Mafia capital

17. Oslava

Nemůžu tomu uvěřit, dnes mám narozeniny, pořádá se velká oslava. Přijdou všichni, tím myslím opravdu všichni. Vládci díky mě odhodí své rozpory, zklidní svá ega a budou jeden večer v jedné místnosti, bez toho aby se vzájemně uráželi a křičeli na sebe. Je docela vtipné, že to všechno jen díky jedné mladé hraběnce, která je ale stejně nebezpečná jako oni. Místní cukráři pro mě upekly dort spolu se sladkostmi na oslavu. Všechny lednice v zámku jsou plné, navečír se otevřou lahve šampaňského a vína. Alkohol poteče proudem.

Služebná mi právě připevňovala složitý cop stříbrnými, ozdobnými pinetkami. Mezitím jsem šáhla do šperkovnice, vyndala z nich zlaté náušnice se smaragdem. Služebná skončila s vlasy a opatrně vyndala z pouzdra náhrdelník s kombinací rubínů a smaragdů. Usmála jsem se na sebe do zrcadla, lehce jsem natočila hlavu. Přesně jak jsem chtěla. Poděkuju služebným. „Lenko, počkej, prosím. Mohla bys mi ještě utáhnout korzet, děkuju." požádám jednu ze služebných, ta se ukloní a přistoupí, pomalu rozváže šněrování a znovu utahuje. Narovnám se v zádech, sotva mohu dýchat. Cítím, jak ji prsty pracují, pak uhlazuje látku. „Lepší, mnohem. Má rodina dorazila?". „Ano, madam. Jak jste si přála je s nimi vždy někdo z vašich poddaných. Poslední host dorazil před dvěma minutami." zašeptá, lehce se ukloní, odejde za svou kolegyní.

Velký sál je vyzdoben barvami mého rodu, tedy zelenou a rudou. V lodičkách pomalu kráčím chodbou, služebné mi otvírají dveře, abych se nemusela zdržovat. Zastavím se před posledními z dveří, které zůstávají zavřené, vedou do přeplněného sálu, i přes dveře ke mně doléhá hlas vládce, Vlada. „Ty vole." zazní po mé levici, otočím se. Znejistím, Ford na mě kulí ty své oči, ústa otevřená, ve tváři mu dominuje šok. „No do píče, tobě to sekne. Jsem si jistý, že si Vlad udělá do kalhot už jen z pohledu na tebe. Nemůžu uvěřit, že jsi zas o rok starší Rheo." zašeptá uznale Ford, mé tváře nabydou lehké červené. „Nebuď sprostý, prosím. Je to moc?" znejistím, ale zvládnu ho pokárat. Věnuje mi svůj rošťácký úsměv a lehce mě pohladí po tváři. „Ne, není. Jsi dokonalá, teď to všem ukážeš." pronese a nabídne mi rámě, zavěsím se do něj. Dveře se otevřou, vyjdeme společně na vrchol schodiště. Lehce si nadzvednu spodničky, kráčíme bok po boku dolů, do jámy lvové.

Někdo zalapá po dech, někdo uroní pár slz, zatím co já se zářivě usmívám. Ford mě na konci opustí, jde za svou vlastní partnerkou. Já mezitím rozdávám úsměvy a pozdravím všechny poblíž, včetně novináře. Ke mně přistoupí tmavovlasý muž, s lehkým strništěm na tvářích, obleku mu dokonale sedne, motýlek má stejně barevný jako já šaty. Byl to záměr, nebo náhoda? Sama nevím, ale pro dnešní večer jsem se hodlala neřešit politiku či intriky jiných. Musím zamrkat jak je krásný, hlavně když mi věnuje svůj božský úsměv.

„Hraběnko, svým jménem a jménem mého lidu Vám přeji vše nejlepší k narozeninám. Přeji hojnost, zdraví, radost vašemu jménu, domu, ve kterém žijete. Pevnou ruku a mysl vašemu dílu." pronese oficiálně. Lehce se mu ukloním, věnuju mu jeden ze svých upřímných úsměvů „Děkuji, můj pane." odpovím přehnaně šťastně. „Smím prosit?" zeptá se, i když vím, že to je spíš oznámení k tomu, že s ní jdu teď tančit valčík, tedy jdeme společně zahájit ples. Kývnu, raději mlčím, mohla bych vypustit ze svých úst něco urážlivého či sprostého. Ostatní hosté, nám uvolňují cestu do středu sálu, tam se zastavíme a čekáme na první znělky písně.

