Planoucí jiskra

Kapitola 34. - Vládkyně ohně

Probudila mě ta nejpříjemnější vůně. Zatetelila jsem se blahem a přitiskla se k ní ještě víc.

„Jestli mě budeš ještě víc mačkat, tak už budeš pod mou kůží." Zasmál se rozespale Thomas.

„A co myslíš, že mám v plánu?" Probudit se ve své staré ložnici v Zimním království a ještě po boku Thomase se rozhodně zapsalo jako něco, co bude pravidlem. Každodenním.

Thomas se převalil na mě a zavalil mě tíhou svého těla. Vůbec mi to ale nevadilo, dejte mi prosím někdo facku, kdybych si na to někdy ztěžovala.

„No aspoň si nezmizela na rok." Zasmál se a zasel mi tvář polibky. Dala jsem ruce na jeho nahou hruď a trošičku ho od sebe odstrčila.

„Hele, ale předtím jsem si tě vzala." Nechala jsem vyvolat svůj prsten a zamávala jsem mu jím před obličejem.

„Jak šlechetné, tomu říkám svatební dar, rok bez nevěsty." Zachmuřil se.

Přitáhla jsem si jeho tvář a políbila ho.

„Vynechal si tu část, kdy jsem utekla od svého snoubence za tebou."

„Ani mi to nepřipomínej!" Zamračil se a začal mě lochtat. Smála jsem se a prosil ať toho nechá a přestala až když mě začal líbat a přehodil mě tak, že jsem na něm nyní ležela já.

Jednou rukou si hrál s mými vlasy a druhou velice pečlivě obdivoval mé nahé tělo. Zrovna chtěl něco říct, že se ozvalo ťukání a nesnesitelný hlas mé sestry Hannah.

„Hele vy hrdličky, koukejte vstávat, nebo nestihnete vaši vlastní korunovaci."

Frustrovaně jsem zabručela a plácla sebou do polštářů.

„Čí to byl nápad, že já budu vládnout?"

„Srdce, zlato, nejspíš tě má rádo, tak už vstávejte!" Hannah naposledy ťukla do dveří, a potom už její kroky zmizely v dáli zámeckých chodeb.

„Nikam se mi nechce, myslím, že dnešní korunovaci vynechám, živly ví, co se stalo při té poslední." Podívala jsem se na Thomase s výrazem otrávil si mě a unesl.

„Přísahám, že pokud tě dnes někam unesu, bude to jen zpátky do ložnice." Zazubil se. Hodila jsem po něm polštář.

„Takhle se mluví s vládkyní?" Založila jsem si ruce na prsou. To se mu ovšem moc líbilo, protože našpulil rty a ne a ne svůj pohled stočit jinam.

„Dobře, vstávám." Zamručela jsem a vylezla z postele.

Celý zámek byl na nohou. Vyhýbala jsem se služebným a snažila se nezabít v té honosné róbě, do které mě navlíkly. Jako já chápala, že jsem měla být korunovanou vládkyní, ale oblékat se podle etikety a chovat se královsky mi teda nechybělo. Věřila jsem ale, že jako vládkyně budu moct provést pár změn.

„Tori? Neviděla si náhodou...Panebože!" Zabouchla jsem za sebou zase dveře a chvíli nevěřícně zírala do zdi.

„Moc se omlouvám, já nevěděla, že už si přijel." Zavolala jsem na Walla přes dveře a slyšela jsem, jak mu Tori něco vyčítavě sděluje. No tak nic, najdu si Adele sama.

Byla jsem ráda, že se vztah Tori a Walla nakonec vyvinul v lásku. Má sestra m zřejmě také sebevražedné sklony jako já, která se zamilovala do svého traviče únosce, ale i Tori zřejmě propadla kouzlu Thomasova bratra, syna šílené královny, která se změnila v popel.

A když už jsem u té Podzimní královny a princů...

Zaklepala jsem na dveře Adeliny pracovny a po souhlasu vstoupit jsem se s úsměvem vrhla kolem krku své nejstarší sestře. Balila si tucet věcí, všude se válely truhly a papíry a Adele nevěděla, co má dřív vzít do ruky.