Neprávem zajatí 2

27. Umřeme

Nate seběhl dolů po schodech a v tu chvíli pochopil, k čemu byla ta lana na stropě. Bertanea byla v plastové kabině, která se houpala na laně a jednoduchým ovládáním se přesouvala po laně po celé klinice.
"Co to je?" Zeptal se konverzačním tónem Nate.
"Objednala jsem si to hned potom, co Kyra odvedla ty chlapce z mučící síně a za příplatek mi to přišlo již ráno. V tomhle už na mě nikdo nemůže zaútočit." Bertanea vypadala, jakože je spokojená sama se sebou s tím, jak hezky to vymyslela. Nate se ušklíbl. Napadlo ho, že bezpečné to možná je, ale může tím dost tíhnout ke tloustnutí a Nate si neuměl představit, jak bude Bertanea dělat své piruety a tanečky s pár kily navíc.
"To je chytré." Přikývl uznale. "Poslyšte, zaslechl jsem něco o tom že Lonnie Stewart a William Beily ze skupiny 7 se sami toulají po klinice a hledají Mackanzieho Baina." Dodal. Bertanea se narovnala a hlavou se bouchla o strop plastové kabiny.
"Auuu.... STRÁŽE!" Zaječela Bertanea.
Přiběhlo asi šest jejích poskoků.
"Bouchla jsem se do hlavy, potřebuju dezinfekci a obvazy!" Řvala jako šílenec. Nate protočil očima. Všichni stráže se rozběhli najít příslušné věci.
"A ty, Nate, mi najdi Stefany. Pochybuji, že ti ňoumové, které zaměstnávám, umějí obvázat krvácející rány." Vykřikla.
"Krvácející rány?" Odfrkl si Nate. "Takové lidi by potřebovali ti kluci, co je tu držíté. Vy nekrvácíte. Nemáte ani bouli. Stačí počkat až to přestane bolet."
Bertanea si ho mocně prohlédla. "Ty... Jsi doktor?"
Nate se krátce zasmál. "Nejsem doktor, ale nejsem ani hloupej a to mi bohatě stačí." Odpověděl.
"Takže mě chceš zabít!" Bertanea zahoukala.
"Kdybych vás chtěl zabít, vytáhl bych pistoli a zastřelil vás. Vlastně to bych nezvládl, protože jste v té kabině." Nateovi cukaly koutky úst.
Přiběhli zpátky stráže s obvazy a dezinfekcí.
"Tohle nechci!" Zaječela Bertanea.
"Chci nějaký prášek na utlumení bolesti!" Křičela. Stráže se opět rozběhli splnit úkol. Bertanea se otočila na Natea a nohou stiskla plyn. Kabina zaúpěla a šouravě se blížila po laně směrem k Nateovi. Metr před ním se poklidně zastavila.
"Říkáš William Beily?" Zeptala se Bertanea sladce.
"Ano." Suše odpověděl Nate.
Stráže opět přiběhli, s práškem a sklenicí vody. Bertanea spustila malé okýnko ve své kabině a obojí si od nich vzala.
"Doufám, že jste si myli ruce." Sdělila jim suše, prášek spolkla a napila se. Skleničku, ještě z poloviny naplněnou vodou po nich hodila a okýnko za sebou zavřela.
Promočený strážný předvedl poker face. Nate skryl úsměv.
"Takže, mám pro vás nový úkol. Hledají se dva kluci ze skupiny 7, měli by být pohromadě. Jeden z nich je hodně vysoký a druhý zas dost malý." Předala jim informace Bertanea.
To se ozvaly rázné kroky.
"Co se tady děje?" Ozval se Gerardův protivný hlas.
"Proč je ten chlap mokrej?!" Zařval, když si všiml mokrého strážného. Pak se obrátil na Natea. "A co tady dělá tenhle šašek?!" Pak si teprve všiml Bertaney usazené v kabine. "A co... Co to je?" Zeptal se zmateně.
"Moje kabina!" Řekla zbytečnou informaci Bertanea. "Gerarde, připoj se. Hledáme dva kluky ze skupiny 7. Jejich iniciály jsou W.B.7 a L.S.7."
"Velice rád." Ušklíbl se Gerard a vytáhl pistoli.
"Co to dělá?" Zeptal se rychle Nate.
"Gerarde, chci je zajmout. Né zabít." Připojila se Bertanea.
"Samozřejmě." Přikývl Gerard a odkráčel. Ostatní stráže ho následovali.
"Je s ním těžká domluva." Okomentovala to Bertanea. "Ale je v tom nejlepší."
"Chápu." Přitakal mdle Nate. Takových lidí znal víc než dost.
