Neprávem zajatí 2

5. Bič

Okamžitě jsem se rozběhla ven a ignorovala své trapné oblečení. Jistým krokem jsem mířila do přízemí, odkud se ty zvuky ozývaly. Kam teď?
Rozhlédla jsem se a kousla se do rtu. Netušila jsem, kde můžou být.
V tu chvíli se ten výkřik ozval znovu, neomylně od těžkých dveří po mé pravé ruce. Okamžitě jsem se otočila a vzala za kliku. Byly zamčené. Samozřejmě.
Vztekle jsem do nich kopla.
Mysli, Kyro.
#
Když je stráže dovlekli do nějaké místnosti, hodili s nimi na zem, jako by byli jen cosi bezceného.
"Asi by byla chyba nesvázat nás, že?" Pronesl kousavě Terry. Měl ve zvyku upozorňovat své okolí na nepříjemnosti, na které ani upozorňovat nepotřebovali. Terryho to bavilo.
Nikdo nemusel strážím připomínat, že přestože měli přesilu, oni by je klidně mohli zmlátit. Zoufalé chvíle si žádají zoufalé činy. A vězni patří mezi největší zoufalce.
"Williame?"
Nikdo si nevšiml, že Bertanea vešla dovnitř. Na tváři jí hrál široký úsměv.
"A-ano?" Obzvlášť nízký špinavý blonďák zvedl hlavu.
"Pojď sem." Bertanea ukázala před sebe. Byla tam nízká stolička. Willovi se roztřásla brada.
"Udělej co říká!" Zasyčel velitel stráží.
"Takže ten pro změnu syčí." Zabrblal Benny, nejspíš pro sebe, ale dost nahlas, aby to slyšeli všichni.
"Prosim?"
Bertanea o Willa naprosto ztratila zájem. Teď její pozornost zaměstnával nevelký blonďák s pomněnkovýma očima a bojovným výrazem.
"Jméno?" Zeptala se.
"Benny." Odpověděl. Nespouštěl z ní oči, přestože pochopil, že udělal chybu. Možná že ho ta chyba bude stát život, možná důstojnost, což bylo pro Bennyho ještě horší. Radši by se od Bertaney nechal zabít než pokořit. A byl si jistý, že jestli ho bude mučit, bude to hodně zlý. Slíbil si, že se nezlomí - přestože tušil, že to bude těžký boj. Sledoval ji dál s hlavou hrdě vztyčenou.
"Takže Benny... Budu si tě pamatovat." Zavrčela. Jenže Bennyho vzpurná a nezávislá povaha mu nedovolila to tak nechat.
"Nic jsem neudělal!"
Bertanea se k němu otočila zpátky. "Ano, přesně takové mám ráda. Mají pocit že jsou svatí a ono najednou nic." Ušklíbla se.
"Mluvíte z cesty." Klidně promluvil Chris. Bertanea se pokoušela v jeho hlase najít náznat vzdoru, ale vypadalo to že ten kluk se s ní nechce hádat a opravdu jen vyslovil, co ho právě napadlo. To ale Bertanee nezabránilo neobrátit svůj pohled na něj.
"Vážně?" Sladce se usmála.
"Když máte pochybnosti, je třeba zjistit pravdu, protože vás to jinak nepřestane užírat. Pořád vám to bude vrtat hlavou. A vy máte pochybnosti."
Chrisova slova Bertaneu mátla. Bertanea usoudila, že pro tentokrát bude lepší ustoupit a nechat Bennyho a Chrise tenhle menší spor vyhrát. Zasmála se. "Jistě." Otočila se a luskla.
"Wille!" Ukázala na stoličku.
Will se opět roztřásl.
"Hni sebou!" Zakřičel velitel stráží.
"Jen ho nech, Henry." Klidně odpověděla Bertanea. "Jen ať tam dojde sám."
Will se po čtyřech plazil ke stoličce. Pokoušel se zmírnit třes, ale nešlo to. Mírně se mu motala hlava od rány, kterou mu Gerard udělal.
Když byl u stoličky, pomalu se zhroutil.
"Vstaň." Poručila Bertanea naprosto v klidu. Will zaúpěl. Pomalu se chytl stoličky, a opřený o ni pomalu vstával. Zvedl se. Byl pozoruhodně malý.
"A teď." Bertanea se krátce zamyslela a pak kývla na Henryho. "Majzni ho na tu stoličku!"
Než se Will nadál, opět se válel se na zemi. Byl naštvaný na to, že ho předtím nutila se zvednout, když to bylo k ničemu. Henry se krutě smál. Přesně tohle ho naplňovalo.
