopím její ruku a trhnu, vyvedu jí tím z míry, moje koleno zasáhne její hrudní koš. Dopadne na zem, vyrazí si dech. Je ze hry.

Bratři na sebe kývnou, konečně začnou možná spolupracovat. Díky své mrštnosti, se protáhnu kolem Mircai, kopnu ho do zad, svalí se na zem, ale to už mě zasáhne pěst jeho bratra do obličeje. Musím pod tou ránou ustoupit. Podívám se do jeho očí. Plály mu hněvem. Nebezpečně. Shlédl na své sourozence, ale tou dobou už jsem měla dveře otevřené a utíkala.

Ohlédnu se a s překvapením zjistím, že mě nepronásleduje. Pak prudce zabočila na chodbě a vběhla mu přímo do rány, ale stihla se pod smeknout. Prudce jsem ho odstrčila na skříňku, kde na okamžik zavrávoral a snažil se udržet na nohou. Vystřelila jsem zpět k tělocvičně. Slyším za sebou jeho hluboké nádechy. Uslyšela, jak tiše vstoupil do tělocvičny, ale to ho už zasáhla pěstí ze strany do hlavy. Vlad na chvíli měl rozmazané vidění, toho přesně využila a pokosila mu nohy, pak se na něj obkročmo posadila, uchopila jeho krk do dlaně, na náznak smrti. „Jsi mrtvý." zasměju se, pak se z něho svalím na podlahu. Energeticky vyskočím, opráším si kraťasy. „Jste neuvěřitelná, má paní. Musím vám poblahopřát." pronese jejich trenér já na něj kývnu. Všichni sourozenci do jednoho se na mě teď mračí. „Děkuju za krásné protažení. Možná si to někdy zopakujeme. Zatím." Zamávám jim na rozloučenou, s kupičkou svého oblečení, jdu do svých komnat, převléct se.

 

Sedím vykoupaná, na křesle, shrbená nad papíry a zákony. Někdo zaťuká na rám otevřených dveří, vzhlédnu. Její královské veličenstvo Olena Draculová se na mě usmívá. Ukážu na křeslo před stolem. „Děkuju drahá." pronese místo pozdravu, zamrkám, abych rozehnala hněv a nelibost jejím oslovením. „Oleno, co pro vás mohu udělat? Něco není v pořádku?" zeptám se, ale sleduju ji. Opět se na mě usměje, takže něco chce, nebo mi hodlá říct něco, co se mi nebude líbit. Opřu se, pohodlně, není kam spěchat. „Dnes ti to moc sluší. Slyšela jsem, že jsi trénovala s mými dětmi. Je to od tebe velmi milé. Jsi velmi štědrá k naší rodině, za to ti patří náš dík.". „Uvědomuju si, že jsem během Krvavého turnaje zabila Irinu. Tvou neteř. Členku rodiny Dracul. Nic víc za tím nehledej." odpovím ji, upřímně.

„Ráda bych s tebou uzavřela dohodu, oboustranně výhodnou. Ráda bych aby došlo ke spojení našich rodů. Pokud s tím budeš souhlasit a i starší tvého rodu. Ovšem." Pronese, sleduje tentokrát ona mě. Zamrkám, jsem překvapena, ale zároveň polichocena jejím návrhem. „Souhlasím, obě mnohé získáme. Kterého z tvých synů bych si podle tebe měla vzít za muže?". Podle mých zdrojů vím, že Mircai nepřichází v úvahu, za měsíc hodlá odejít z mafie, ale jeho bratr, to je jiné. Je to budoucí král, už teď je velmi chytrý, mazaný a pohledný. „Vlada. Je to mé prostřední dítě. Budoucí král rumunské mafie, už teď mu slouží valašští vlci. Jsou mu naprosto oddaní." Odpoví, ví, co chce a jde si za tím, to mám ráda. Usměju se, kývnu. „Do konce mého pobytu zde podepíšeme dohodu, ty, já a tvůj mladší syn. Můžeš jít. Oleno, ještě jedna věc. Chci mu to říct sama." Propustím ji, ona spokojeně odchází, musím se také usmát, vše jde tak jak jsem to plánovala.

