Holiday love /Dnf/ ✓

T H I R T - T E E N

Seděl jsem v 'mém' pokoji a díval jsem se do blba, když jsem měl mobil v ruce, z kterého mi hrály písničky, které jsem měl samozřejmě na sluchátkách. Venku začalo pršet, hned jak jsem přišel zpátky do hotelu, takže jsem měl štěstí že jsem přišel do hotelu včas. Vylekalo mě, když jsem přes sluchátka slyšel že mi někdo volá, podíval jsem se na obrazovku mobilu, a hovor jsem přijmul. Byl to skupinový hovor.

„George!" vykřikl na mě hned Alex, když jsem hovor přijmul asi, jako poslední.

„Na co je ten hovor?" zeptal jsem se, nikdo neměl kamery, jen jsem viděl jejich profilovky.

„Když nemůžeme jít ven protože prší, tak Nick řekl že můžeme aspoň volat." povzdechl si přes hovor Wilbur. Až teď jsem si uvědomil že na hovoru není Darryl a Clay.

„Kde je Darryl a Clay?" vyrušil jsem je když si Alex a Karl o něčem povídali.

„Oh! Darryl je se mnou tady, ale Clay nevím," odpověděl Zak, a za ním se hned ozvalo malé 'ahoj' které patřilo Darryl.

„Beztak šel zase do baru protože jeho máma po něm něco chtěla," řekl Nick, a Karl se tomu zahihňal. Protočil jsem oči, s menším úsměvem.

Všichni si začali povídat, ale já věděl že se potřebuji zeptat, na tu věc co se stala v pekárně. Vydal jsem ze sebe rozechvělý povzdech, a hned jsem ze sebe vydal otázku.

„Neznáte náhodou nějakého Olivera?" všichni zavřeli pusy a konverzaci, kterou měli, už nebyla. Všichni byli ticho a já si začal být nejistý.

„Tys ho potkal že?" zeptal se Nick, slyšel jsem jak Darryl a Zak si tam něco mumlají, prosím ať jsem nic neudělal špatně.

„Jestli chceš o něm něco vědět, musel by si jít za Clay, on o něm ví nejvíce. A všichni můžeme vidět že ti věří i když tě zná jen tři dny." povzdechl si Karl a všichni souhlasili.

Na tohle jsem už nic neříkal, všichni byli ještě pár minut ticho, než měli další konverzaci. Věděl jsem co mám udělat, odpojil jsem se z hovoru a hned jsem přišel ke skříni odkud jsem si vzal mikinu. Otevřel jsem dveře, ale hned jsem se zarazil. Ještě jsem se otočil a vykřikl jsem.

„Hned budu zpátky!" zabouchl jsem za sebou dveře, a rychlým krokem jsem si to směřoval na pláž, neboli k baru.

Venku ještě pršelo, ale ne tak hodně jako předtím, ale to mě nezajímalo prostě jsem šel nejrychleji jak můžu k baru. Chtěl jsem tam být co nejrychleji, plus, jsem chtěl vysvětlení co nejrychleji. Ale ještě ani nevím jestli tam bude, nebo, jestli mi něco řekne.

Zasténal jsem když mě začaly bolet nohy, kvůli toho jak rychle jsem chodil. Hluboký nádech, když jsem už viděl bar a samozřejmě nemohl chybět Clay, který vypadal že něco píše.

Vypadalo to jako kdyby Clay slyšel moje kroky, přes mokrý písek a déšť který ještě byl. Podíval se na mě zmateně, s nadzvednutým jedním obočím.

„George? Co tu děláš?" položil propisku kterou měl v ruce, stále se na mě díval a já si povzdechl když jsem si konečně sedl na vysokou židli která byla hned naproti Clay.

„Mám otázku," řekl jsem, Clay mě stále nechápal.

„Tak to si mi jí mohl jen napsat," ukázal za sebe a zasmál se, ale šlo vidět že má stále nechápavý výraz.

