Princess || h.s au || CZ

chapter six

"tohle je váš dům?"

cítila jsem se trochu trapně od té doby, protože to byla první věc, která mi vyšla z úst. uslyšela jsem, jak se Harry vedle uchechtl, když mi otevíral dveře, ale zůstal v autě, zatímco se na mě díval.

"to je," přikývl. "nelíbí se ti, nebo co?"

"ne, ne, líbí se mi, sire. je jenom... velký."

"tohle není jediná věc, která je velká, princess," mrkl. "ještě jsi ho neviděla."

"ehm, narážíte na své přitození, sire?"

"ano, na co jiného bych mohl narážet?" zeptal se, uchechtávajíc. "jsi tak bezradná, princezno. měla bys vidět svůj obličej, ale pojď, nemáme na to celý den."

sledovala jsem ho vystupovat z auta a zavírat dveře, než pomalu obešel auto. zjistila jsem, že se nebál si vzít trochu svého času. většina dominantních pospíchá a všechno chtějí rychle, ale Harry je jiný - ještě nevím, jestli se mi to líbí, nebo ne.

otevřel mi dveře a nabídl mi ruku, abych ji přijala. udělala jsem tak po minutě, přestali jsme se na sebe dívat až tehdy, kdy si odkašlal, a pomohl mi dostat se z auta. nechala jsem ho mě vzít za ruku a držet ji, dokud jsme se nedostali ke dveřím jeho domu.

stála jsem za ním a rozhlížela se - viděla jsem, že svou zahradu udržuje čistou, jeho živý plot byl perfektně zastřižen a jeho tráva nebyla suchá, ani neumírala. taky jsem viděla květinovou zahradu, se svazkem různých druhů květin. probodlo to mojí zvědavost; Harry nevypadal jako typ muže, který by měl rád kytky.

zahlédla jsem jeho zahradníka, když mě Harry vtáhl do domu, ne hrubě, ale jen tak, aby mohl zavřít dveře.

"omlouvám se za to, co jsem udělal," omluvil se. "ten kluk je hajzl, vážně. každého submisivního, kterého jsem měl, vždycky na ně zíral. už bych ho zastřelil, ale je jediný, který se stará o venkovní práce, protože všichni o mně ví všechny ty pověsti - že jsem hrubý a sobecký."

"ale on se na mě nedíval, sire."

sevřel rty a věnoval mi přísný pohled. "nezáleží na tom, jestli se na tebe nedíval, dívala jsi se na něj, viděl jsem tě. nechci, aby ses na něj někdy znova dívala, rozumíš?"

přikývla jsem. "ano, sire."

"dobře, jen to už nikdy nedělej. nebudu tě znova upozorňovat."

nic jiného neřekl, místo toho začal procházet chodbou. následovala jsem ho tam, kde jsme si byli po boku, protože jsem se nechtěla ztratit v jeho domě, ano, je velký. stále jsem přemýšlela, jak může získat takového místo. chtěla jsem se ho zeptat, ale zastavil přede dveřmi a otevřel je, než se otočil, aby se na mě díval.

"tohle je hlavní ložnice," řekl. "tady spím, ale od teď tady budeš spát se mnou. no, až se nastěhuješ. půjdu napřed a řeknu ti jedno z pravidel, ale shrnu to krátce. jestli nechci, abys se mnou spala kvůli něčemu, pokud nebudu chtít nebo jsi udělala něco špatného, budeš spát na gauči, rozuměla?"

přikývla jsem. "rozuměla, sire."

"dobré, pokračujme."

zavřel dveře a pokračoval, aby mi ukázal každý pokoj - od koupelny po kuchyni, a dokonce i jeho knihovnu. měl tam tuny knih, některé z nich byly na jeho stole, otevřené od místa, kde skončilo jeho čtení.

"je tady několik pokojů, které ti potřebuju ukázat," určil, vyvádějící mě z knihovny a dolů po další dlouhé chodbě, kde zastavil před jiným pokojem. dveře byly kovové a mimo ně měli dva velké zámky, takže jsem byla zvědavá, co tam vevnitř je.

"tohle je izolační pokoj. tenhle pokoj zřídka používám, ale budu, jestli ho budu potřebovat. je to místo, kam tě dám, jestli tě nebudu chtít vidět nebo slyšet. tenhle pokoj taky může být používaný jako trest," řekl. "jestli ho použiju jako trest, zůstaneš v něm tak dlouho, jak já budu chtít, ale nebude to dlouhé než den nebo dva. nic tam není, kromě postele a koupelny, a malé ledničky, takže neumřeš hlady. není tam nic pro zábavu, takže uvidíš, že to je trest."

na jeho slova jsem přikývla, ale nic jsem neřekla, místo toho jsem ho následovala dolů do chodby, kde zastavil u dalšího pokoje. nevešel tam, ale po minutě nebo dvou zatřepal hlavou a zamumlal, že tento pokoj není důležitý.

"mám ještě jeden pokoj, který ti chci ukázat," řekl, proplétající jeho prsty s mými. "je nahoře, protože nemám rád, aby o něm někdo věděl. je to výjimečný pokoj, teď, pojďme se na to podívat, můžeme?"

očekávala jsem, že půjdeme nahoru, abychom se dostali do toho "výjimečného" pokoje, ale pro moje překvapení, jeli jsme výtahem. pokoj byl na třetím podlaží, takže chvíli trvalo, než jsme se tam dostali, ale během jízdy ve výtahu se na mě Harry otočil.

"nad čím přemýšlíš?" zeptal se. "pořád koukáš do prázdna."

"mám otázku."

"no, co to je, princezno?" zeptal se. "řekni mi to."

"jak si můžete všechno tohle dovolit?" zeptala jsem se. "dům a všechno. musíte být bohatý nebo něco takového."

"jsem v tátově firmě CEO*, ale od té doby, co to nedávno schválil, ji vlastním."

"jaký to je druh firmy, sire?"

"je to firma na sexuální hračky."

přikývla jsem, moje oči se trochu rozšířily, a otočila se ke dveřím výtahu, když se otevřely. zájem jsem směřovala na zdi; měly obrázky téměř jen nahých žen a jednoho muže. osm obrázků bylo úplných a byl tam jeden, který byl úplně prázdný, načež jsem polkla. byly to obrázky jeho posledních partnerů a za chvíli jsem pochopila, že mě brzy Harry bude mít v prázdném rámě.

než jsem to věděla, Harry ze zadní kapsy vyndal svazek klíčů a odemknul dveře. čekala jsem, až rozsvítí a otevře dveře, abych mohla vejít. najednou jsem se cítila nervózní, když jsem se rozhlédla po pokoji.

zdi byly černé a koberec byl chlupatý bílý. zdi na sobě měli plno věcí, od manžet po bičíky. byla tam i truhla, která stála před postelí a která na sobě měla velký visací zámek. našla jsem postel, která je nejzajímavější. peřina byla červená, spolu s polštáři. byly tam i překážky, které byly připojené k čelu.

cítila jsem, jak mi Harry poklepal na rameno, načež mě znova přenesl zpátky do reality. ušklíbl se na mě, než se promluvil.

"to je místo, kde začíná zábava, princess."