Planoucí jiskra

Kapitola 16. - Temná dohoda

Annara objímala svou dceru a dívala se, jak klidně spala. Porodila ji před šesti lety ve své komnatě pouze s jednou porodní asistentkou, a probděla dva týdny, kdy seděla u její kolébky a trhla sebou při každém zvuku za dveřmi. Věděla, že Vidarr brzo přijde a bude chtít svou dceru vidět. A ona byla tak vyděšená z každého nového dne, kdy nepřišel. Nakonec se dveře přece jen otevřely a Vidarr poprvé viděl svou jedinou narozenou dceru.

„Jmenuje se Leyla." Řekla mu tenkrát jedinou větu. Potom se s pláčem dívala, jak ji vzal do náručí a kolébal ji. A od té doby se děsila dne, kdy Leyle bude pět let a Vidar ji odvede na Obřad výběru a donutí ji vybrat si živel ohně.

Obřad výběru měl brzy nastat. Annaře už nezbývalo moc času. Podařilo se jí odložit výběr o rok, jenže čas ji za to trestal a ona věděla, že se blížil konec. Pohladila svou dceru po vláskách a políbila ji. Milovala ji z celého srdce. Musela ji ochránit.

Vstala a vytvořila kolem její postele ohnivou zábranu. Dala Leyle silný odvar na spaní, aby se celou noc neprobudila. Doufala, že se k ní Vidarr nedostane dřív, než se vrátí. Naposledy pohlédla na spící holčičku za ohnivými plameny a zmizel do noci.

Věděla přesně, kam měla jít. Pro záchranu své dcery by udělala cokoliv. Nepozorovaně se dostala ze zámku a vstoupila do Černého lesa. Neměla strach, ne, když přesně věděla, že ji přízraky cítily, a přesto ji nechaly projít až ke Chrámu Měsíce.

Tunel ze stromů byl pohlcen v mlze. Přesto jejich přítomnost cítila. Zatnula zuby a postupovala dál. Viděla, jak se kolem ní hemží. Přízraky bílé jako mlha, kterou prostupovala, oči tmavé a bezedné jako studny. A jejich hlas...skřeky, ze kterých krvácely uši. Přesto Annara nezastavila, dokud nestála na kamenném nádvoří a před ní se do výšky tyčil impozantní Chrám měsíce. Z toho pohledu přecházel zrak.

Tma se kolem ní stáhla, jako kdyby ji chtěla pohltit. Ochladilo se a po těle ji přejel mráz. Měsíc v úplňku se schoval za tmavými mraky, jako kdyby nechtěl být svědkem toho, co se chystala udělat. Její živel se v ní vzpouzel na protest, ani on nechtěl být svědkem jejích činů. Jenže Annaře bylo všechno jedno. Udělala by cokoliv, aby svou dcerou ochránila.

To tiché noci udělala ještě jeden krok.

Ve stejný moment se před ní zhmotnily postavy ze stínů. Bytosti tak strašidelné, že se skoro zalkla, když jim stálá tváří v tvář. Bílé přízraky ji obklíčily. Zhmotnily se na celém nádvoří. Neměla kam utéct.

V hlavě ji zazněla neznámá slova. Nerozuměla jim.

„Přišla jsem s vámi uzavřít dohodu." Řekla Annara pevným hlasem. Vítr ji rozfoukal dlouhé černé vlasy i bílou košili.

V hlavě ji zazněl smích. Na tohle neměla čas.

„Přišla jsem s vámi uzavřít dohodu!" Zavolala k nikomu určitému. Jeden z přízraků ale přesto vystoupil a ocitl se těsně před ní. Mrtvolný pach a mráz ji prostoupil tělo. I její živel ohně se stáhnul hluboko do jejího nitra.

Co by nám plamen mohl nabízet? Zaznělo ji v hlavě. Pochopila, že k ní přízrak před ní promlouvá.

Annara to nevěděla určitě, ale byla tu jedna věc, která by se Přízrakům mohla zamlouvat. Věc, se kterou by mohli přistoupit na její dohodu.

„Srdce živlů. Vím, kde je, a můžu ho vrátit do Chrámu." Zkusila to. Přízrak chvilku mlčel. Tma kolem ní jako by se zhmotnila a těžká dopadala všude, kolem ní.

Víme, kdo jsi, plameni. Víme, čí dítě jsi porodila. Víme, kde se nachází Srdce živlů, i bez tvé zrádné pomoci

„Stojím tu před vámi a nabízím dohodu. Za ochranu mé dcery vrátím Srce živlů Zemi." Annara se odhodlaně podívala do očí Bílému přízraku a krev k těle ji zmrzla. Vyděsila ji temnota v jeho ne-očích. Přesto zrakem neuhnula. Přízrak ji do sebe vtáhnul ještě víc.

