Neprávem zajatí 2

2. Bolí mě to

"To je kdo?" Pousmála se Bertanea a přitom vytahovala seznam. Její profesionální zabiják Gerard právě přivedl kluka, který se jí okamžitě zalíbil. Měl hnědé oči a špinavě blonďaté, lehce kudrnaté vlasy. Rozhodně nebyl vysoký a ani ničím zajímavý. Prostě normální, hezký kluk. Ve vlasech měl slepenou krev, zřejmě od toho, jak ho Gerard uhodil do hlavy. Podíval se na Bertaneu. Gerard ho kopl do břicha a on se svalil na zem.
"William Beily, skupina 7." Dovnitř vešel jeden z Bertaneiných poskoků. Vzal jeho zápěstí a na to mu napsal W.B.7. Nevnímal, jak se Will třásl.
"Bolí mě to." Zašeptal a pokoušel se zadržet slzy, které se mu draly do obličeje. Nikdo ho nevnímal.
"Takže Williámku." Bertanea se k němu naklonila. "Jak se ti tu líbí?" Zeptala se na opravdu špatnou otázku. Zavrtěl hlavou. Tohle obyčejné gesto hovořilo za vše.
"Mám jít pro dalšího?" Zeptal se Gerard naprosto nezůčastněně. Měl na starosti 121 kluků, Will jako jedinec ho skutečně nezajímal.
"Jistě, Gerarde." Přikývla a sladce se na Willa usmála. Ten si ale právě pečlivě prohlížel boty a rukama si objímal kolena. Gerard se otočil a odkráčel. Když byl pryč, vrátil se Willovi hlas.
"Co... Co to má být?" Zeptal se třaslavým hlasem.
"Jmenuji se Bertanea." Vyhnula se odpovědi. Tím ho donutila zvednout hlavu.
"Vy... jste ta Bertanea?" Otřásl se.
"Ano." Přikývla. Chvíli na ni jen zíral. Pak se rozbrečel.
#
William byl odveden do své ložnice podle čísla uvedeném na zápěstí. Trvalo deset minut, než se jim podařilo ho uklidnit do té míry aby vstal a šel.
Bertanea se mezitím přesunula k oknu. "Ale, ale." Pousmála se Bertanea, když viděla z okna přicházet známou osobu. Co tu k čertu chce dělat Kyra?
Trvalo to deset minut, než přiběhla Stefany. "Je tu nějaká..."
"Vím. Ať jde dál." Svá slova doplnila jednoduchým gestem. Stefany kývla a dovnitř vešla Kyra.
Za ten půl rok se změnila více, než by Bertanea čekala. Měla o hodně delší vlasy a celkově vypadala méně upraveně a více ležérně. Bertanea by dala krk za to, že má nějaké problémy s drogami.
"Takže." Začala Kyra. "Dobrovolně se hlásím jako velitelka skupiny." Vychrlila ze sebe. Celou dobu si Bertaneu nenávistně prohlížela.
"Jistě. To místo je velmi dobře placené." Zabrblala Bertanea. Kyra zavrtěla hlavou. "O to mi nejde, a víme to obě dvě." Vyštěkla.
"Tak o co?" Zasmála se Bertanea.
"Složila jsem přísahu."
Bertanea mimoděk sjela pohledem k novinám. "Kecy." Zasmála se.
"Možná." Kývla Kyra.
"No. Každopádně... Ti můžu přidělit skupinu 7." Tento plán se jí rodil v hlavě, už když jí viděla přicházet. Bylo jí jasné, že právě skupina 7 v ní vyvolá všechny ty vzpomínky.
"Ne. Chtěla bych jinou skupinu." Zavrtěla hlavou Kyra.
"Jinde není místo." Pokrčila rameny Bertanea. Kyra si prohlédla seznam. Skupiny 3, 5 a 11 také ještě nebyly obsazené. "Jistě." Kývla. Bertaneu to pobavilo. Poušklíbla se. "Už tam máš jedno brečící štěně." Oznámila jí Bertanea.
"Jsem šťastná." Přitakala Kyra. Zvedla se a zůstala stát. Bertanea protočila očima. "Na co ještě čekáš?"
"Chci jejich jména." Upozornila Kyra.
"Jinak?" Provokovala Bertanea.
"Jinak odcházím." Odpověděla Kyra. Bertanea se zasmála. "Tady." Hodila po ní seznam jmen skupiny 7.
"Fajn." Kývla Kyra a vyšla ven.
#
Někdo ji na chodbě zastavil. "Nová posila?" Ozval se chraplavý hlas. Zděšeně se otočila. Gerard! Zbil jí a málem ji znásilnil. Zabil Regiho.
"Jo, totiž... Ano." Byla vyděšená. Teprve teď si všimla, že není sám. Držel za vodítko nějakého kluka, co měl obojek kolem krku. Panebože.
"Tak se uvidíme." Kývl Gerard a rozešel se nečekaně pryč. Trhl přitom vodítkem a ten kluk se svalil na zem. Vyděšeně se dívala na to, co se tu děje.
Pořád nedokázala uvěřit tomu, co se stalo. Gerard ji nepoznal. To bylo její jediné štěstí. Našla dveře s názvem "Kancelář 7" a dala klíč do zámku. Odemkla ji. Vešla dovnitř. Jako první ji upoutaly dveře vedoucí do ložnice, kde budou spát kluci. Pokusila se je ignorovat a rozhlédla se po kanceláři. Uprostřed byl stůl a v rohu byla postel. Věšák na bundu, odpadkový koš, rychlovarná konvice, hrníčky.
Fajn.
Sedla si na postel. Nějak postrádala odvahu jít za nimi. Měla prostě obyčejný strach. Ani nevěděla, proč se jich vlastně bojí. Asi kvůli tomu, že zase potkala Gerarda.
Nakonec vzala telefon a zavolala Retny.
#
"Máme tu i slevy na nějaké kartáčky, nebo můžete využít nabídku dva za cenu jedn..." Slova Retny nemilosrdně uťalo zvonění mobilu. "Promiňte, prosím." Otočila se a vzala mobil. Chtěla to típnout s tím, že zavolá později, ale volala Kyra. Co když je to něco důležitého? Ač ji neměla příliš v lásce, hovor zvedla.
"Ano?"
"Retny, já... no...."
"Prosímtě rychle, mám tu zákazníky."
"Jsem v tý klinice pro muže."
Retny se chytla za hlavu. Panebože ne! Nemůže jí dát s tímhle pokoj!
"Kyro," začala.
"Já jen, jestli by si taky nechtěla -"
"Já s tím nechci mít nic společného!" Vykřikla hystericky Retny a prohrábla si vlasy. Proč to nemůže pochopit?!
"Ale -"
"Mám tu zákazníky, Kyro! A už mi nevolej! Nikdy!" Dokonale vytočená to položila a hodila s mobilem o zem. Přišla k těm lidem.
"Takže chcete..." Hlas se jí zlomil. Zavrtěla hlavou. "Promiňte, ale já nemůžu." Rozbrečela se a utekla do skladu.
&
Jak jsem slíbila, je tu druhý díl 😎 doufám že se vám to bude dál líbit, protože vaše ohlasy u první kapitoly mě opravdu překvapily a hlavně potěšily! ☺️ takže děkuju vám moc!! 😇😍