Princess || h.s au || CZ

chapter five

přemýšlela jsem o tom, co Harry řekl chvíli předtím, než jsme si udělali tetování. nebylo to tak hrozný, jak jsem si myslela, že by to mohlo být - dokonce mě musel držet za ruku, podle jeho volby, protože by se cítil divně, od té doby, co jsem si musela nechat udělat jedno. říkala jsem mu, že to je v pořádku, ale být s někým tvrdohlavým jako je on, nepustil mi ruku, dokud celá ta věc neskončila.

to, co mi Harry řekl, mi na chvíli uvízlo v hlavě, i když mě vzal na večeři v okolí, kde teď jsme. říkal, že byl hrubý - no jeho poslední partner to o něm řekl, a nevěděla jsem, jestli jsem na něco takového připravená, nebo jestli to i chci.

nejsem připravená na všechny jeho 'drsné' věci. doufala jsem, že dostanu někoho, kdo je klidný jako já, ale dostala jsem přesný opak, ale zatím mi ještě neukázal nějaké jeho dost drsné znaky. Harry je náročný, ale musí mi připomínat, že on je můj dominantní; mnoho submisivních tohle rychle zapomíná. nekončí to dobře, když to začíná. myslí si, že oni jsou dominantní místo jejich partnera a obvykle to končí nehezkým potrestáním.

otřásla jsem se ze svých myšlenek, když mi Harry jeho prsty lusknul před obličejem.

"um co jste říkal, sire?"

"říkal jsem, že tvoje jídlo brzy vystydne," řekl, "jez."

"zrovna teď nejsem moc hladová," řekla jsem pomalu. "vezměte si to."

"ne, nesním tvoje jídlo," řekl přísně. "teď, to sněz. "určitě nechceš, abych se zrovna teď naštval, když jsme na veřejnosti, že ne? jsi už dost hubená, potřebuješ jíst."

"dobře, sire."

popadla jsem vidličku, která byla přede mnou, a začala jíst. Harry se už zřejmě musel dívat do papírů, které jsem mu dala dříve, protože jsem byla překvapená, že mi neobjednal něco, co bych nesnědla.

"vážně bys měla přestat se celou dobu dívat ven," řekl najednou, načež jsem na něj vzhlédla. "jsem pak naštvaný, ale jenom trošku."

"proč?"

"protože jsem k tobě mluvil asi deset minut a potom zjistím, že mě neposloucháš - dívala jsi se na stůl. lidé se na mě dívali, pravděpodobně si mysleli, že jsem blázen, protože jsem mluvil pro sebe. ocenil bych, kdybys mě poslouchala, když k tobě budu mluvit."

"promiňte, sire, znova se to nestane," přikývla jsem sobě. "od teď vás budu poslouchat."

"lepší," řekl. "budeš potrestána, jestli mě nebudeš od teď poslouchat. nebude to velký trest. nemyslím si, že na to přeci jen nejsi připravená, jen dostaneš timeout nebo něco. ještě si nejsem jistý. pořád potřebuješ potrestat kvůli tomu klukovi, který na tebe včera koukal v kavárně."

"nechápu, proč za to potřebuju být potrestaná-"

"co jsem ti řekl o odmlouvání mi?" zamumlal. "řekl jsem ti, aby sis hlídala pusu, pamatuješ?"

přikývla jsem." ano, pamatuji. omlouvám se."

po minutě přikývl. "dobře, jenom to znovu nedělej, jinak víš, co se stane. teď, chceš mluvit o mých posledních partnerech, když je to pro tebe tak velký problém?"

"ano, ale je pokud chcete, sire," řekla jsem potichu. "ráda bych jen věděla, proč jste přede mnou měl tolik partnerů."

"jak už jsem ti řekl v tetovacím studiu, řekli, že jsem na ně moc hrubý. nemyslím si, že jsem tak moc hrubý, ale nevím; poslouchal jsem, co mi říkali. snažil jsem se na ně být míň hrubý, ale nemohl jsem, je to těžké, víš? nejsem zvyklý být na lidi jemný, to je to, proč jsem chtěl dostat nového submisivního, což jsi ty, protože jsem potřeboval někoho, kdo mě ovládne. doufám, že to dokážeš, protože si nechci znovu měnit partnera. je to trochu trapný, vážně."

"proč to je trapný?"

nadechl se, než promluvil. "obvykle každý dominant dostane jenom jednoho submisivního po celou dobu jejich života. jakmile je dostanou, nechají si je, ale pro mě je to jiné. měl jsem jich hodně a nebyl jsem schopný si některé z nich při sobě udržet."

"proč?" zeptala jsem se ho. "nevypadáte jako špatný člověk, sire."

"nemyslím si, že jsem, ale tohle je to, co říkají lidé," pokrčil rameny. "jen doufám, že ty jsi ta, která se mnou zůstane. už nikdy víc si nechci měnit partnera."

"kolik jste měl partnerů? máte mnoho tetování."

podíval se na své zápěstí. "zatím jsem měl osm, takže jsi moje devátá. doufejme, že i moje poslední, ale tak jako tak, všichni moji partneři byli holky, kromě jednoho. měl jsem jednoho kluka, ale netrvalo to déle jak týden. nevybral jsem si ho, přiřadili mi ho, ale byl vzteklý, protože jsem s ním nechtěl dělat něco sexuálního, takže jsem se ho zbavil."

"zbavil se ho?"

"nezabil jsem ho, jestli je to to, co si myslíš," řekl, chechtajíc se pro sebe. "nechtěl jsem s ním už nikdy být, ale zbytek mých submisivních nebylo pro mě. nikdy jsem s nimi nebyl, ale jedenkrát, se na mě jeden z nich obořil. možná jsem se s ní dostal dost daleko, ale nikdy jsem za to nebyl v nesnázích. policie řekla, že to byla sebeobrana, když přišla a dostala ji."

"sebeobrana?" otázala jsem se. "co udělala?"

"vytáhla na mě zbraň a já ji omylem bouchl do ruky, když jsem se snažil jí to vytrhnout z ruky," řekl a vzdychl. "myslel jsem si, že to je proč si každý myslí, že jsem hrubý. roznese se to všude, když se věc jako tahle, stane. už jsem se ani nezajímal, stalo se to dávno, už jsem se přes to přenesl."

přikývla jsem a podívala na mé jídlo a snědla, než to bylo pryč. celou dobu jsem na sobě cítila Harryho oči, ale nic jsem neřekla, dokud jsem ho znovu neuslyšela mluvit.

"kdykoliv budeš připravená odejít, pojedeme zpátky ke mně, takže ti můžu ukázat všechno kolem," řekl. "potřebuješ vědět, kde jsou všechny pokoje, než se doopravdy přestěhuješ. taky tě potřebuju seznámit se všemi pravidly a tresty. už jsem mluvil s tvým tátou a řekl, že se mnou můžeš jet. potřebuju ti ukázat pokoj, možná to zabere chvíli než si vším projdeme, což je důvod, proč jsem kontaktoval tvého otce."

"pokoj?"

přikývl. "ano, pokoj."