Planoucí jiskra

Kapitola 32. - Závoj z popela

„Pomoc mi vstát." Pevně jsem se chytila Leyliny paže a s její pomocí se vytáhla na nohy.

Uvnitř Chrámu bylo živelné dopuštění. Nejen že proti sobě zápasili tři živly, proti Annařinu, ale zároveň se k ní snažily dostat i fyzicky a ublížit jí zbraněmi. Jenže já jsem pocítila na vlastní kůži, jaké to je, když se vás dotkne Annařina moc, a nemohla jsem dopustit, aby ji přelila do někoho dalšího.

Klopýtavě jsem došla k prvnímu Bílému přízraku a vztekle na něj zasyčela, aby mi věnoval pozornost.

„Co takhle nám pomoct?!" Vyprskal jsem.

Naklonil hlavu. To byla jediná jeho odpověď.

Pokud z Annary dostanu tu Temnou korunu, spálím jí vším, co mi Srdce poskytne.

Uvnitř mě stále zuřila válka, ale vypadalo to, že Srdce už tu nejhorší část uskutečnilo. Teď už mě jen bolelo snad všechno, ale vlny moci přestaly.

Výborně Lauren, až příště budeš mít nějaké domněnky, jak co funguje, počítej i s případem, že jsi úplně mimo!

Na Bílé přízraky jsem se vykašlala. Potřebovala jsem dostat tu Temnou korunu, abych mohla Annaru zabít. Už mi to bylo jedno, její duše se nedala zachránit, buď budou dnes pohřbívat mě, nebo její uschlou šílenou schránku.

Doklopýtala jsem vedle Adele a do očí mi vtrhly slzy. Nemohla jsem uvěřit, že stojí vedle mě a bojuje za mě, za tohle království. Přestože jsem tušila, že by se nikdy nevzdala bez boje, hřálo mě to na srdci.

„Ahoj." Šeptla jsem, jako kdyby snad před námi nezuřil boj na život a na smrt a Annara se nesnažila všechny uškvařit.

Adele se ohlédla a na chvíli přestala pálit svou moc. Usmála se a zaleskly se jí oči.

„Nemohla bys být aspoň na chvíli normální princeznou?" Zasmála se.

Chtěla jsem jí úsměv oplatit, ale na to mě až moc bolelo tělo a já musela nejdřív vyřešit jednu škodnou.

„Hej Annaro! Nechtěla bys tohle?" Zakřičela jsem na ní a z krku si odepnula náhrdelník s kamenem, do kterého se mi přelila část moci Srdce živlů, když mi ho Mudrc před více než rokem předal.

Annara jako kdyby čekala jen na tohle. Objevila se přede mnou a chňapla po náhrdelníku, ale já to čekala.

„Pojďme to ukončit. Můj plamen proti tvému." Zasyčela jsem a zaryla ji nehty pevně do ruky.

Nad námi se ozval ohlušující hrom. Annara se usmála.

„Uškvařím tě zaživa!"

Temnota a moc Srdce živlů do sebe narazila. Měla jsem co dělat, abych opět nespadla na zem, ale tentokrát už jsem tu šílenou bolest čekala. Vše kolem nás zmizelo, byla tam jenom oslepující záře. Neviděla jsem ani Annaru před sebou, jen jsem jí cítila. Byla prolezlá temnotou, jako kdyby jí sama stvořila, držela se jí v mysli a odmítala se pustit. Syčela a spalovala mě, když jsem jí odtrhovala a Srdce jí pohlcovalo. Jenže nebylo dost silné.

Pustila jsem jí a klopýtla dozadu. Annara se smála.

„Nejsi tak silná, jak sis myslela, že? Srdce nemá dostatek moci živlů, drahá, zemřeš, ale za pokus to stálo." Zasmála se a mezitím co jsem já po zemi lezla od ní, ona se každým krome přibližovala.

„Ne." Zaznělo najednou.

Obě dvě jsme se podívaly na Adele. Stála v čele, za ní se na mě odhodlaně usmívaly mé dvě další sestry Tori s Hannah, vedle nichž byli jejich polovičky, Wall v ruce pevně stisknul meč a probodl pohledem svou matku. Klouzala jsem po pohledem u známých tvářích, dokud jsem se nezastavila u té nejmilejší.