Planoucí jiskra

Kapitola 5. - V poutech budoucnosti

Ohnivý kámen se třpytil a uvnitř křišťálu přeléval, jako voda. Nepociťovala jsem žádnou změnu, když jsem čelenku měla u sebe, a když ne, ale chápala jsem, že Mudrc svůj náhrdelník nosil vždy u sebe, aby ho Annara nemohla ukradnout.

Zajímalo mě, jestli se o to někdy pokusila.

Bylo tolik věcí, na které jsem se Mudrce chtěla zeptat. Proč nemohl být i nyní mým učitelem? Litovala jsem promarněného času, kdy jsem si s ním měla povídat. Snad mě toho sám naučil dost, abych se v novém světe neztratila a snad m Srdce dodá potřebnou sílu a jistotu jeho slova vykonat.

Přesto jsem čelenku sundala a zahodila na postel. Srdce nesrdce, musela jsem s tím něco udělat. Třeba se dal křišťál vyjmout a zasadit do něčeho jiného. Méně nápadného.

Nedovolovala jsem si znovu myslet na slova Leyli nebo Thomase, z kterého mluvila pouze žárlivost. Věděla jsem, že by mě nezradil, teď už ne, ale u Leyli jsem si toho nebyla jistá. Vytrhli jsme ji sice z vězení, ale okolní svět neznala....

Musela jsem se soustředit na svůj úkol. Koruny živlů. Přesně ty mě teď měly zaměstnávat. A vlastně jsem na sebe byla dost pyšná, že mě něco takového napadlo. Posílit zemi ještě před tím, než to Annara bude čekat a zasadí první úder.

Musela jsem začít hned. Leyla měla pravdu v tom, že si nemůžeme být jistí, kolik králů Korunám ochotně předá část svého živlu. Zatím jsem předpokládala, že budou fungovat jako moje čelenka.

Nabízelo by se, abych poprosila o pomoc Juliana. Nebyl to žádný hlupák a jistě by nám byl přínosem, ale zatím nebylo dobré držet Juliana s Thomasem v jedné místnosti. Ne, když jsem na prstě stále nosila jeho zásnubní prsten.

Jenže začít s pomocí v Jarním království bylo hloupé. Král měl nyní s důvěrou opravdu problém a věděla jsem, že mě toleruje jen proto, že si mám vzít jeho syna. Přeci jen s královnou Annarou strávila dva měsíce a nyní jsem byla silnější než on. Než kdokoliv.

Jenže tím jsem je zastrašovat nechtěla. Nechtěla jsem upevňovat svojí moc strachem nebo povyšováním se.

Musela jsem začít někde, kde mi důvěřují. Někde, kde mi pomohou a tím vyšlou signál ostatním králům. Musela jsem jet za Adele, do Zimního království.

Domů.

Srdce mi nadskočilo očekáváním a steskem po domově. Nechala jsem tam mojí milovanou Jasmine, co jen s ní ty dva měsíce bylo? Musela po mně mít takový stesk, až mě srdce tížilo. Dala bych všechno za to vidět opět naše zasněžené hory, pláně a lesy. Vesnice, ve kterých hořely ohně...

Adele mi musí pomoct. Jako sestry jsme se měly nejraději, svěřovaly se a důvěřovaly si. Měla to být její korunovace, když mě unesli, ale bohužel se nekonala. Přesto je Adele právoplatnou dědičkou Zimního království, a pokud by spojila svůj živel země s Korunou, vyslala by tím zprávu i dalším mým sestrám.

Hlavně Hannah, která měla vládnout Letnímu království. Hannah byla vždy tak správná, o to se postarala naše matka, pokud ji předložím správné důvody, proč moc její, nebo jejího manžela spojit s Korunou k ochraně této země a nastavení rovnováhy, musí mi pomoci.

Ale Tori...to bude oříšek. Měla vládnout v Podzimním království s Wallem, ale víme, jak to dopadlo. Nejspíš Walla nechce už nikdy vidět, protože si neměli šanci od korunovace promluvit, čímž zatím není panovnicí Podzimního království. Takže bych se musela obrátit na Walla, nebo na jeho otce. Jeho otec měl až moc detailní minulost s Annarou, a nebyla jsem si jistá, jak by se k mému plánu stavěl a Wall?

Těžko říct, jestli vůbec králem být chtěl. Chvíle, které jsem s ním strávila tomu totiž vůbec nenasvědčovali. Své matky se obával asi nejvíc ze svých sourozenců, a postavil se jí jen tehdy, když ublížila Tori. Záleželo mu vůbec na tom, co se děje s jeho královstvím? Za pokus to ovšem stálo. Jen mi nepřišlo fér uzavřít s ním dohodu dříve, než bude mít šanci promluvit si s mojí sestrou Tori.

Buď k nám země shovívavá, až se ty dva potkají.

Jenže v Jaru jsem zůstat nemohla. Už to byl týden a já měla pocit, že s každým dnem se Annara blížila. Musela jsem začít jednat, sama nebo s ostatními, prostě musela. A tak jsem si sedla ke stolu v předsíni a nechala si přinést papír a inkoustem.

Začít psát dopis po skoro třech měsících mé sestře, s kterou jsem se vídala každý den, bylo zvláštní. Čím jsem měla začít? Jak mi chybí? Jak se má? Jaký mám problém? Dívala jsem se na prázdný list papíru několik minut.

Návrat domů bude mnohem těžší, než jsem si myslela. Mnohem bolestivější.

Poprvé jsem zapochybovala, jestli o mě má sestra ráda uslyší. Od malička ji připravovali na její korunovaci a na její vládu, a kvůli mně ten okamžik nikdy nenastal. Nasvědčoval tomu i fakt, že v Chrámu Měsíce Zimní království zastupoval můj otec. Musela jsem přestat s těmi černými myšlenkami.

Co se to se mnou stalo?

Kam se poděla ta veselá, nezkrotná dívka, která milovala volnost a vítr ve vlasech? Povinnosti pro mě byly cizí slovo a já si vždycky na všem našla něco vtipného a úsměvného. A místo toho tu teď sedí hromádka neštěstí, která nedokáže vymyslet jednu blbou větu.

Všechno se tu na mě podivně tlačilo. Přepych kolem mě, sladká vůně ze zahrady, úsměvy a spokojení dvořené...bylo toho prostě moc.

Nepřišlo mi fér, že se druzí smějí, když já trpím. A prakticky jsem zodpovědná za jejich štěstí, protože když tuhle zemi nezachráním...

Tak co? Zůstanu naživu a všechny přežiji. Budu bloudit světem stejně jako Mudrc, až se ze mě stane stejně prázdná skořápka, jaká se stala z Mudrce. To jsem nemohla dopustit.

Zachráním tuhle zemi, ať mi ostatní pomůžou nebo ne. Hlavně, ať se zbavím toho břemene.

„Děkuji mockrát, vážně, lepší pozornost jsem ani při zásnubách nedostala." Řekla jsem do větru a doufala, že to vánek zanese někam na nebe Mudrcovi.

Srdce se mi zahřálo. Možná omluvou, možná aby zklidnilo mé nevybouřené pocity. Povzdechla jsem si a namočila pero do inkoustu.

Moje nejdražší sestřičko, ...

__________________________

Tak se nám už příběh trochu rozjíždí, nebo spíš nastiňuje způsoby, díky kterým se Lauren pokusí zachránit království. Ale podaří se jí to ? A má vůbec kolem sebe lidi, kterým může věřit? 

Moc všem děkuji za podporu <3 Užijte si čtení a budu se zase těšit u dalších kapitol :D