Holiday love /Dnf/ ✓

T W E N T Y - S I X

14:37

Dvacet devět stupňů a půl, mě asi za chvilku zabije. Celý den venku, je možná v pohodě kdyby se aspoň našel nějaký ten stín. Bohužel všechny místa kde jsou stíny jsou zabrané, buď s větší rodinkou a nebo je taky možnost, že se najdou dva hloupý lidi kteří se roztahují přes jedno celé místo.

„Možná můžeme jít na druhou stranu, tam se najde nějaké místo," zalapal po dechu Nick, možná mu nepomáhala ani ta kšiltovka, „možná." dodal.

Zasténal jsem, a stále jsem pokračoval ve své trase. Což byla těsně, za Clay. Chodil jsem za ním, aby mi dával aspoň trošku stínu. Je větší a vyšší takže to možná může pomáhat.

Mlčky jsme šli všichni společně vedle sebe, nikdo neměl energii na to si povídat nebo aspoň promluvit jediné slovo. Myslel jsem že všichni na to už budou zvyklí, ale možná to ani nejde.

Dream se zastavil a já společně s ním, že jsem narazil do jeho zad. Promnul jsem si čelo, a podíval se na něj, díval se na mě s úšklebkem který mu hrál na rtech, což je velmi typické.

Všude byli lidé. Leželi na písku s ručníkem pod sebou nebo s nějakou dekou. Děti si hrály v oceánu nebo křičely. Všude byl hlasitý zvuk. A to je věc kterou nesnáším.

„Hm," vydal jsem ze sebe. Oči se mi zavíraly, a tělo nemělo žádnou energii. Potřebuji cukr, nebo nějaké sladké pití.

Opřel jsem se o člověka vedle sebe což byl sám jediný Clay. Jeho ruka se omotala kolem mého pasu, aby mě udržel na místě. Oči jsem nechal na chvíli odpočinout tím, že jsem je zavřel. Hluk kolem mě sílil, a to se mi vůbec nelíbilo. Chci jít pryč, chci jít někde kde je klid.

„Půjdeme do vedlejší cukrárny. Mají tam aji ledovou tříšť!" vykřikl šťastně Karl který držel Nick za ruku, „může náš aspoň trošku schladit!"

Mlčky, s úsměvem na tváři jsem se tentokrát koukal do země, který byl vyhřátý až tak moc, že jsem mohl cítit teplo které vedlo do mého těla. Clay se jemně ode mě odtáhl, ale ne tak daleko aby mě stále nedržel za můj pas. Jeho ruka zůstávala pořád na místě.

„George?" jeho hlas zněl hned vedle mého ucha, „neomdlíš tu, že?" slabě se zahihňal.

„Ne." trošku jsem ho bouchl do žeber, aby neprovokoval. Jen se mi vysmál a pohladil mě po vlasech. Jo, to se mi líbilo, musím říct. Jeho ruka přešla k mému pasu k mé ruce a odešli jsme pryč od všech lidí a dětí.

Ruku v ruce jsme šli společně, možná se nám ruce potily, ale to nás nezastavilo se přestat držet navzájem. Jeho dotek, mi udělal to, abych zapomněl proč jsem vůbec před chvíli malém omdlel, nebo proč jsem vůbec chtěl aby začalo pršet.

„Oh," za zvukem který vydal Karl jsem se otočil, a taky jsem to hned pochopil. Ledová tříšť místo toho aby prodávaly pět příchutí tak prodávaly jen dvě, což byl skoro jen zbytek, možná by na čtyři lidi zbyly, ale před námi stáli další tři lidi.

„Možná na nás zbyde zkusíme počkat." vysvětlil Dream, když jeho palec mě jemně hladil po dlani mé ruky. Více jsem se k němu přitiskl.

„Mají lesní plody a jahodu." oznámil jsem, i když často spíš říkám jakou barvu mají tak bych mohl taky oznámit že mají modrou a červenou.

„Objednám to jen mi řeknete jakou chcete." řekl Dream, a pohled směřoval na nás všechny.

„Pro nás dva lesní plody, a George?" zeptal se mě Karl, který se na mě díval.

