Neprávem zajatí 2

21. Nikdy to neuděláš

"Hej!" Ozval se velitelský hlas. "Kyro!"
Otočila jsem se od Malkieho směrem do chodby. Stála tam Stefany a tvářila se důležitě. Odevzdaně jsem protočila očima.
"Co je?" Zeptala jsem se potichu. Můj klidný, vyrovnaný hlas byl naprostým opakem jejího důležitého, uječeného hlasu.
"Bertanea s tebou chce mluvit." Oznámila spokojeně. "Okamžitě."
"Proč?" Opáčila jsem mírně naštvaně. Bertanea byla to poslední, co jsem po ránu toužila vidět.
"Žádné proč." Odfrkla si Stefany. "Máš říct 'samozřejmě, hned jdu' a né proč."
"Proč?" Zopakovala jsem.
Stefany protočila očima.
"Kvůli Mackenziemu, samozřejmě. Nechápu proč jsi tak hloupá a nenapadlo tě to. A kvůli celkové ukázněnosti všech v tvé skupině. Například nedovolené opouštění ložnice a tak dále." Významně si prohlédla Malkieho vedle mě. Ten se jí ostře zadíval do očí a Stefany nakonec první uhla pohledem. Malkieho ruka vklouzla do té mé a pevně ji stiskl, aby mi dodal sebedůvěru. Pousmála jsem se. To bylo pro Malcolma typické.
"Tak ale jdeme, Kyro." Mlaskla Stefany.  Procítěně jsem si povzdychla.
"No jo." Kývla jsem a zvedla se.
"Malkie, vrať se do ložnice." Doporučila jsem mu. On se zvedl taky.
"Nikam nechoď." Řekl.
"Jaký nikam nechoď?!" Rozčilovala se Stefany.
"Stejně si s ní chci už delší dobu promluvit." Uklidňovala jsem ho.
"Tak se brzo vrať." Malkie mě objal. Stefany vytočeně mlaskla. Pozice Bertaneinýho pošťáka, při které ji navíc nikdo neposlouchá, ji unavovala.
"Tak jdeme." Zabručela. Kývla jsem, Malkie mě pustil a já začala odcházet za Stefany.
"Uvidíme se." Křikla jsem ještě přes rameno se smíchem.
"Joo." Souhlasil Malkie. Taky se smál. "Uvidíme se!"
#
Mack nerozhodně stál a trpělivě čekal, až se mu ostatní začnou vysmívat. Věděl že teď, když Kyra odešla, je to nevyhnutelné. Ale dřív, než někdo z rejpalů stačil otevřít pusu, se ozval Chris. A Chris byl hodnej.
"Chtěl jsem s váma mluvit o jedné věci." Oznámil pro začátek.
"Přemýšleli jsme s Bennym a něco nás napadlo." Prohlásil.
"Ne, napadlo to jenom Chrise." Zapojil se do hovoru Benny. "Ale i tak ho poslouchejte, vážně je to docela dobrý." Řekl tónem, kterým nejspíš naznačoval, že jeho názor je vždy ten nejsprávnější.
Christopher si povzdychl.
"Jde v podstatě o to, že když se Bertanee postaví jedinec, jak vám názorně předvedl Mack, tak je to dost riskantní věc a šance, že něčeho velkého dosáhne je dost malá. Přesto se to Mackovi málem povedlo. Teď si uvědomte, jak by to dopadlo, kdyby vás na Bertaneu a na ty stráže okolo bylo všech šest. Kdyby jste vy ostatní pomohli. Bertanea mohla být už dávno mrtvá." Chris se odmlčel a všechny si prohlédl. Dívali se na něj a uvědomovali si, že jeho slova dávají smysl. Dokonce i Terry si své dodatky protentokrát nechal pro sebe.
"Takže můj návrh je, že když se sjednotíme a dohodneme se, můžeme udělat něco velkýho. Jde ale o to, že se musíme přestat hádat, vzájemně se respektovat a být jednotní. Nejsem si jistý, jestli to zvládnete." Odmlčel se.
"Pořád je nás ale jen 11." Upozornil Jill.
"S Kyrou 12." Dovolil si poznamenat Mack. Chris odmítavě zavrtěl hlavou.
"Kyru bych do toho zatím netahal." Oznámil. Neřekl proč, ale všichni věděli, že nějaký dobrý důvod je, zvlášť když šlo o Chrise.
