Holiday love /Dnf/ ✓

T W E N T Y - T H R E E

17:28

S velkým úsměvem jsem se odebral do svého pokoje, když jsem v ruce držel mobil. Táta mi ho dal zpátky asi tak před pěti minutami. Dával mi nějaké pravidla, které jsem moc neposlouchal ale některé jsem poznamenal.

„Zítra s nimi můžeš být, ale večer budeš s námi, chceme si udělat večerní procházku po pláži."

Tohle bylo asi první co mi řekl, než mi dal do ruky mobil.

„A taky se ti omlouvám, jak jsem po tobě vyjel. Vím že máš radost a už ti jí nechci kazit."

Taky se mi omluvil, což by to od sebe určitě neudělal kdyby mu nic neřekla máma. Ale největší radost, mi udělalo jen jedna věta. Myslel jsem že vybouchnu radostí.

„A pokud budeš chtít, můžeš se s nimi vidět ještě dneska, ale do půl deváté budeš zpět."

Jedna věta může udělat člověka šťastnějšího. Proto jsem hned neváhal a hned jsem vběhl do mého hotelového pokoje, kde jsem si na sebe dal čistější oblečení.

Když jsem chtěl znovu otevřít dveře, abych konečně mohl jít ven. Zarazil jsem se. Vzal jsem si mobil do ruky, a hned jsem viděl ty oznámení. Až od společné skupiny, až po jednotlivé lidi. Žaludek se mi sevřel, cítil jsem se špatně. Nevím čím to bylo, moje tělo se cítilo více těžko. Sjel jsem po dveřích na zem, abych si sedl a přečetl si jednotlivé zprávy.

I když jsem přečetl jedno slovo, cítil jsem se mizerně. První co na mě vyskočilo byla skupina. Nejnovější zpráva, byla poslaná před patnácti minutami.

Nick:)
Chuť jít někdo ven?

Dream<3
Šel bych, ale musím být do osmi v baru.

Ostatní zprávy jsem si radši nezobrazoval, cítil jsem se tak špatně, že jsem v té chvíli nevěděl co mám dělat. Ale tohle nebylo zrovna to nejhorší.

Darryl:)
Chci se jenom ujistit že jsi v pořádku, neodpovídáš nám celé dva dny :( ^^

Cítil jsem se pitomě.

Wilbur:)
George? Jsi v pohodě?

Další zpráva.

Karlos:))
Doufám že jsi v pohodě, všichni máme o tebe strach <3

A další.

Dream<3
George stalo se něco? Proč mi neodpovídáš?
-Sent two days ago

Dream<3
Prosím odepisuj
-Sent yesterday

Tohle mě zasáhlo nejvíc, ale nejnovější byla znovu poslána před deseti minutami.

Dream<3
Nevím pokud tohle čteš, ale pokud jo tak můžeš kdyžtak přijít do baru. Jsem tam do osmi.

Ani jsem neváhal a odebral jsem se ze země. Můj hlas zazněl skoro přes celý hotelový pokoj, když jsem oznamoval že se vrátím o půl deváté. Moje nohy se hýbaly rychle ale nevěděl jsem proč. Jen vím kde jsem měl namířeno, a nezastavoval jsem se.

Zpomalil jsem když jsem viděl bar který jsem chtěl vidět. Lidi byli kolem a povídali si, pili a smáli se. Trošku jsem se nad tím pousmál. Pár kroků dopředu, a viděl jsem slavného špinavě blond vlasatého kluka kterého jsem chtěl vidět. Jen vypadal jinak. Měl tmavé kruhy pod očima, jako kdyby nějaké ty dny nespal.

V břiše jsem měl motýlky. Ne ty dobré, ty špatné. Nervozita se ve mně hromadila a já nevěděl co dělat. Bude na mě naštvaný? Bude po mně křičet? Bude se semnou pořád bavit?

Polknul jsem, a pomalými kroky jsem došel na bok baru, ještě pár kroku a budu tam. Pořádně jsem se nadechl, měl jsem štěstí, zrovna teďka s nikým nemluvil. Vypadalo to jako kdyby si vzal mobil do ruky a díval se na určitou věc. Na tváři se mu objevil nechápavý výraz.

Odkašlal jsem si, i když přes muziku která nehrála nahlas ani ticho to možná nešlo slyšet. Spravil jsem si vlasy než jsem začal mluvit, západ slunce mi dodával alespoň větší sílu.

„Clay?" naše pohledy se střetly, a měl jsem pravdu, vážně vypadal jako kdyby dny nespal. Jeho ramena spadly, vypadal více uvolněně.

„George!" otevřel menší dvířka a vstoupil na teplý písek který byl stále, zahřátý od slunce z celého dne.

Než jsem něco mohl říct, jeho ruce se omotaly kolem mého pasu, objal jsem ho nazpět. Jedna jeho ruka zajela pod mé tričko tak, že mi jeho palcem dělal kolečka na mé záda. Uvolnil jsem se, tohle bylo to co jsem ty dva dny potřeboval. Tohle je to, na co jsem celý život čekal, až se někdo o mě bude takhle zajímat.

„Bál jsem se o tebe, myslel jsem že se ti něco stalo." hlas se mu zlomil uprostřed věty. Trošku jsem se odtáhl abych mu mohl vidět do obličeje. Dal jsem mu moje dlaně na jeho teplé tváře, můj dotek ho více uspokojil.

„Zrovna ty taky nevypadáš nejlépe." oči měl zavřené ale když uslyšel můj hlas, znovu je otevřel. Jeho zelené oči vypadaly unaveně.

Smutně jsem se na něho usmál, „Nespal si proč?"

Jemně se zasmál a na rtech se mu vrátil jeho typický úšklebek, „Jak jsem mohl spát, když jsem nevěděl co ti je."

Znovu jsem cítil motýlky v břiše, tentokrát to byli ti dobří. Zahihňal jsem se, „Měl jsem nějaké problémy s tátou takže mi vzal mobil pryč, ale už je to v pohodě zase se můžeme vidět." upravil jsem mu jeho kudrnaté a delší vlasy které mu padaly do očí.

„Zítra to všem musíš vysvětlit." chraptivě se zasmál, více se odtáhl, že jsme byli znovu před sebou.

„Já vím," usmál jsem se, „můžu tu s tebou zůstat do osmi?"

Omotal jeho ruku kolem mých ramen, aby si mě přiblížil více k sobě. Cítil jsem jeho teplý dech na mé levé tváři.

„Ty můžeš cokoliv zlatíčko." zašeptal mi do ucha. A jako vždy, když jsem kolem něho se mi do břicha dostali motýlci a taky, moje tváře chytly červenou barvu.

_______________________________________
Words:921

Hello! Snad se tato kapitola líbila, budu ráda za každé ohlasy <3

Taky jsem minule napsala že jsou v Orladnu i když tohle město je uprostřed celého státu takže tam není oceán 🤦🏽‍♀️ omlouvám se občas mi nedojdou věci, snad to budete ignorovat děkuji <3