„Dám si jahodu," spravil jsem si svoje spojené potem vlasy, když mi začaly padat do očí.

Řada se posouvala rychleji než jsem to mohl poznamenat, Dream nakonec objednal tři modré a jednu červenou, což byla pro mě. Ledové tříště moc nepiju, ale když dneska je takové horko, tak proč si jí nedat.

Blonďák vedle mě mi podal moje pití a já mu poděkoval, s mým vlastním úsměvem.

„Půjdeme na lavičku tam do stínu, potom přijďte." vzal Nick, Karl za paži a táhl ho k lavičce co nejrychleji aby jí nikdo nezabral.

„Tebe jsem tu dlouho neviděl." za neznámým hlasem jsem se hned otočil. Byl ve mě stres, a taky nervozita vždy, když mám mluvit s cizími lidmi. A to se děje právě teď.

Neznámý černovlasý chlap který stál vedle nás, s výrazně modrými oči, které vypadaly jako kdyby se mi koukaly do duše. Malém jsem se zadusil vlastní slinou, když jsem si všiml že jeho pohled mě stále neopouští. Nervózně a nekomfortně jsem se ošil pod jeho pohledem.

Cítil jsem Clay vedle mě který místo toho aby mě držel za ruku tak měl jeho ruku na mojí dolní části zad. Nevím jak se chlap vedle mě jmenoval, nebo odkud zná Clay, ale věděl jsem že určitě není v našem věku, že je stoprocentně starší než my. Tipoval bych dobrých pět až deset let.

„Vidíš mě tady každé léto." řekl suchým a bez jakékoliv emoce Dream. Nevěděl jsem jestli to je zase nějaký nepřítel Clay nebo tak něco, ale řekneme si rovnou on jich má hodně.

Falešným smíchem, se zasmál chlap naproti nás, možná se mi chtělo z něho zvracet když jeho pohledy pořád narážely na mě.

„Jsem tvůj strejda synu, měl bys být aspoň trošku rád že mě vidíš." jeho falešný úsměv, mě ani moc nepřekvapuje, jeho rodina si asi není moc blízká jako ta moje. A taky se ani nedivím.

Clay nic neříkal, jen si vyměňovali pohledy, které moc hezké nebyly. Vypadalo to, jako kdyby komunikovali, přes jejich výrazy.

Chlap který ani nevím ještě jak se jmenuje, ale vím že je to strejda Clay, si vyměnil poslední pohled s blonďákem vedle mě, a jeho zářivě modré oči, se podívaly znovu na mě.

„Tak nás aspoň představ, ne?" úšklebek, který byl skoro podobný tomu Clay, ale stále se mi líbil jen jeden, ten od Dream.

Hluboký povzdech byl slyšet vedle mě, snažil jsem se vše ignorovat ale moc to nešlo když jsem cítil každou minutu, pohledy které nebyly moc komfortní.

„George, tohle je můj strejda Ryan. Ryan, tohle je můj kamarád George." Ryan, stupidní jméno, pro ještě více stupidního člověka.

Ryan, nastavil ruku abych si mohl s ním podat ruku, moc se mi do toho nechtělo, ale slušné vychováni v sobě stále mám, i když to tak někdy nevypadá.

Moje ruka se setkala, s tou jeho. Jeho ruka byla samozřejmě větší než ta moje, ale taky byla trošku spocená, což se v takovém počasí nemůžu divit.

„Rád tě poznávám kotě." mrkl na mě, s úšklebkem na rtech. Ruku jsem dal hned zpátky k mému tělu, a upil jsem si své tříště. Tohle nedopadne dobře.

Dream si odkašlal, „Za prvé, jeho jméno je George a ne kotě. A za druhé, my už půjdeme děkuji."

Než jsem mohl zaregistrovat další věci co se dějí, větší ruka která byla pro mě komfortní zónou, mě vzala za tu moji.

Podíval jsem se na Clay, jeho obličej nebyl zrovna veselý, a to jsem nebyl zrovna překvapený. Řekl bych že naštvanost a žárlivost.

Zahihňal jsem se, a nechal jsem se vést, cestou vedle mého oblíbeného člověka.

______________________________
Words:1176