"Ale... Zajímá mě co řeknete na tohle. Mohli bychom do toho zatáhnout ostatní skupiny."
Najednou nastalo ticho. Všichni se dívali na Chrise naprosto šokovaně.
"To myslíš vážně?" Přirozeně jako první zareagoval Benny.
"Smrtelně vážně." Přikývl Chris.
"Dává to smysl." Ozval se k překvapení všech přítomných Robin.
"Jak s nima ale chceš mluvit?" Zeptal se Jill.
Chris pokrčil rameny. "No, nemyslím to zrovna tak, že si nakráčím do jejich ložnice a tohle jim sdělím, protože ne všichni mají velitelku skupiny jako je Kyra. Ale myslím že nějaká příležitost se brzy naskytne."
"Takže Kyru do toho tahat nechceš?" Ujišťoval se Will.
"Zatím ne." Přikývl Chris.
"Tak to jsem zvědav, jak to někteří z nás vydrží." Ušklíbl se Terrence přesně ve chvíli, kdy se otevřely dveře a dovnitř vešel Malkie.
"O něco jsem přišel?" Zeptal se.
"Vlastně ano." Přikývl Benny. "Takže se usaď a poslouchej."
#
Vešla jsem do trůního sálu a rovnou se smířila s tím, že to bude ztráta času. Když jsem spatřila Bertaneu, sedící na opěradle trůnu jako pavouk, rezignovaně jsem si povzdychla.
"Co chcete?" Zeptala jsem se, abych to měla odbité co nejrychleji. Bertanea, doteď si hrající na to, že spřádá sítě, se zarazila a zmateně na mě pohlédla.
"To jeeeee," vykřikla a vyskočila do vzduchu. Nohy zkroutila a dopadla na zem na všechny čtyři. Zadek vystrčila do vzduchu, hlavu měla u země, jako když čenichá. V této pozici zvedla oči na Kyru. "Kyyyyyyyyy-"
"Dobrý, vím jak se jmenuju." Odsekla jsem.
"Raaaaaaaaaa."
"Poslala jste pro mě, tak jsem tady. To není zas takové překvapení." Protočila jsem očima.
"Já pro tebe poslala?" Bertaneu něco zasvědilo na hlavě a zvedla ruku, aby se podrbala, ale včas jí došlo, že je vlastně lovecký pes, a tak zvedla nohu a pokusila se podrbat nohou.
"Vlastně jo, poslala." Došlo jí nakonec. Sledovala jsem ji s nulovým zájmem. I kdyby udělala sebevětší kravinu, mně už by to prostě nepřišlo vtipný. Né po tom všem.
"Tak co se děje?" Zeptala jsem se už dostatečně vytočeně.
"Kyřičko," Bertanea se zvedla na nohy a konečně se zachovala alespoň trochu jako člověk. Přikývla jsem.
"Potřebuju s tebou mluvit." Oznámila.
"Ano." Souhlasila jsem.
"Mackanzie zlobí." Pokračovala.
"Ano." Souhlasila jsem znovu. Bertanea si mě zkoumavě prohlédla.
"Kyro, já ho potrestám. Tvrdě."
"Já vím."
"Potrestám tvrdě i všechny ostatní."
Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co jí k tomu říct.
"Nevadí ti to?" Zeptala se.
Byla jsem ticho. Co jsem jí na to měla říct? Ano, nevadí mi, že niči mladé neviné lidi?
"Co ti na to mám odpovědět?" Zeptala jsem se já. Bertanea se spokojeně usmála.
"Kyro." Zašklebila se. "Kyro, Kyro, Kyro."
"Ano, tak se jmenuju." Souhlasila jsem.
"Neměla jsi se sem vracet po tom, co jsi přežila tu minulou kliniku. Byla to od tebe chyba." Sdělila mi záživnou informaci.
"Složila jsem slib." Šeptla jsem.
"Obě víme, že sama už ani nevíš, co jsi slíbila." Ušklíbla se Bertanea.
"Slíbila jsem že vás zabiju. I kdybych přitom sama měla umřít." Řekla jsem pevně.
"Kyro..." Bertanee se po tváři rozlil úsměv.
"To ty nikdy neuděláš."
&

Zdravím :-) už tu zase straším z další kapitolou, ale jste snad rádi :-D Těším se na mocné názory a doufám že si aspoň trochu užíváte prázdnin, kdo je má :-D