 

Již dvě hodiny nedělám nic jiného, než že tančím se všemi mládenci i starci v sále, je to tradice, ale až moc zdlouhavá. Naštěstí mě vysvobodí můj otec, můj současný taneční partner se mi ukloní, rychle vyseknu pukrle, pak se usměju na tátu. Začneme spolu tančit. „Moc ti to sluší. Pokud jsem to pochopil správně, ty barvy reprezentují tvůj, tedy náš rod. Dostala jsi hromadu dárků, teď si myslím, že ten od nás se ti nebude líbit.". „Nesmysl, je od vás. Bude se mi líbit. Všimla jsem si, že ses bavil s královnou Marii a vládcem. Vše v pořádku?". „Ano, Marie je milá, rozumná žena, ale vládce nevím. Mám z něho divný pocit, hlavně jak se na tebe díval.". „Jo, v mafii ještě stále existují domluvené sňatky, já a Vlad jsme před lety byly zasnoubení. Rozešli jsme se, pak jsem začala chodit s Erikem, tak proto.".

Místo hudby začnou všichni tleskat, ohlédnu se, dvojce služebných tlačí na vozíku dort, je na něm přesně dvacet šest svíček. Usměju se, děkovně kývnu na služebné a pekaře. Nadechnu se, zavřu oč a sfouknu všechny svíčky. Lidé kolem mě tleskají, otevřu oči. Usměju se, ale cítím, jak mi z toho úsměvu už bolí tváře. Služebná ukrojí kousek z třípatrového dortu, podá mi talířek s vidličkou, odkrojím malý kousek, ochutnám. Čokoláda a jahody se mi rozplývají na jazyku. Polknu, pak na ni kývnu, podám ji talířek.

Odbyla jedenáctá večer, přijdu k mikrofonu. „Dobrý večer všem hostům. Děkuju za všechny dary, děkuju, že jste někteří z vás vážili takovou cestu až sem. No myslím, že je čas tenhle ples rozpustit. Protože začíná párty!". S posledním slovem se rozezní rocková hudba, až některé skleničky cinkají. Zasměju se, jdu se svou kamarádkou Monikou a Tomem tancovat. Koneckonců jde o moje narozeniny. Někdy se ke mně přidal Vlad, otočím se na něj a usměju, vezmu ho za ruku, jdu s ním k jednomu z balkonů. „Pojď." zašeptám, věnuju mu úsměv. Nechám ho stát u zábradlí, zavřu za námi dveře. „Nepřeju si, abys mluvil s mými rodiči. Vědí to, co potřebují, kvůli tobě jsem musela otci vysvětlit, naši lehce složitou minulost. Děláš mi moji práci složitější." pronesu, nechám vítr ovát můj obličej. „Rozumím, není to pro ně lehké. Příště budu na to myslet a budu velmi dobře vážit slova.". Kývnu, otočím se, sáhnu za květináč, vyndám krabičku. Otevřu ji, vezmu si z ní cigaretu rudého kouře, nabídnu i Vladovy, ten zavrtí hlavou. Zapálím si, slastně vydechnu. „Hodláš se sjet na své narozky?" je lehce šokovaný. Zasměju se. „Ne. Jedna cigareta mi nic neudělá, navíc je slabá.". Cítím na tváři, jak se mě lehce dotýká, zavřu oči, pak si ale vzpomenu kdo je, kdo jsem já. Ustoupím, otočím se k němu zády. „Děkuju, měl bys jít. Děkuju za dary a společnost, vážím si toho můj pane." Hodím cigaretu na zem, podpatkem ji típnu, pak se ukloním, rychle prchám pryč.

Jedna hodina ráno, pro mě znamenala jediné, koupel a následně postel. Díky kombinaci alkoholu a rudého kouře vím, že ráno budu potřebovat obzvlášť silné kafé. Navíc moje rodina a Vlad spí v domě, no co sedá dělat. Pokud přežijí noc, tak ráno bude procházka růžovým sadem.