Cítíme tvoji zoufalost

To byla pravda. Annara byla zoufalá, zlomená, za všechny ty roky se cítila nejvyděšeněji. Přežila ponižování, bytí i zlomené srdce. Ale smrt své dcery by nepřežila. Přízrak se k ní rychle přiblížil a chytil ji kostnatou rukou obalenou temnotou pod krkem. Annara zalapala po dechu. Jeho prsty se ji zařízly do krku a do těla ji prostoupila temnota. Hledala její živel, dostala se do jejího mozku...

Annara sípala. Nedostávalo se ji dechu. Pohltil ji děs. Potom ji Přízrak pustil z jeho vlivu. Annara klesla na kolena. Mnula si krk a trhaně se nadechovala.

Vrať se do svého paláce a žij svůj mizerný život, modli se, abychom se už nikdy nesetkali

Annara se zlomeně podívala na Přízrak. Tohle ne, takhle to skončit nemohlo. Nemohla se vrátit s prázdnou.

„Prosím! Prosím! Pomozte mi. Vrátím vám srdce. Udělám cokoliv, jen mi pomozte ochránit mou dceru." Prosila je. Po tvářích ji začaly téct slzy. Třísla se zimou. Nohy ji vypověděly službu, nedokázala se postavit na nohy.

Zmiz, smrtelnice

Přízraky začaly ustupovat. Annara se škrábala po zemi směrem k nim.

„Prosím. Prosím pomozte mi. Udělám cokoliv!" Plakala. Prosila. Naříkala. Škrábala se po tvrdé zemi k nim. Přízraky ji neposlouchaly. Annara se vzmohla a chytila plášť Bílého přízraku. Aspoň doufala, že to byl plášť a vyvolala ze sebe oheň.

Plameny ošlehly Bílý přízrak a tím získala jeho pozornost. Dříve než se po ní stačil ohnat a poslat do ni další děs mu chytila ruku a tentokrát svůj oheň poslala do jeho těla.

V duchu ho prosila. Pálila ho, sžírala ho zevnitř, ať už si pod tím představovala cokoliv, jen cítila, jak zápasí s temnotou. Potom přízrak pustila a opět klesla na kolena.

„PROSÍM! POMOZTE MI! Klečím tu před vámi a slibuji vám, že udělám cokoliv. COKOLIV!" Křičela. Vítr se kolem ní zvednul. Rozfoukal ji vlasy a její tělo začalo mrznout ještě víc.

Klesla na kamenité nádvoří a její vzlyky se proměnily v pláč. Nepřestávala prosit.

Dobrá, pomůžeme ti

Slitoval se nad ní Přízrak. Annara vzhlédla. To, co se objevilo před ním ji vyrazilo dech.

Odejmi živel své dceři a přečerpej jej do Temné koruny. Na oplátku pomocí ní získej Srdce živlů a přines nám ho

Annaře hučelo v uších. Přeříkávala si Přízrakova slova. Kdyby zbavila svou dceru jejího živlu, ať už měl být jakkoliv silný, nemohla by si vybrat živel ohně a použít ho na Vidarrovu kletbu. Pokud by Leyla neměla žádný živel, byla by v bezpečí. Žila by. Pokud to byla jediná možnost, jak ji zachránit, udělá to.

Annara kývala hlavou na souhlas. Přízrak k ní posunul korunu, která k ní doplula na temném mraku temnoty. Byla velká s pěti hroty z obsidiánu. Byla lesklá jako zrcadlo, až v ní Annara viděla svůj zoufalý odraz.

Po nasazení se bude chtít Temná koruna zmocnit tvého živlu, mysli a duše. Temnota tebou prostoupí. Až tvá dcera přijde o svůj živel, získej Srdce živlů. Temná koruna a Srdce se přitahují. Vyhledá si tě samo. Jednej rychle. S každou uběhlou minutou s Temnou korunou na hlavě se přibližuješ temnotě. Vymaň se z jejího vlivu dřív, než tě schvátí. Koruna tě bude zkoušet, nemysli si, že tvůj úkol bude jednoduchý. Podáváš ruku smrti, plameni. Zbav se ji dřív, než bude pozdě

Annara se nadechla, aby Přízrakům poděkovala. Avšak ty najednou zmizely.

Annara se ocitla sama na nádvoří Chrámu měsíce a přední se vznášela Temná koruna. Nástroj, který měla zachránit svou dceru a zabítsvého milence.