Mafia capital

24. Vládci

Mám na sobě dlouhé zelené šaty, jejichž rukávy mi sahali až k zápěstí. S Fordem za zády usednu na židli kolem kulatého stolu. Po mé levici seděl Mathew a Diana de Loire, po pravé straně zase Thalia, všechny židle byly obsazené, za nimi stály jejich pobočníci. V poslední řadě novináři, velká novinka. Nikdy se novináři nezúčastnili schůzí vládců, ale dnes ano. Tento rok bude speciální, je to první schůze od té doby, co jsme vystoupili na veřejnost. Upírá se na nás hodně očí, mafiánských i civilních.

Mě zvolili jako nestrannou předsedkyni. Jsme dost krutá a mazaná abych je zvládla, ale také spravedlivá abych je nesoudila a nechytla amok. Ne že by to někdy za mé historie jako vládkyně hrozilo, ale moje vztahy s Alexejem Romanovem nebyly nikdy dobré. Teď mě akceptuje, i když by mě rád viděl mrtvou. Zvednu oči, podívám se na hodiny, máme dvě minuty zpoždění, jen kvůli jedné vládkyni, zdržela se, poslala formální omluvu s vysvětlením, které jsem si ověřila. Otevřeli se dveře, Sarah Green, vládkyně západního pobřeží Spojených států amerických. Lehce se usmála, kvapně si sedla na své místo. „Omlouvám se, ale byla bouřka nad Atlantikem a museli jsme to obletět." omluví se, lehce na mě kývne.

„Když tu jsou všichni, začneme. Jmenuju se Viktorie Rhea Kopecká, jsem nestranná předsedkyně letošního zasedání. Před schůzí jste mi zaslali všichni své požadavky. Teď přečtu dnešní program. K programu možné se vyjádřit, ale nebude se měnit. Jakékoliv zpoždění z vaší strany bude trestáno finanční částkou, jak jste zvyklí. Dotazy?" začnu. „Nikdo, výborně. Jako první promluví Freya, vládkyně Severská.".

Před dvaceti minutami se začali hádat, vlastně všechno začalo tím, že Thalia obvinila Karima Mursa z blokády španělských lodí. Ti dva se začali hádat, k nim se hned přidaly Schwarzwaldky, to nenechalo už chladné nikoho. Jen stěží jsem stíhala přecházet mezi jednotlivými jazyky, ztrácela jsem se v tom. Po pěti minutách jsem to vzdala, opřela se pohodlně do křesla, počkala, až ze sebe všichni vypustí vztek. Nevím jak, ale nějak se jim podařilo zapojit i do hádky Dianu, tu milou, stále usmívající ženskou. Už vím, někdo pronesl, že její děti jsou vraždící zrůdy, které se neměli nikdy narodit.

To by snad už stačilo. Narovnala jsem se v zádech, vzala si to hloupé kladívko, dvakrát jím silně udeřila do podložky. Ten zvuk byl hrozný, ale účel splnil. Všichni utichli, zabíjeli mě pohledem. „Teď, když mi všichni věnujete pozornost, první bude mluvit Karim, po něm Thalia. Nebudete si skákat do řeči, žádné urážky, narážky. Budete se v mé přítomnosti chovat, tak jak se od vládců očekává. Pokud ne, mám dost nabroušený meč, abych vám usekla hlavy.". Dokonalá ukázka arogance, urazili se, odmítli se dál bavit. Jediní dva, Thalia, Karim, vypadali spokojeně. Vyslechla jsem je, oba, naslouchala jsem je. Výborně to zvládly, v klidu. „Dobrá, děkuju, Thalio, posaď se, prosím. Karim Mursa uvolní své vody pro Španěly, ti mu zaplatí částku osmi milionů. Další." rozhodla jsem, takhle jsme vedli jednání ještě pět hodin, pak jsem vyhlásila pauzu na občerstvení. Dobrá půl hodina klidu, vstala jsem, neřešila jsem, že se mnou chce někdo mluvit, odcházím pryč do svého pokoje, kde si mohu na chvíli srovnat myšlenky. „Rheo! Moment!" volá na mě Jurij, pravá ruka Alexeje. Zakoulím očima, pokračuju dál, popadne mě za ruku, trhne se mnou, v té samé chvíli vystřelí moje ruka, uhodí ho do tváře. „Nešahejte na mě! Nedotýkejte se mě, pokud vás nevyzvu!" uhodila jsem na něj, ten rychle ucouvl, mnul si tvář. Patří mu to. „Jistě, promiň, ale něco od tebe potřebuju. Pro Alexeje. Zaslouží si vědět nějaké informace o svém dítěti, o své bývalé ženě. Kde jsou." přeruší ticho mezi námi. Nakloním hlavu, jde o chyták, nebo mu jde opravdu o informace pro svého přítele. „Nevím, kde jsou, daří se jim, ale dobře. Chlapec je mu velmi podobný. Může být na něj patřičně hrdý. Taťána se o svého syna dobře stará, snese mu první poslední.". Odcházím.