Holiday love /Dnf/ ✓

T H I R T Y - O N E

„Budeš nám chybět," falešný vzlyk jsem slyšel hned u svých uší, i když trocha smutku tam byla.

Po restauraci, mě Dream zavedl za kluky, kteří byli rádi za to, že se se mnou mohou rozloučit. Objetí za objetím, a já se stával emotivním člověkem.

„Snad se ještě někdy uvidíme." Karl mi dal dlouhé objetí, skoro to vypadalo jako kdyby se mě nechtěl pustit. Ale i když pustil.

Byla to těžká část, se rozloučit s kluky, ale těžší mě ještě čeká.

——
14:55

Mamka<3
Prosím, přijď domů okolo půl páté :)

Mobil v ruce, a druhá ruka v ruce od Dream.

Celou dovolenou jsem si takhle nepředstavoval. Upřímně jsem si myslel že přijedu, budu chodit k oceánu s rodiči, taky do restaurace které jsou tady pěkně drahé, ale stále to stojí za to.

Nebo že budeme jezdit do různých měst, které jsem ještě nikdy nenavštívil. Je mi docela špatně, že jsem prožil polovinu dovolené s lidmi které neznám skoro ani měsíc, a chodím s nimi všude.

„Myslíš, že to bylo ode mě hnusné?" lepší položenou otázku jsem nikdy nezažil.

Jedno nadzvednuté obočí, se objevilo na Clay tváři, „Tím myslíš co?" zasmál se.

„Že jestli to nebylo hnusné, že jsem spíše prožil více dovolené s někým jiným, než s rodiči s kterými jsem tu taky přiletěl." šel jsem blízko Clay, nějak mě přiměl cítit se jinak.

Odfrkl si a podíval se na mě, „Tohle jsme už řešili George."

Jo řešili.

„Rodiče to s tebou taky řešili," odkašlal si, „a myslím, kdyby jim to fakt nějak vadilo tak už tě nepustí vůbec samotného ven."

Protočil jsem očima s úšklebkem. Ruka omotána kolem mé, a moje tělo blíže k druhému, můj úsměv stále nemizel. Zatím.

Po mé levici stál, stále tak dobře jako první den u baru, úsměv se mi ještě zvětšil. Vánek, který nebyl skoro ani tak moc cítit, nabourával do jeho delších, špinavých blonďatých vlasů.

Kvůli paprskům slunce, se jeho vlasy stávaly každým dnem více blonďatějšími. Ale stále si ho nemůžu představit s normální blond barvou.

„-orge?" probral jsem se z transu, když se mnou jemně zatřepal. Možná bych měl dávat větší pozor, když na mě lidi mluví.

„Promiň, co?" můj hlas byl tišší.

Slabě se zasmál, „Říkal jsem, že se s tebou ještě loučit nebudu."

Moje myšlení se zastavilo, a jako kdybych celý já přestal pracovat.

„Jak to myslíš?" mojí volnou ruku jsem omotal kolem jeho zápěstí, abych ho trošku zpomalil. Takže se moje dvě ruky, držely té jeho.

Zpomalil, „Chci se rozloučit až zítra," jeho hlas sklesl, „když mám ještě tu možnost zítra, a ne dneska."

Stiskl na mé ruce se znova zvětšil, „Nemusíš to dělat, můžeš v klidu spát." pokrčil jsem rameny.

Upravil si vlasy které mu padaly do obličeje, jeho zelené oči se koukly na mě, a pak zpátky na zem.

Větu kterou jsem řekl, byla trošku hnusná. Znělo to, jako kdybych ho už nechtěl vidět.

„Víš že to tak nemělo vyznít." rychle jsem se omluvil.