Chytl Willa a neurvale ho otočil tak, že mu dal hlavu na stoličku. Vypadalo to jako poprava z nějakého trochu dávnějšího století a Benny s Terrym se museli hodně ovládat, aby nepoznamenali něco v tom smyslu.
Henry vzal bič, což vyvrátilo veškeré doměnky o popravě.
Přišel až k Willovi, rozmáchl se a praštil ho do zad.
Bertanee v očích hrály hvězdy a vykouzlila úsměv. Zato Willovi moc do smíchu nebylo. Slzy mu vytryskly již po první ráně. Bolelo to víc, než čekal. Víc, než dokázal snést.
Dopadla další rána. A další. Will se pokoušel utéct, odplazit se od stoličky pryč, ale on ho jen chytl a uhodil ho bičem do hlavy. Pak začal křičet. Křičel bolestí, občas volal o pomoc.
"Tak dost!" Byl to Malkie, kdo vystoupil od ostatních a postavil se Willovi po boku. Malkie nesnášel násilí a tady ho bylo až moc. Kromě toho se nedokázal chovat lhostejně k trpícím lidem a nezáleželo na tom, že je neznal. Díval se na Henryho pevným pohledem.
Bertaneu zaujala podobnost Willa s tím druhým. I když tenhle měl jiné oči, byl o dost vyšší než Will a navíc nezraněný. Ještě se nebál. Bertanea se ušklíbla.
"Jméno?" Nepřestávala ho sledovat.
"Malcolm." Odpověděl. Bertanea se ušklíbla. "Dobře, Malcolme." Přišla až k němu tak rychle, že Malkie nepostřehl, jak to udělala. Stála jen kousek od něj. Malkiemu přelétl v očích strach. Stávalo se mu to často. Když mu o něco šlo, v té nejdůležitější chvíli to pokazil.
Bertanea se rozpřáhla a vrazila mu. Dala do toho celou svou sílu a Malkieho to položilo na zem.
Chvíli se neozývalo nic než Willovo brečení. Pak se najednou dveře rozlétly a dovnitř vběhla Kyra.
"Bertaneo! Okamžitě přestaň!" Obešla kluky, překročila Malkieho a podívala se Bertanee do očí. Bertanea sklopila hlavu, aby nebylo vidět, jak se vítězoslavně usmívá. Když ten pohled zamaskovala, znovu hlavu zvedla.
"Kyro, buď tak hodná a nesnaž se mě naštvat ano?" Usmála se Bertanea. "Nebo si snad myslíš že jsem nečekala že si budeš hrát na zachránce?" Odfrkla si. "Něco ti povím. Tady je to všem jedno. A ty uděláš nejlíp, když toho necháš." Doporučila. Kyra ji bez jediného slova obešla a sedla si k Willovi. "Wille?" Zašeptala. Zvedl zkrvavenou hlavu. Kyra se zvedla a vlepila Henrymu facku.
Henry chytl Kyru za ruku a zkroutil jí ji za zády. Kyra bolestně sykla a Bertanea se zasmála. "Ten vzdor ti brzy vyženeme z hlavy, Kyro. Cokoli uděláš proti nám, odnesou to ti tví mazlíci co je tolik miluješ." Za řeči chytla Lonnieho a praštila s ním o zem.
"A ty ji pust, Henry. Odcházíme." Henry ji pustil a odhopkal za Bertaneou.
Kyra si ihned sedla k Willovi. "Bude to dobrý. Neboj se." Objala ho. Stále se třásl a brečel. Malkie se zvedl na nohy a podíval se po všech.
Přirozeně to byl Chris, kdo ostatním posunky ruky naznačil, aby taktně mlčeli. A přirozeně to byl Aidan, kdo viděl na prvním místě sám sebe. "Hele co kdybys nás pustila zpátky do ložnice a až pak tady objímala to brečící štěně?" Vyjel útočně.
"Zavři hubu." Doporučil Jill.
"Ale, ale." Poušklíbl se Aidan a nakonec stáhl obočí.
Mack se otočil a odkopl jeden mučící nástroj. "Co to kurva mělo znamenat?!" Zaječel. Zvonivé ticho, které následovalo, bylo doprovázeno Willovým tichým štkáním.
"Pomožte mi s Willem." Zašeptala Kyra. Aidan si odfrkl a postavil se rovně jako svíčka. Někomu pomáhat bylo pod jeho úroveň.
Samozřejmě to byl Jill a Chris, kteří si nepřipadali tak důležití, aby Kyru ignorovali a šli jí pomoc.

&

Díl je dřív, snad to nevadí :D jsem moc zvědavá na názory, pokud se mi nějaké dostanou :D
Doufám že si užíváte léto, já jsem all day ve vodě :D
#naseenglishisveryspatnachapes