Princess || h.s au || CZ

chapter seven

"potřebuješ něco, než si popovídáme?" zeptal se mě, zamykající pokoj, který mě děsil. "potřebuješ na záchod, nějakou svačinu, nebo tak?

"právě jsme přijeli z oběda. jsem v pohodě, sire."

přikývl, našpulujíc rty. "no dobře, vyhov si sama. jsi jenom malá hubená věcička."

"co tím míníte, sire?"

"mám rád svoje ženy při těle," řekl, jeho hlas zněl hlouběji než obvykle. "trochu více v ňadrech a v zadečku. máš úžasný zadeček, nebudu ti lhát. oh a máš hezký zuby, takže zapomeň na to, že jsem něco řekl. jsi tak hubená, doufám, že nemáš problém s podváhou nebo tak, popovídáme si o tom později, ale pro teď, musíme probrat pravidla a tresty. pojďme do pracovny."

skousla jsem si ret a přikývla, když jsem šli zpátky k výtahu a jeli do prvního podlaží. nemyslela jsem si, že mám podváhu; nejím tak, jak bych pravděpodobně měla, ale nemyslela jsem si, že by o tom něco mohl říct.

mezi námi bylo ticho, když jsme šli do obývacího pokoje. jediná věc, kterou jste mohli slyšet, byl zvuk našich kroků proti tvrdé dřevěné podlaze a jeho tikající hodiny. jeho domov byl docela přepychový a vlastně jsem byla ráda, že tady od teď budu bydlet na pár týdnů.

když jsem se dostali do jeho obývacího pokoje, Harry si sedl na jednu z jeho černých, drahých, kožených pohovek a položil mě na jeho klín. chtěla jsem se zvednout, ale potom, co mě podržel, prohlásil, že chce, abych tady seděla. nechtěla jsem se s ním hádat, protože jsem nechtěla dostat další trest, věděla jsem, že jsem ještě nedostala svůj první.

"takže, na začátek toho všeho, jen projdu několik základních pravidel. no, předpokládám, že tam nejsou přesná pravidla," pokrčil si pro sebe rameny. "no dobře. budeš mě poslouchat, princezno?"

"ano, sire."

"dobře, poslouchej všechno, co ti řeknu, protože si to budeš muset pamatovat," řekl. "máš povoleno jít kdekoli po bytě, tak dlouho, dokud ti neřeknu, že nemůžeš. taky, jestli jsi hladová, dej mi vědět, ledaže chceš svačinu nebo nápoj, pak si to udělej sama. jestli chceš jídlo, například, chceš snídani, oběd nebo večeři, řekni to mě nebo mé pokojské, která přijde jednou týdně, a buď to udělám já, nebo ona tobě."

podívala jsem se na něj zmateně. "tohle ani nedává žádný smysl, sire."

"proč ne?"

"myslela jsem si, že submisivní je pokládán za to, aby vařil pro jeho partnera místo dominantního."

"no, jak vidíš, princezno, tady v tom jsem jiný, než ostatní dominantní," řekl. "na akademii jsem se naučil, že by to pro tebe měl dělat tvůj submisivní, ale zrovna s touhle frází nesouhlasím - říká, že ženy patří do kuchyní. myslím si, že to je trochu sprosté a nezdvořilé. většina dominantních nutí své mužské submisivní pro ně vařit a uklízet, oblékají je do kratičkých, děvkařských outfitů, ale naštěstí pro tebe, rád uklízím a vařím."

přikývla jsem. "udělám cokoliv, co po mně budete chtít, sire."

"dobré vědět, dobře, teď pravidla," řekl, než pokračoval. "je jich tady několik, takže dávej pozor. jsi připravená?"

"ano, sire."

"okay," přikývl. "pravidlo jedna je jednoduché. budeš mě oslovovat buď sirem, pánem nebo daddym, ale viděl jsem, že ti není pohodlné oslovení daddy, ale doufejme, že si zvykneš, do té doby mě oslovuj jedním z těchto tří jmen. vůbec nikdy mě neoslovuj mým prvním jménem. jestli ano, bude tu trest.