#
"Super. Informace na kterou se nikdo neptal." Ušklíbl se nabručený brunet.
"Jak jako... Skoro zabil?" Zeptal se jiný kluk. Mack si povzdychl.
"Chtěl jsem ji hodit do toho kotle s vařící vodou. Ale Henry mě odtáhl. Už tam skoro byla." Brblal Mack.
"Co by se vůbec stalo kdyby Bertanea umřela?" Vykulil oči další z kluků. Mack pokrčil rameny. Sám to nevěděl.
"Jak se odsud dostaneme ven?" Zeptal se.
"No... Jak asi. Musíme počkat až nás odemknou." Nevěřícně se na něj podíval ten brunet.
"Ne, to rozhodně ne. To není můj styl." Mack se provokativně ušklíbl. "My ze sedmičky si vždy najdeme svojí vlastní cestu." Pochlubil se a rozhlédl se po vězení.
"Macku..." Pochybovačně řekl Tristan.
"Co je? Nevěříš mi?" Zasmál se Mack. "Tak sleduj. Já vás dostanu ven."
Přestože nevěděl jak, myslel si, že na něco přijde. Chvíli nad tím přemýšlel a nakonec mu došlo, že sám to nezvládne. A jak už to tak bývá, to mu připomělo jinou věc, která se mu nabízela tady a teď.
"Já s váma vlastně potřebuju mluvit." Prohlásil. Tristan se na něj zmateně podíval.
"Víte, něco nás napadlo. Napadlo nás, že když nás bude víc, můžeme nad Bertaneou zvítězit. Když se jako všechny skupiny spojíme, můžeme zničit Bertaneu a všechny její sloužící. A pak třeba... Jít domů." Dokončil proslov a prohlédl si celou skupinu.
Ti kluci se po sobě podívali.
"Tristane..." Oslovil ho pochybovačně ten nepříjemný brunet. Tristan si ho ale nevšímal a zamyšleně se díval na Macka.
#
Lonnie a Will procházeli chodbami a pokoušeli se najít Macka. Až moc brzy pochopili, že oni dva si nemají vůbec, ale vůbec co říct. Šli úplně zticha, oběma tak trapně jako nikdy předtím.
"Tak už ti je líp?" Zeptal se Will.
"Jo." Přitakal Lonnie. Následovaly další dvě minuty trapného ticha. Lonnie se cítil dost hloupě a nevěděl, co má dělat. Předstíral, že nakukuje do nějaké chodby tak soustředěně, že už ani nemůže mluvit a snažil se vymyslet nějaké vhodné téma. Jenže ho v tu chvíli napadaly jen naprosto scestné úvahy. Rozptylovala ho uvolněná tkanička na Willově botě, každý zvuk, který slyšel a především to, jak byl William o takových 20 centimetrů nižší než on. 
"Je to opravdu čím dál lepší." Zkoušel Lonnie rozvést svou jednoslovnou odpověď.
"To je dobře." Pohotově odpověděl Will. Oba zmlkli a zahli doleva. Lonnie si odkašlal. Will protočil očima a snažil se nemyslet na to, jak trapná je tahle situace. Necítil se v přítomnosti Lonnieho úplně nejlíp, nejspíš kvůli tomu že byl Lonnie o dost vyšší a Will k němu musel vzhlížet, přičemž bylo pravidlem, že se cítil jako krypl. Will se nikdy nesmířil se svou malou postavou a Lonnie ho prostě rozčiloval. Ve vytváření témat vynikal více než Lonnie, ale v tu chvíli nedokázal přemýšlet nad ničím jiným. Povzdechl si.
"Kde myslíš že Mack je?" Zeptal se Will hloupě.
"To vážně netuším." Pokrčil Lonnie rameny. "Ale jsem strašně rád, že jsi šel se mnou." Prohlásil nakonec a usmál se. Will si opět povzdechl.
"Lonnie?" Zkusil to.
"Hm?" Lonnie zvedl obočí.
"My umřeme, žejo."
Nebyla to otázka.
Lonnie se zastavil a podíval se na Willa. Bylo na něm vidět, že netuší, co má říct. Přesně v ten moment vyšel z druhé strany Gerard, mířící na ně pistolí. A ze všech ostatních stran začali přicházet stráže.
"Ano." Odsouhlasil Gerard a ušklíbl se.

#
Hello, it's me.
Zdravím vás se svou novou kapitolou, o malinko delší než normálně, ale to je nepodstatné, prostě a jednoduše jsem tu ✌🏻😂
Doufám že se vám kapitola zalíbí, po dlouhé době tu vykukuje i Bertanea, která poslední dobou chyběla 😏
Moc mě potěší nějaký komentář 😇