Holiday love /Dnf/ ✓

F I F - T E E N

Byli jsme všichni na volleyballovém hřišti, když jsem si povídal s Karl. Ostatní buď hráli volleyball nebo, taky seděli bokem a povídali si.

„Prostě za ním běž a řekni všechno co teď máš na jazyku." zašeptal Karl trošku agresivně. Ani se nedivím, taky bych chytal nervy. Hrál jsem si s mými prsty na rukách, a díval jsem se na Clay který hrál volleyball, společně s ostatními.

Zatřepal jsem hlavou, „Teď nemůžu teď-" Karl mě přerušil.

„Hraje volleyball vím. To si říkal ještě předtím než ho začal hrát." měl nadzvednuté obočí, a výraz k tomu abych k němu už šel, potichu jsem zasténal. A dal jsem si hlavu do ruk.

„Jo, půjdu až do-" zas jsem nemohl domluvit.

„Jo! Vyhráli jsme!" zakřičel Will který obejmul Clay, se kterým byl v týmu. Clay se pobaveně smál.  'Sakra' řekl jsem si pod nosem když jsem věděl co to teď znamená. Clay šel k lavičce kde seděl Nick společně s Alex.

Cítil jsem jak moje tělo jde zase do stresu, začala se mi třepat noha kterou jsem se snažil zastavit tak, že jsem si dal vlastní ruku na své koleno. Proč jsem tak nervózní.

„George?" dal mi na rameno ruku Karl, který se na mě díval s lítosti. Zatřepal jsem hlavou, jako kdyby mi nic nebylo. I když mi bylo hodně. Upravil jsem si vlasy, které jsem měl trošku spojené kvůli potu, Florida.

„Půjdu za ním ale když bude-" vesmír mi to dělá schválně abych dneska nemohl domluvit ani jednu větu. Povzdechl jsem si se zavřenými oči, a podíval jsem se na osobu která na mě mluvila. Možná, jsem neměl.

„Můžeme si promluvit?" podíval jsem se nahoru, ale slunce mi vtom zabraňovalo, ale stále jsem věděl kdo to je. Odkašlal jsem si a postavil jsem se, přikývl jsem.

Clay ukázal na místo pryč z hřiště. Pochopil jsem a šel jsem za ním, přemýšlel jsem co mám říct. Co mám říct? Měl jsem v hlavě tolik myšlenek že jsem nevěděl jakou vyřešit jako první. Chtěl jsem aby to dopadlo dobře, chci. Nejhorší je že ho znám jen tři dny, a už se s ním cítím komfortně. Chtěl bych s ním být celou tuhle dovolenou na deset dní. Ale tohle se muselo stát. Vesmír mi nepřeje.

„Promiň!" řekl jsem ani bez toho abych přemýšlel. Clay měl otevřenou pusu že chce něco říct ale hned ji zavřel, s jedním nadzvednutým obočím. Natočil trošku hlavu na stranu a pokrčil rameny.

„Spíš já bych měl-" teďka je čas na to abych já přerušoval.

„Ne promiň, bylo ti to nepříjemné ale já stejnak stále pokračoval." zavřel jsem oči, a u toho jsem říkal věci, jak říkal Karl jsem měl na jazyku.

„George," snažil se mě zastavit, ale já neposlouchal.

„Byl jsem hnusný, nemusíš mi to říkat, věřím tobě ne jemu." stále jsem měl zavřené oči, můj obličej směřoval do země.

„George."

„Ne. Ne! Měl si právo na mě křičet, pochopím když mezi námi to nebude jako předtím-"

„George!" řekl hlasitě s menším smíchem. Vzal mě za jednu ruku, a dal mi pryč z očí pramen vlasů. Stále jsem neotevíral oči. Jen jsem cítil jeho větší ruku, jak svírá tu moji menší.

„Podívej se na mě," řekl jemným hlasem. Pomalu jsem otevřel oči tak že jsem se na chvíli ještě koukal do země, než jsem se dokázal podívat na Clay.

Clay si povzdechl, „Všechno bude stejné jako předtím neboj. Plus bych se měl omluvit aji já za to, že jsem na tebe křičel. A měl bych ti vysvětlit to co se vážně stalo s Oliver." stále držel mojí ruku.

Zatřepal jsem hlavou, „Ne nemusíš mi to říkat, když ti to není příjemné!"

Clay se zahihňal, „Chci ti to říct, možná si to zasloužíš vědět. A věřím ti."

A věřím ti.

Usmál jsem se, a pomalu jsem přikývl, „Fajn ale vážně nemusíš." jemně jsem mu stiskl ruku.

Protočil očima ale stále se usmíval, „Chci ti to říct."

_________________________________
Words:647

Snad tahle kapitola je lepší než ta předtím jak jsem říkala D:

Snad se líbila 🤍