Stojím na balkoně jen v lehké noční košili, nechám vítr, aby mě chladil, sleduju noční oblohu. Utřiďuji si tak myšlenky. Zavrtím hlavou, jdu se znovu obléct. Zámek je tichý, všichni spí, kromě jedné osoby, té, se kterou potřebuju mluvit. Zkušeně drží meč v levé ruce a zasahuje fiktivního protivníka, pohybuje se ladně, na to kolik má svalů. Odkašlu si, vyjdu ze stínu, ostří jeho meče se zastaví jen pár milimetrů od mého krku. „Jak milé." zašeptám. Rychle meč stáhne „Omlouvám se, překvapila jste mě, má paní.". Zasměju se „Říkej mi Viktorie, nebo Rheo.". Kývne, otočí se a utře si pot do trička, které leželo na lavičce. „Nemůžete. Tedy, nemůžeš spát?" zeptá se mě, lehce pokrčí rameny na omluvu. „Ne, přišla jsem konkrétně za tebou. Promluvíme si, Vlade. Posaď se, prosím." zašeptám, to že my jsme vzhůru, neznamená, že musí být kvůli nám i zbytek zámku. Vlad si pomalu sedne, položí meč vedle sebe. „Dnes jsem mluvila s tvojí matkou. Dohodly jsme se na něčem. Vím, že tvůj bratr Mircai chce odejít. Je to jeho rozhodnutí, akceptuju to.". „Děkuju, toho si velmi vážím.". „To, jsem ti sem nepřišla říct, vlastně, domluvila jsem se s tvojí matkou. Pro oba naše rody bude výhodné, když se spojí. Nejlépe sňatkem. Sňatkem nás dvou, ty jako budoucí král Rumunska, já jako vládkyně. Co si myslíš?". Vlad se zamračí, spadne na záda, položí si ruku na oči. Potřebuje čas, aby to vstřebal, aby to všechno promyslel. „Proč já a ne někdo z vládců?" zeptá se mě. Lehce se zasměju, upřímně od srdce „To nejde, ostatní to nedovolí. Jsme moc nebezpeční sami o sobě, dva pohromadě, by nedělalo dobrotu. Ostatní by je zabili, pro své bezpečí.". „A jejich děti? Co ty?". „Pokud vím tak ti co mají děti, jsou to dívky, nebo jsou to teprve miminka. To by nešlo, nejsem pedofil, a ani lesba." zase se musím zasmát, nepamatuju si, kdy jsem se naposledy upřímně smála. „Teď to dává smysl. Vážně, proč zrovna ze všech mafiánů, kterým vládneš, chceš za muže mě?". „Z mnoha důvodů, které tě nemusí zajímat, kromě jednoho ty, jezdím sem každý rok, trávím tu týden, pak odcestuju dál. Jako jediný se na mě usmíváš upřímně, v očích ti tak hezky zableskne. Protože jsi to ty.". „To mi stačí. Rád se s tebou zasnoubím." Zvedne se a usměje se na mě, zvedne se, jdeme společně k mým pokojům, kde se rozloučíme.

„Nejnovější novinky ze světa mafie, přináší M-news. Její královské veličenstvo, královna Českých zemí Viktorie Rhea Kopecká, vládkyně se zasnoubila s Vladem Dracul, budoucím králem rumunským, hrabětem Valašským." Zněl za měsíc titulek v novinách a všude kam jsem se hnula, všichni byly nadšení, já také, dostala jsem to, co jsem chtěla, to co chtěl nejstarší mého rodu, jen jsem ho trochu předběhla a udělala to po svém. Být vládkyní se holt vyplatí.