„Kdo je Oliver?" vydal jsem to ze sebe, Clay si odkašlal a přemýšlel co říct.

„Není ti zima vy-" chtěl přejít k jinému tématu. Ale já ho zastavil, nešel jsem v takové zimě jen aby se mě zeptal jestli mi je zima.

„Clay." zastavil jsem ho, „Potkal jsem ho v pekárně, říkal mi něco o tom že to byl tvůj kamarád a že jsi ho pak odkopl jen kvůli toho že byl chudší než ty." díval jsem se co dělá, vypadal že mu to je nepříjemné, ale já to chtěl vědět. Chci vědět jestli to je pravda, ale v hlavě mi zazněly slova od Oliver.

„A pokud ti nic neřekne, tak lže."

Clay se podíval někam jinam než aby se koukal na mě, povzdechl si a zatřepal hlavou.

„Nikdy bych svoje kamarády neodstrčil jen kvůli toho, že jsou chudší. Nevím co ti všechno řekl ale není to pravda." začal si hrát s propiskou v ruce, aby trošku jeho stresu šlo pryč.

„Řekl mi že si na tebe mám dát pozor, že aby si mě taky neod-" Clay se hned na mě podíval.

„Přestaň. To bych nikdy neudělal," řekl přes zatnuté zuby. Hněv se hned v něm objevil, věděl jsem že už se na nic nemám ptát, radši. Ale mně to nic nedalo a musel, jsem se zeptat znovu.

„Řekni mi kdo to doopravdy je." byl jsem pořád v klidu, což jsem nechápal ani sám sebe. Šlo vidět na čelisti od Clay, že má stále zatnuté zuby.

„Proč to chceš vědět?" zeptal se a konečně se na mě podíval. Proč to chci vědět? Protože chci vědět jestli Oliver říkal pravdu, jestli si se mnou tady jen nikdo nezahrává.

„Chci jen vědět jestli Oliver říkal pravdu, protože já teďka vážně nevím komu věřit." naklonil jsem hlavu trošku na stranu. Začala mi být zima.

„Oliver.." začal, „je pravda že jsme se bavili, ale nikdy bych neudělal to co ti řekl. Taky je pravda že jsem se s ním přestal bavit." kousal si spodní ret a u toho, pokrčil rameny.

Otevřel jsem pusu ale hned jsem jí zavřel. Bylo mezi námi ticho, Clay začal zase psát něco na kousek papíru.

„Ale proč-" zastavil mě naštvaný Clay který třískl do stolu rukou, ve které měl propisku.

„Sakra George! Proč tohle všechno chceš vědět! Už jsem ti řekl dost, prostě mi není snadné o tomhle tématu mluvit!" tváře měl červené, a v očích měl slzy. Vůbec jsme nevěděl co na tohle mám říct. Jako kdybych ztuhnul.

„Clay já-" snažil jsem se.

„Vypadni." řekl znovu přes zatnuté zuby, opřel si lokty o stůl kde psal a dal si prsty do jeho vlasů.

„Nech mě as-"

„Říkám vypadni! Teď tě nechci vidět!" ještě jednou bouchl do stolu než otevřel dveře které byly hned vedle něho a odešel, hádám že tam je menší koupelna.

Bylo mi strašně, příště musím vážně držet pusu. Ještě chvíli jsem tam seděl a zpracovával, co se stalo. V očích se mi objevily slzy. Znovu jsem si stoupnul na nohy, a k mému štěstí se déšť ještě zhoršil. Dal jsem si kapuci na hlavu a šel jsem zpátky k hotelu. Měl jsem plnou hlavu myšlenek, ale věděl jsem že si je radši nechám pro sebe. Nejhorší myšlenka z toho byla, jestli se vůbec ještě uvidím s Clay, nebo jestli se bude chtít se mnou pořád bavit.

_______________________________________
Words:1097

Snad se líbí c: