Princess || h.s au || CZ

chapter twenty-six

musela jsem chvíli nechat všeho, abych pochopila to, co Harry před chvílí řekl. ale když jsem si uvědomila, co řekl, pozvedla jsem nad ním obočím, dívajíc se na něj tázavě.

"vy mě chcete uspokojit, sire?"

"ano, princezno, chci. tak zkurveně chci," zaklel. "vždycky jsem chtěl, protože jsem tě pořádně ještě neuspokojil. jen jsem ti dával tresty, ale nebyly uspokující, klidně ti to můžu říct. takže, necháš mě tě uspokojit, srdíčko?''

"proč se vůbec ptáte?" zeptala jsem se ho. "oba dva víme, že to stejně uděláte, takže vážně nezáleží na tom, co vám řeknu, sire."

"jo, no, je to pravda," řekl, ohýbajíc se a zvedajíc mě. "chtěl jsem se tě jen zeptat a nicméně se jen ujistit, princezno, protože u tebe nechci udělat žádnou chybu. vedeme si tak dobře a já to nechci pokazit."

"pokazit co přesně?" 

"jsi vážně zvědavá submisivní," řekl s tichým uchechtnutím. "nechci pokazit nás. nechci si znova vyměnit partnera, takže proto se snažím co nejvíc, abych tě učinil šťastnou a nic nepokazil."

nic jiného jsem neřekla, jen si položila hlavu na jeho rameno, když mě nesl chodbou do jeho ložnice. no, měla bych říct do naší ložnice, nějakým způsobem je na toto velmi citlivý. 

"půjdu tě položit do postele, zatímco si pro něco zajdu," řekl, když jsme byli v ložnici. "bude to jenom chvilka."

"co to bude?" 

"brzy to zjistíš," pověděl mi, pokládajíc mě na manželskou postel. "buď má hodná podřízená a nehni se nebo tě neuspokojím, princezno. myslím to vážně, ano. máš  tendenci neslyšet to, co ti říkám."

pouze jsem přikývla a sledovala ho opouštět pokoj, nechávajíc dveře dokořán otevřené. pro sebe jsem si povzdychla a lehla si. slyšela jsem ho, jak na mě křičí, ať se svléknu, ale dělala jsem, že jsem ho neslyšela a přetočila se na bok, takže jsem čelila zdi, zatímco jsem zavírala oči. 

v pokoji bylo ticho, kromě kapek deště, které dopadaly na střechu z venku. začínala jsem pomalu usínat, ale před tím, než jsem mohla, jsem ho uslyšela si odkašlat. 

rychle jsem se otočila a podívala se ke dveřím, vidíc ho tam stát, dívajíc se zpátky na mě. nervózně jsem si skousla ret, obávajíc se, že se dostanu do potíží, ale on přešel k posteli a položil to, co měl v rukách, na noční stoleček. 

"řekl jsme ti, aby ses vysvlékla, princezno."

"neslyšela jsem vás, pane," řekla jsem. "omlouvám se."

"to je v pořádku, nestrachuj se kvůli tomu," řekl, dostávajíc se na postel a roztahujíc mé nohy, než si mezi ně lehl. "řekl jsem, aby ses vysvlékla, ale teď jsem vlastně strašně rád, že jsi mě neuposlechla, protože tě může vysvléknout já a to já miluji. vážně to miluji dělat."

"vážně, sire?" 

"mhmm," zabručel. "svléknout tě je asi moje nejoblíbenější věc, kterou dělám. miluju tě vidět nahou a ten fakt, že tě můžu učinit nahou, je ta nejlepší část. nevím, jestli to teď dává smysl. jsem vážně nadržený."

"jste?" 

přikývl, tlačíc jeho boky na mé, abych cítila jeho bouli v kalhotách. "vidíš? cítíš, jak jsi mě teď vzrušila?" 

přikývla jsem, trochu se červenajíc. "ano, sire, cítím."

kousl se do rtu, dívajíc se mi do očí, než znova zatlačil jeho boky na mé, začínajíc s nimi pomalu proti mě přirážet.