Neprávem zajatí 2

24. Kabina

Robin vyšel z ložnice ven a rozhlédl se. Zamyslel se a přemýšlel, kam mohl Benny jít. Rozhodl se pro neznámou cestu vlevo hned z několika důvodů. Cesta vpravo vedla ke schodům, ale o cestě vlevo nevěděli nic. Benny si určitě zvolil levou cestu jen tak, z trucu. Robin Bennyho neznal a ani nijak zvlášť netoužil ho poznat, ale v téhle věci si byl jistý. Nabral směr vlevo se smíšenými pocity. Sám nevěděl, proč na to Chrisovi vlastně kývl. Měl nejspíš pocit, že Benny potřebuje trochu srovnat.
Zašel za roh a okamžitě ho uviděl. Nízkého modrookého blonďáka jako vystřihnutého z časopisů o modelech. Nechal si to pro sebe, ale byl rozhodnutý, že jestli ho Benny někdy nasere, tak to proti němu použije. Ovšem Benny byl vůbec snadný terč na provokování. Mohl na něm zkritizovat na co si vzpomněl - od jeho nízké postavy až po jeho dětsky znějící jméno.
"Rawle," oslovil ho tónem, jakoby měl navrch. "Přestaň se chovat jako pitomec a vrať se zpátky." Řekl bez obalu. Robin takový byl.
"Ty mě nech prosímtě na pokoji." Zabrblal Benny. V ruce držel nůž a přešlapoval z nohy na nohu.
"Rawle, opravdu mě nebaví se tu s tebou vybavovat jak s malým dítětem. Ty svoje trucovací výlevy si zkoušej na kohokoli, ale na mě ne." Řekl Robin a opřel se o zeď. Benny ho sjel hnusným pohledem.
"Jdi doprdele, Wilsone." Odpověděl Benny. Robin se potichu zasmál. Natáhl ruku a chytl Bennyho zápěstí.
"Prostě jdeme, Rawle, ať se ti to líbí nebo ne." Prohlédl si nůž v jeho druhé ruce. "A ten nůž mi dej. Ještě si ublížíš." Zasmál se Robin.
Benny si ho zlostně prohlédl. Ten vysoký hnědooký brunet ho vytáčel. Benny vycítil, že Robinův respekt si ještě nezískal a byl z toho naštvaný. To, jak se na něj šklebil ho vytáčelo snad ještě víc. Vytrhl se mu a nožem na něj namířil způsobem, jakoby ho chtěl probodnout.
"Říkám ti, že máš jít doprdele!" Zaječel Benny. Robin se mu nepřestal dívat do očí. Nůž, kterým Benny mířil na jeho hruď, ignoroval.
"Benny, tyhle nožíky jsou tvýho táty." Zabrblal Robin naprosto scestně. "Aby jsi ho mohl používat, musel bys dorůst ještě pár centimetrů." Provokoval. Benny s ním volnou rukou zatřásl.
"Ty blázne zkurvenej! Já mám v ruce nůž, tak mě přestaň provokovat!" Vykřikl Benny zatímco s ním cloumal. Robin se smál.
"Rawle, já s tím tupým nožíkem co máš v ruce nemám problém. Já mám problém s tím, že se musím hodně hrbit, abych ti vůbec viděl do očí." Robin se nepoučil a pořád provokoval. Benny ho pustil.
"Ty... Kreténe!" Švihl nožem po Robinovi. Robin Bennyho chytl a přirazil ke stěně.
"Teď mě dobře poslouchej, Rawle. Není mi nic do toho, že jsi menší než moje babička, ale říkám ti, že ještě jednou, ještě jednou se mnou budeš mluvit jako kdybys byl něco víc, tak ti milerád připomenu, jak nízko nad zemí jsi. Teď si sebereš támhle ze země ten svůj nožík a vrátíš se zpátky do ložnice, omluvíš se Chrisovi a budeš se chovat aspoň chvíli jako člověk. Myslíš že to dokážeš?!"
Robin stál a držel ho u zdi. Díval se mu do očí. Benny mu pohled s naprostým klidem opětoval, ale uvnitř něj to vřelo. Robin ho naštval. Totálně. Tohle říct bylo pro Bennyho mnohem horší, než kdyby ho zmlátil. Benny nesnášel, když s ním někdo mluvil jako s dítětem. Obvykle to byla jeho specialita.
Benny vycítil, že vysoký kluk má navrch a že není moudré na něj útočit. Ne teď. Ne v tuhle chvíli.
Počkej si... Počkej si až ho Bertanea zmlátí... Počkej si až bude úplně na dně.
"Tak mě pust ne, ty psychopate!" Benny sebou agresivně cukl. Robin ho pustil. Už dávno se mu v obličeji objevil jeho typicky lhostejný výraz, že je mu vlastně jedno, co Benny udělá, když do toho nebude zatahovat jeho.
"Nevím o co ti zase jde, Wilsone." Zabrblal Benny. Nehodlal to nechat být jen tak. Potřeboval aspoň malé vítězství nad Robinem.
"O nic. Jen se chováš jako kretén a mě už to prostě nebaví." Odpověděl Robin.
"Spíš to děláš protože ti to řekl Chris." Ušklíbl se Benny.
"To je jen jeden z faktorů. Moc mě neser, Benny." Tentokrát si to oslovení neodpustil.
"Nechápu proč mě nenecháš bejt." Zabrblal Benny.
"Já zase nechápu proč máš zapotřebí se takhle chovat. Myslím že naše situace je už tak dost špatná na to, abychom se tu hádali mezi sebou."
"Děláš jako by ti na nich záleželo." Poznamenal Benny.
"Chris má plán jak se odsud dostat. Jestli cena za to že přežiju je starat se tu chvíli o nějakou bandu dementů, tak to zvládnu." Robin pokrčil rameny.
"Jen nebuď tak důležitej." Ušklíbl se Benny.
Robin se rozesmál. "Klidně se budu chovat důležitě. Je to pořád lepší než ostatní obtěžovat, všem všechno komplikovat jen proto, abys byl vidět, komentovat každé hovno abys dokázal, jak protivnej kretén jsi. Trucuješ každých pět minut a převyšuješ se nad ostatní. Jako proč, Benny?" Zopakoval.
"Jsme si dost podobný." Jedovatě se ušklíbl Benny.
"Možná. Ale já tím nikoho neobtěžuju." Opáčil s úšklebkem Robin.
"S výjimkou mě." Zasmál se Benny.
Chvíli bylo ticho. Oba se dívali kamsi do země.
"Vrať se zpátky. Slíbil jsem to Chrisovi." Promluvil Robin.
"Takže mám pravdu že jsi sem šel jako panáček na přání Chrise?"
"Co si pamatuju, tebe taky přesvědčil aby si s ním odešel z toho vězení."
"Jo. Svým způsobem se Christopher dostává pod kůži nám všem." Prohlásil Benny zamyšleně.
"Měli bychom si na něj dávat pozor." Zasmál se Robin.
"Pamatuješ jak z něj tenkrát byla zmatená i Bertanea?" Nadhodil Benny.
"Podle mě je Bertanea mimo mísu pořád." Ušklíbl se Robin. Benny se uchechtl.
"Robine," oslovil ho. Robin se pousmál.
"Jo?"
"Myslím že my dva nemáme zapotřebí mít nějaké spory." Řekl Benny.
"Souhlasím." Přitakal Robin.
Benny lhal. Byl připravený Robinovi ublížit při první příležitosti, která se mu naskytne. Robinovi to došlo už v tu chvíli, ale rozhodl se to neřešit. Jen věděl, že je dost možné, že se Bennymu jednoho krásného dne povede ho zabít.
#
Bertanea mocně stála v trůním sále a sledovala plastovou průhlednou kabinu, která se k ní posouvala po laně zavěšeném po celé délce stropu. Vypadalo to jako menší lanovka. Bertanea otevřela dveře kabiny, vstoupila do ní a zamkla za sebou. "Tak. Teď jsem chráněná a nikdo mě nemůže zabít!" Vykřikla mocně a udělala vítězný pokřik.
&

Jsem zpět po delší době :-) velmi mě mrzí, že je kapitola až teď, ale potřebovala jsem na ní upravit jednu věc která mi neseděla a dřív jsem se k tomu nedostala... Popravdě, kapitola by byla ještě dýl nebýt Undicorn :-)
Určitě mě moc potěší když dáte vote, napíšete komentář nebo jakkoli jinak mi dáte vědět že má smysl se dál snažit o nějaký výtvor :-D NZ mě zatím pořád baví, takže žádné drama, ale mít čtenáře je příjemné 😂