Princess || h.s au || CZ

chapter eight

bylo to okolo čtrnácti dnů, kdy jsem naposledy viděla Harryho nebo s ním mluvila. nikdy potom mi nenapsal, přitom mi řekl, když jsem byla u něj doma, že mi hned další den napíše, což mě nechalo trochu zklamanou. no, vezmu to zpátky. napsal mi, ale bylo to ohledně dalších dvou trestů a pravidlech, které se mnou neprodiskutoval, ale od té doby jsme spolu nemluvili.

Harry k nám dneska přijel, ale byl jen v obývacím pokoji, a mluvil s mými rodiči. zajímalo mě, co jim trvá tak dlouho, váš dominantní a vaši rodičové obvykle spolu nemluví tak dlouho, ale předpokládala jsem, že to znamená, že jsou stále spolu, takže je to v pořádku.

mohla jsme slyšet smích přicházející z obývacího pokoje každou chvilku, ale to bylo všechno, co jsme mohla slyšet, kromě filmu, který hrál v mém pokoji.

zrovna když jsem rozhodla si položil hlavu, připravená si odpočinout, uslyšela jsem své dveře odemknout. věděla jsem, že to je Harry, ale nevěděla jsem, jak získal klíče; pravděpodobně je měl celou dobu od našeho spárování.

o pár minut později, jsem uslyšela dveře zabouchnout, než byly znova uzamčené. trochu jsem na posteli ztuhla, ale neotevřela jsem oči nebo se pohnula. nevěděla jsem, jestli se mi líbilo být uzamčená s Harrym v pokoji nebo ne; nevím, co bude dělat.

"proboha." uslyšela jsem ho si povzdychnout, než jsem uslyšela jeho kroky přicházející ke mně, a cítila jsem, jak ze mě sundal deky, a bradou si mě otočil k sobě, abych se na něj dívala, takže jsem musela otevřít oči a podívat se na něj. "ptala ses mě, jestli bys mohla spát?"

"ne," řekla jsem potichu. "nevěděla jsem, že se vás na to musím ptát."

"proč by ses mě neměla ptát?" zeptal se, zvedajíc obočí. "musíš se mě zeptat, než uděláš nějakou věc, už jsem o tom s tebou mluvil, ale pravděpodobně jsi mě neposlouchala. řekl jsem, že mi nebude vadit, když budeš dělat věci tak dlouho, dokud to uvidím nebo mě necháš to vědět. jsem takovýhle kvůli problémům důvěry od mého předchozího partnera. chci jen vědět, co celý ten čas děláš, takže si pak znova nebudu muset vyměnit partnera, protože, princezno, mám tě rád, vážně, ale budeš muset dělat to, co ti řeknu, abychom pak společně pracovali. rozumíš?"

"proč se pořád ptáte, jestli rozumím? protože já jasně rozumím."

"nevím, jestli posloucháš, vždycky na mě protočíš oči, proto proč se ptám, jestli rozumíš tomu, co ti říkám," řekl pomalu, zúžující svoje oči. "od teď sleduj svojí pusu, musíš na tom zapracovat. teď buď hodná holka a jdi si sbalit věci, pak můžeme odejít. pomůžu ti, jestli to po mně chceš, prostě mi řekni, jestli potřebuješ pomoct."

sledovala jsem ho si jít sednout na malý gauč, který byl v rohu mého pokoje, když jsem se zvedala z postele a šla k šatníku, kde jsem vzala svoje kufry, které už byly zabalené. jenom jsem potřebovala zabalit pár věcí, takže by to nemělo zabrat dlouho, doufejme, protože se na mě stále díval a nepatrně poklepával se svým kolenem.

z prádelníku mi sebral telefon, kde byl postupně nabíjen, a začal jím procházet. protočila jsem očima, což zřejmě viděl, a poslal mi výhružný pohled, ale nějak moc mi to nevadilo. jestli mi bude sjíždět telefon, měla bych mít povolení protáčet nad ním očima.

znova jsme si šla začít balit zbytek věcí, ale předtím, než jsme byla hotová, jsem uslyšela Harryho se zvednout a přejít ke mně; prohlásil, že mi to trvá moc dlouho. netrvalo mi to dlouho, je jen netrpělivý člověk.

"oh, hele, co jsem našel, tvoje kalhotky," řekl vedle mě jeho hlubokým hlasem. "miluju krajku, jak jsi to věděla?"

"nevěděla jsem to, sire," řekla jsem s pokrčením. "jenom mám ráda krajku."