Holiday love /Dnf/ ✓

E L E V E N

Došli jsme zpět na místo a já si hned sedl tam, kde jsem seděl než jsme odešli. Zem nebyla moc zrovna dobrá na sezení, ale za toto místo to stojí. I když cestu tady, Clay svojí zmrzlinu snědl, tak já nebyl ještě ani v půlce. Clay si sedl, ale pak si lehl na zem. Zmateně jsem se na něho podíval.

Zahihňal jsem se, „To tě jako netlačí?" Clay otevřel oči, když si užíval paprsky slunce, které mu svítily do obličeje. Clay se pousmál, a mírně zatřepal hlavou, znovu zavřel oči.

Protočil jsem očima a podíval jsem se znovu před sebe, dneska není moc upovídaný. Povzdechl jsem si a začal jsem znovu jíst mojí zmrzlinu. Než zase vedle mě nepromluvil Clay.

„Zahrajeme si hru," podíval jsem se na něho, a on na mě, „dvacet otázek." dodal. Nadzvedl jsem obočí protože jsem nevěděl co to je za hru, než se jemně zasmál.

„Budeme si dávat dvacet otázek, a každý z nás musí na tu danou otázku odpovědět," ušklíbl se a dále se na mě díval, po chvíli jsem přikývl. Clay kývl a podíval se před sebe, jako kdyby přemýšlel.

„Fajn, začneme z lehka," zamumlal, rychle jsem se na něho koukl a nadzvedl jsem obočí, „kolik ti je let?" zasmál jsem se a Clay se mnou.

„Pft, osmnáct, tobě?" odpověděl jsem jednoduše, Clay přikývl, a pak po chvilce odpověděl.

„Taky," oznámil, teda spíš zamumlal, „další otázka, ale teď se ptáš ty." poukázal na mě, a já začal přemýšlet, fajn to nemůže být těžké něco vymyslet.

„Eh-" zasekl jsem se, nejsem dobrý na vymýšlení věcí, „máš domácího mazlíčka?" dobře, možná blbá otázka ale mě fakt nic nenapadlo.

„Mám, kočku Patches," usmál se pro sebe. Zalapal jsem po dechu, Clay se na mě rychle podíval, s šokovaným obličejem.

„Ty máš kočku! Já měl taky, Luca. Ale už umřel," to poslední jsem zašeptal, ale Clay mi pořád rozuměl. Úsměv mi trošku sklesl, ale stále jsem se usmíval.

„Oh, promiň," řekl po chvilce ticha, ticho bylo vždycky kolem nás příjemné. Ještě ani jednou nebylo trapné, nebo nějaké divné.

Zase nastalo ticho. Kvůli věci kterou jsem řekl, tak teďka nikdo nic neříkal. Vypadalo to jako kdyby jsme měli minutu ticha. Ale ani jsem si nestěžoval. Už jen hodina, a já konečně uvidím to co jsem chtěl teďka pár hodin. Západy slunce mě vždycky nějak přitahovali. I když jejich barvy vidět nemůžu, tak vtom vidím krásu. To stejné je u východu slunce. Ale co si budeme, měsíc když je v úplňku je nádherný taky.

„Co děláš když se nudíš?" řekl z ničeho nic Clay, trošku jsem nadskočil protože jsem to nečekal. Na chvíli jsem se zamyslel.

„Spím," pokrčil jsem jednoduše rameny, Clay se zasmál.

„A místo toho?" nadzvedl jedno obočí s úšklebkem. Protočil jsem s úsměvem oči.

„Tak čtu," řekl jsem jako kdyby se nic nedělo. A stále jsem se díval před sebe, stejnak nejčastěji spím.

„Nuda," zasténal Clay, a zaklonil hlavu, aby se mohl dívat někde jinde. Jemně jsem ho bouchl do boku.

„A co děláš tak ty? Jdeš si ven zaběhat?" poškádlil jsem ho. Clay se začal smát a já po chvíli s ním. Jeho smích je nakažlivý.

„Vlastně jo," pokrčil rameny, když se uklidnil ze svého záchvatu smíchu, „buď si jdu zaběhat nebo jdu ven s klukama něco hrát." oznámil, a poupravil si vlasy.

„Jo rozumím, takže sporty guy. Jo toho jsem si všiml hned jak jsem tě potkal." řekl jsem otráveně. Clay protočil panenkami, a oba dva jsme se koukali před sebe.

I když hra měla být dvacet otázek, tak my jsme stále seděli na útesu v tichu. A oba dva jsme si užívali přítomnost toho druhého.

____________________________________
Words:605

Moje mental health je teďka na shit <3

No nic, dlouhé kapitoly mi moc nejdou takže se omlouvám. Snad se vám líbí aspoň tahleta, můžete mi dávat nějaké další nápady na další kapitolu pokud vás něco napadne :)